Pro Šimonovského je prioritou stabilizace ČSL, nikoliv privatizace
Názory dvou ministrů jednoho resortu se málokdy liší tolik, jako v pohledu na otázku transformace a následné privatizace doposud státního podniku Česká správa letišť (ČSL). Bývalý ministr Jaromír Schling sliboval změnu vlastníka ČSL do poloviny loňského roku. To se ale nesplnilo a Schlingovo snažení přerušily volby. Jeho nástupce Milan Šimonovský privatizaci ČSL nepovažuje za prioritu. Všichni soukromí investoři, kteří se těšili, že získají kus na rychle se rozvíjejícím trhu letecké dopravy v Česku, budou muset několik let počkat.
Optimista Schling.
Předchozí vláda si slibovala od prodeje minoritního podílu v ČSL, která provozuje pražské letiště Ruzyně, letiště v Brně – Tuřanech, Ostravě – Mošnově a v Karlových Varech, deset až dvacet miliard korun. „Počítáme s tím, že bychom vše mohli stihnout v první polovině roku 2002,“ prohlásil v říjnu 2001 tehdejší ministr dopravy Jaromír Schling.
Plán předpokládal, že se Česká správa letišť transformuje na dvě akciové společnosti - Letiště Ruzyně a Správa letišť, pod kterou budou spadat regionální letiště. Ministerstvo dopravy zamýšlelo v první fázi prodat podíl 49 procent Letiště Ruzyně. „Státu musí zůstat možnost ovlivnit chod firmy, proto si ponechá majoritu. Jsme totiž vázáni mezinárodními dohodami, kterých se samozřejmě musíme držet. Na jejich základě je například nutné zajistit rovný přístup na letiště pro všechny společnosti,“ vysvětloval Schling.
Soukromý investor měl do Ruzyně hlavně přinést investice nutné k výstavbě nového terminálu Sever 2. Proti jeho vstupu do ČSL se však ohradil pražský magistrát i Středočeský kraj. Obě instituce prosazovaly, aby stát letiště jen dlouhodobě pronajal a nájemci uložil povinnost do Ruzyně investovat. Proti rychlé privatizaci byl i bývalý ředitel ČSL Miloš Šťastný. Krátce po jeho odvolání se v tisku objevily spekulace, že právě jeho liknavý přístup k transformaci ČSL ho nakonec stál židli.
Pospíchej pomalu.
S příchodem Milana Šimonovského na ministerstvo dopravy loni v červenci se názory státní instituce na problematiku rychlé transformace ČSL otočily o sto osmdesát stupňů. Šimonovský krátce po svém uvedení do funkce konstatoval, že není přítelem rychlé privatizace letišť ani státního podniku Řízení letového provozu. „Pokud by se uvažovalo o privatizaci ČSL, musela by předcházet transformace společnosti a to za velmi přísných podmínek, aby nedošlo k ohrožení plnění mezinárodních závazků a povinností České republiky,“ sdělila týdeníku EURO Ludmila Roubcová, tisková mluvčí ministerstva dopravy. Dodala, že v tuto chvíli je prioritou především stabilizace ČSL, aby mohly být dokončeny, respektive uzavřeny smlouvy o financování dostavby terminálu Sever 2 v souladu s požadavky Evropské investiční banky (EIB). „Orientujeme se na tuto problematiku, způsoby transformace v současné době nejsou prioritně projednávány,“ tvrdí Roubcová.
Náklady na výstavbu nového terminálu dosáhnou deseti miliard korun. Poskytnutí devítimiliardového úvěru přislíbila Evropská investiční banka. Otázkou tedy je, zda ČSL s břemenem desetimiliardového úvěru bude v budoucnu privatizovatelná. Již v polovině loňského roku zaznívaly hlasy, že pokud dostane úvěr ještě před dokončením transformace, celý proces to zmrazí.
Ve světě neexistuje žádný universální model vlastnické struktury společnosti, která spravuje letiště. Například pařížská letiště patří společnosti Aeroport de Paris, která je stejně jako Česká správa letišť státním podnikem. Druhým extrémem je operátor British Airport Authority, který je plně v soukromých rukou.
