Volba nové hlavy katolické církve je událost, která svět enormně zajímá. Jak je patrné z komentáře rakouského listu Der Standard, svá očekávání mívají i ateisté. Ta, jež měla autorka tohoto příspěvku, zůstala nenaplněna. Deník Haaretz naopak věří, že církev může nový papež posunout vpřed hlavně kvůli tomu, že přichází z jiného kulturního prostředí.
S vědomím, jaké naděje a očekávání jsou s kardinálem Bergogliem v nové roli spojena, je velmi zajímavá volba papežského jména. Svatý František z Assisi je znám pro absolutní odmítání materiálních statků. Řád, který založil, byl v nemilosti papežů, ale také se stal prominentním řádem katolické historie. Svatý František byl považován za reformátora vystupujícího proti institucím. Možná proto si žádný papež jeho jméno nikdy nezvolil. Může pouhá volba jména spustit tolik potřebnou reformu církve?
Odchod Benedikta byl prezentován jako silné gesto slábnoucího muže, ale spíše reflektuje obecný stav církve. Krátké období mezi odchodem Benedikta a zvolením Františka bylo také vhodnou a využitou příležitostí pro katolickou sebereflexi. Možná to chtělo delší čas, ale všichni cítili, že do Velikonoc musí být hotovo. Když František vystoupil na balkon, všechny pochybnosti byly na chvíli pryč. Ale je on správnou volbou? Liberální část věřících již vyjádřila skepsi. Jak může jezuitský konzervativní stařec cokoli změnit? Inu může. Přináší totiž zcela jiný životní příběh s jiným historickým vědomím a kulturní citlivostí. Zatímco Ratzinger bude připomínán pro svůj příspěvek teologii (a nečekaný odchod), Bergoglio, který políbil nohy pacienta s AIDS a jeho obchodní značkou je pokora, může iniciovat silný růst vlivu společnosti na církev.
Haaretz: František - papež společnosti
Der Standard: Je možné ranit i city ateistů
Zdá se, že od zvolení nového papeže se nacházíme ve stroji pro cestování časem. Přenáší nás do padesátých let. Ať už ve věci sexuální morálky, soužití osob stejného pohlaví nebo práv žen, nový papež Jorge Mario Bergoglio alias František vystupuje v těchto otázkách jako „konzervativec“, jak je v médiích až příliš decentně opisováno. Potrat, jakkoli časný, odmítá. Je přece jedno, „co“ v sobě žena nosí, musí donosit. Antikoncepce je zlo včetně kondomu, ochrana před AIDS není argument.
Copak o to, překvapivé to není, jde o dlouhodobou linii Vatikánu, ale nefiltrované nadšení médií z nového papeže a bagatelizace jeho konzervativních postojů je pro velkou část veřejnosti bezohlednost. Pojetí zpravodajství navíc budí dojem až láskyplnosti: kardinálové, kněží nebo zapálené katoličky nadšeně defilují před kamerami s úsměvy na tváři a ústy plnými „papeže chudých“. Katoličky jsou na politiku Vatikánu zvyklé, občanky však nikoli. Událost volby papeže vedla mnohá média k zapomnění, že ranit lze nejen náboženské, ale i ateistické cítění.
• Čtěte také:
Papež František si přeje církev chudou a pro chudé
Nový papež František: konzervativní jako Benedikt XVI., soucitný jako jmenovec z Assisi
