Ať už je názor běžného smrtelníka na vstup Turecka do Evropské unie jakýkoli, neměl by jeho postoj k turecké kuchyni ovlivňovat. Je zajímavé a zajisté i historicky zdůvodnitelné, že na rozdíl od našich sousedů je v Čechách tureckých restaurací minimálně. Jednu (a prý zároveň jedinou v Praze) najdete na Vinohradské třídě, takřka naproti Pavilonu. Harem není jen podnik pro pány, i když zařízení druhého suterénu s prostopášnými červenými divany a inzerovanými produkcemi břišních tanců by tomu mohly nasvědčovat. V prvním suterénu jsou na koberci v barvě chladné pruské modři sešikovány řady stolů, jejichž komisní ráz sabotují výjevy žen v turecké lázni, vířících dervišů či pohledy na Istanbul, prolínající se s umělými květinami a malovanými kachlíky. Chabé osvětlení zajišťují stropní lampičky s barevnými skly a efektně nasvícený skleník s domorodým porcelánem, avšak kradmý pohled k sousednímu stolu napovídá, že obchodní jednání nad lejstry se tu odehrává jen s krajním sebezapřením. Nedostatek světla se zde bohužel snoubí i se sporým vytápěním, které bychom jako nezkušené návštěvnice v harému nečekaly.
Milá dívka s jemným slovanským přízvukem přináší objemné jídelní lístky a nabízí i denní menu. Vybíráme malý talíř s předkrmy, mrkvovou polévku z denní nabídky, následně pak kořeněné jehněčí se zeleninou a kuřecí maso s cizrnou a rýží.
Předkrmový talíř obsahuje několik pestrých hromádek, v nichž postupně identifikujeme cizrnovou pastu, pomazánku z pečených lilků, mírně rozbředlé vařené fazolky, mixované pečené papriky, rajčatovou směs s nádechem harissy a závitek z vinných listů plněný rýží. Připomíná to upřímný pokus o česko-turecké přátelství, schází chlebové placky. Vzpomínáme na turecké oázy v zahraničí a „chytré“ členění předkrmů (včetně teplých) do záplavy malých mističek, kde jídlo působí dojmem hojnosti a sdílení, zvláště může-li na stole kolovat.
Jsme zvědavé, jaké chuťové zážitky nám nabídne mrkvová polévka. Bělavý krém (vzniklý patrně rozmixováním vařené rýže) s kousky mrkve je velmi jemný, což nás překvapuje neb Orient máme – možná v zajetí stereotypu – spojený s pikantními chutěmi. Polévka sice složením nápadně připomíná pokrm doporučovaný dětem při břišní kolice, avšak chuť je delikátně kořeněná a lahodná.
Jehněčí je správně horké, propečené i okořeněné a představuje největší atrakci talíře, kde se podle východního zvyku vedle rýže skvějí i hranolky, proužek přičmoudlé zelené papriky, kašovité rajče bez slupky a salátová dekorace.
Kuřecí maso s cizrnou a červenou omáčkou je dobrým reprezentantem „domácí“ stravy – kvalitně připravený pokrm (až na rozvařenou luštěninu), doplněný skvostnou tureckou pečenou rýží (připomíná nám trochu oříšky), chuťově ani vizuálně sice neoslňuje, leč jednotlivé komponenty se harmonicky doplňují, a navíc splňují zásady zdravé výživy. Takže neomdléváme blahem, ale nejsme zklamány.
Obsluhující dívku ani nestojí příliš námahy, aby nás vmanévrovala do malého zamyšlení nad dezertem. Žádné překvapení nečekáme, jen chceme orientální ráz oběda dotáhnout do konce. A vskutku – pod názvem sekerpare před námi přistává dvojice okrouhlých kokosových bochánků, které se s lískovými oříšky uprostřed vyjímají jako nefalšovaný pozdrav z harému. Po marinování v nasyceném cukerném roztoku chutnají – jak jinak – velesladce a spolu s pravou tureckou kávou představují očekávanou tečku za naším dnešním hodováním.
Sečteno a podtrženo nás vše včetně skleničky zajímavého tureckého vína tentokrát přišlo na 798 korun. To se nezdá mnoho, leč je třeba vzít v úvahu, že dva z našich chodů jsme zvolily z levné denní nabídky. Exkurze do turecké gastronomie byla zajímavá, škoda jen že některé suroviny, jmenovitě rajčata či fazolky, se příliš nevyznamenaly. Možná že podobné zařízení podniku je v Turecku běžné, leč nám místní mobiliář spíš než vřelou orientální atmosféru nepříjemně evokoval českou restauraci 80. let. Nicméně pokud chcete vyzkoušet něco z jiné kultury a neočekáváte ani design ani nejnovější kulinární trendy, případně dáváte-li přednost slušné domácí kuchyni v orientálním balení, zkuste někdy do Haremu zajít.
VALUE FOR MONEY 6/10
PLUS jehněčí kořeněný kebab a rýže
MINUS zařízení à la osmdesátá léta a zima
Harem
Adresa: Vinohradská 63, Praha 2
Tel.: 603 451 923, 222 250 015
- Otevírací doba: po-čt 11.30-24.00, Pá-So 12-01.30, Ne 12-24.00
- Počet míst: 60
- Druh kuchyně: turecká
- Platební karty: Visa, Mastercard, American Express, JCB, Diners Club International
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
- Země původu nabízených vín: Turecko, ČR
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 5 bodů z 10
Prostírání 9 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20
Celkem 49 bodů z 60
Výběr z jídelního lístku :
Výběr z předkrmů 175 Kč
Cacik (jogurt s česnekem, koprem a okurkou) 49 Kč
Humus (pasta z cizrny s česnekem a olivovým olejem) 75 Kč
Sarma (vinné listy plněné rýžovou kořeněnou směsí s olivovým olejem) 69 Kč
Yayla Corbasi (tradiční krémová rýžová polévka s jogurtem, mátou a máslem) 30 Kč
Manti (vaječné tortellini se špenátem, jogurtovou omáčkou, česnekem, petrželkou a kořením sumak) 145 Kč
Ciger sote (kuřecí játra s červenou omáčkou) 125 Kč
Adana kebap (tradičním způsobem upravené mleté maso, rýže, opékané brambory a obloha) 220 Kč
Sekerpare (turecký dezert se sirupem a kokosem) 55 Kč
Baklava 65 Kč
Výběr z vinného lístku:
Kavaklidere Yakut 0,75l 280 Kč
Villa doluca 0,75l 195 Kč
Cankaya 0,75l 250 Kč
Raki 0,7 l 580 Kč
Frankovka 0,2 l 35 Kč