Poměrně časté je, že letiště provozuje stát spolu s nějakou menší územně správní jednotkou. Tato varianta platí například v případě frankfurtského letiště. Vlastnický podíl na provozovateli, společnosti Fraport, má Německo, město Frankfurt, spolková země a s části akcií se obchoduje na burze. Podobně je tomu i ve Vídni, kde ovšem navíc drží nevelký podíl banky. Také ve Spojených státech vlastní velká letiště většinou příslušný stát unie a vstupuje do něj i federální vláda.
Martin Kačur: Privatizace až po dostavbě terminálu Největší vliv na úspěšnosti podniku má management, nikoliv jeho vlastnická struktura, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO Martin Kačur, generální ředitel dočasně pověřený řízením České správy letišť.
EURO: Jaký je váš názor na formu vlastnictví společností, které provozují letiště? KAČUR: Ze zkušeností vím, že tyto formy se různí a jdou od jednoho extrému k druhému - od letišť plně vlastněných státem, jako například ve Španělku a Portugalsku, až po situaci, kdy letiště stoprocentně vlastní privátní subjekt. To je třeba v Británii, kde soukromá společnost British Airport Authority provozuje letiště Heathrow, Stansted, Gatwick a další. Dále existuje kontinentální model, kdy se majetkově podílí město, region a stát. Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO (International Civil Aviation Organization) je indiferentní vůči tomu, zda je letiště privátní nebo státní. Důležité je, aby stát dodržoval závazky a mezinárodní předpisy, které přijal. V případě privátního vlastníka existuje silný regulatorní tlak ze strany státu a orgánů, které dohlížejí na dodržování všech závazků.
EURO: Soudíte tedy, že vlastnictví nemá vliv na úspěšnost letiště? KAČUR: Největší vliv má management, který podnik řídí. Názory na formy vlastnictví, které se v čase vyvíjely, byly spíše vedeny snahou zajistit financování pro letiště. Česká správa letišť je ziskovým podnikem, je to spolehlivý obchodní partner. Věřím tomu, že jeho budoucnost nestojí a nepadá s privatizací.
EURO: Nebude ale desetimiliardový úvěr, který ČSL potřebuje pro stavbu nového terminálu, příliš velkou zátěží pro případnou budoucí privatizaci? KAČUR: Samozřejmě úvěr je určitou zátěží, ale bez ohledu na to, jestli letiště bude transformované, privatizované, nebo zda zůstane jako státní podnik. Při přípravě projektu jsme dávali dohromady finanční předpoklady, jakým způsobem ovlivní úvěr budoucí cash-flow. Nebude to jednoduché, ale finanční model nám ukázal, že se to dá zvládnout. Životaschopnost projektu potvrdila i Evropská investiční banka tím, že poskytne úvěr. Pro transformaci ČSL to žádná překážka nebude. Otázkou už by byla privatizace, která může paradoxně zkomplikovat situaci ČSL, protože banky na ni budou chtít mít vliv.
EURO: Kdy by se mohla privatizace ČSL uskutečnit? KAČUR: Ministr dopravy a spojů několikrát prohlásil, že pro něho je prioritní otázku nový terminál, nikoliv privatizace. V tom jsme za jedno, potvrdili jsme si, že je nejdůležitější vybudovat terminál a připravit podnik na rozvoj. Privatizace je až další záležitost. Je to spíše otázka roků. Předpokládáme, že nový terminál by měl být hotov do konce roku 2005. Co se tedy týká letiště Ruzyně, myslím, že privatizace bude aktuální až po tomto roce.
EURO: Nebyla by ale pro stát úleva, kdyby našel pro státní podnik, který potřebuje financena svůj další rozvoj, soukromého vlastníka? KAČUR: Myslím, že by to žádná úleva nebyla. Česká správa letišť je sice státním podnikem, ale nedostává od státu žádné dotace. Jsme plně soběstační. Navíc jame významným zdrojem, protože odvádíme daně. Ročně vygenerujeme zisk okolo půl miliardy korun. Platíme sociální a zdravotní pojištění. Produkujeme zisk, který dále používáme pro rozvoj letiště. V několika případech se stalo, že po privatizaci byla ve společnosti provedena extrémní daňová optimalizace a poté tento podnik neodváděl státu téměř nic.
