(EURO 9/2002)
Významný a dominantní výrobce elektřiny mnohé překvapil novým a promyšleným marketingových tahem. Jako jediný v Česku si uvědomil, že otevírání trhu s elektřinou znamená především to, že se trh otevře a zůstane otevřený. A že je potřeba jít za zákazníky a nabízet to, co je produktem konkurenční výhody. A tím nemůže být pouze velikost firmy a její úctyhodný podíl na trhu. Duhová energie je snaha nabízet sortiment zboží, aby si zákazník mohl vybrat podle svých potřeb. To je jistě chvályhodné.
Další uznání může být za skutečnost, že cena produktu je nižší. Ale tady už je jistě na místě otázka, kdo pocítil onu slevu. Absolutní většina konečných zákazníků to není. Velkoprůmysloví velkoodběratelé naopak mohou svoji spokojenost vyjádřit i konkrétními nemalými finančními částkami. Ale proč by to dělali? Promítne se levnější energie do ceny jejich výrobků tak, aby to pocítili koneční zákazníci? Nebo aby se zvýšila konkurenceschopnost jejich výrobků? A tak tento argument se stává kontraproduktivním a vede k posílení pozice těch silnějších a silných.
Se zveřejněním hospodářských výsledků za loňský rok a ujištěním, že se budou opakovat, mohou být spokojeni vlastníci, akcionáři. S vyhlášením postprivatizačního scénáře, kdy má dojít k vlastnickému propojení s distribučními společnostmi, může být spokojena současná vláda. Ale je všechno tak krásné a růžové, jak to na první pohled vypadá? Neocitáme se v orwellovském světě, kde se sdělované informace podrobují kontrole, separují se ty nevhodné a kontinuálně upravují ty vhodné? Uvedený scénář není nový. Před dvěma lety byl velmi podobný postup podroben kritice a následně zamítnut, a tak by možná stálo zato vrátit se k oněm kritickým argumentům a prověřit, jestli náhodou to, co se vydávalo za minus není dnes plus, a naopak.
Jestliže symbolika duhy je smlouva nová a věčná - nevzniká tu v tichosti nový monopolní gigant, který nás všechny bude přesvědčovat, jak nízké a výhodné budou ceny a služby v budoucnu? Kde jsou záruky? Neznásobí se arogance mocných a silných, jak už ji známe z dnešních dnů? Co jiného než arogance je reklama na duhovou energii ve spojení s olympijskými hrami. Co říká ona reklama řadovému občanovi? Že má jít do obchodu a dobít se, nebo si koupit do igelitové tašky žlutou, modrou či zelenou elektřinu? Této reklamě rozumí málokdo, možná jen ten, kdo zná její cenu. Až s výsměchem pak hraničí reklamní sdělení, že o vítězné okamžiky se můžete podělit díky duhové elektřině, vysílaný opakovaně v situaci, kdy naši hokejisté s odvěkým soupeřem prohrávají a loučí se s olympiádou.
Silná, solidní firma se pozná ne podle toho, kolik zákazníků „uštvala“ nebo donutila obrátit se na jiného partnera, ale především jak se chová k těm slabším, postiženým a hendikepovaným. To není o velkém byznysu, ale o velké morálce. Silný má pomáhat slabším. Ne v obchodním slova smyslu, ale v lidském. Komu pomáhá ČEZ? Proč stát coby majoritní vlastník nehledí více na sponzoring a reklamní aktivity tohoto unaveného slona na hliněných nohách, jak ho jednou nazval jeho bývalý šéf?
Tomáš Kapička
Brno
(tkapicka@email.cz)
