Andrej Kiska je rok slovenským prezidentem. A daří se mu. Vévodí žebříčkům důvěryhodnosti politiků a také domácí komentátoři jsou k němu vesměs vlídní. Oceňují jeho vystupování, neagresivní přístup k polemikám i jasně formulované postoje v zahraniční politice. Občas zmiňují poněkud málo energické vystupování v domácích politických sporech. Kritičtější je ke Kiskovi list Pravda blízký vládní straně Smer.
Po nekonečně dlouhou dobu prezidentování Ivana Gašparoviče si autor tohoto článku definoval jen dvě základní kritéria pro nového prezidenta: aby nedělal ostudu a aby nebyl sluhou jiných. Připomínat dnes tato minimalistická kritéria v souvislosti s Andrejem Kiskou by bylo urážkou.
Ne že by mu za rok v úřadu nebylo co vytknout. Ne vždy, když mohl, se vahou své funkce postavil hned za správnou věc: naposledy v případě neuvěřitelně arogantních výroků politiků na adresu uprchlíků čekal se svou reakcí několik dní. Zlé jazyky tvrdí, že se raději věnuje jen těm oblastem, na které má lepší poradce. Přesto jde o prezidenta s dobrým kompasem, jejž dokázal použít v mnoha zásadních momentech.
V první řadě v přístupu k Rusku a Ukrajině, kde na rozdíl od premiéra nezaměňuje agresora s obětí, ví, kdo jsou naši spojenci a k čemu jsme se zavázali. Tím paradoxně naplňuje programové prohlášení vlády lépe než její předseda. S tím souvisí další plus, totiž že své názory prezentuje nekonfrontačně a neposouvá debaty do osobní roviny. To je na Slovensku přístup vpravdě výjimečný.
Denník N: Prezident s dobrým kompasem
SME: Kiska přinesl nečekanou změnu
Navzdory tomu, že se prezident Kiska v domácí politice zatím projevil spíše nevýrazně, v zahraniční politice příjemně překvapil. Aniž by měl předchozí zkušenosti v dané problematice, neváhal zaujmout jasný postoj k ukrajinské krizi i úloze Slovenska v EU a NATO i během náročných diplomatických cest, jako byl summit V4 a Německa nebo summit NATO ve Walesu.
Za rok ve funkci se stal jedním z nejsilnějších zastánců visegrádské spolupráce a řešení konfliktu na východní Ukrajině. Zároveň se jako jediný prezident skupiny V4 dostal do pozice, v níž vyvažuje projevy proruských sentimentů vlády. V Česku je situace obrácená a vláda má plné ruce práce s prezidentem. Miloš Zeman svými výroky představuje pro českou zahraniční politiku strategickou zátěž, ne-li přímo riziko.
Polská vláda i prezident měli na Rusko jasný názor a Komorowski se brzy stal velkým Kiskovým spojencem. Jeho nedávná prohra ve volbách je ale špatnou zprávou pro Kisku, který bude muset znovu projít procesem obnovy vztahů. Prezident Kiska zatím dokázal bodovat s autenticitou a upřímností, které mu zároveň sloužily i k opětovné mobilizaci rezignovaných voličů. Právě to bude v nejbližších letech vzhledem k současné bezpečnostní situaci v Evropě životně důležité pro celý region.
Uprostřed informační války je totiž rezignovaný volič náchylnější podlehnout populismu a propagandě a vzdát se snahy rozlišovat mezi informacemi. V tomto ohledu si Kiska počíná ve srovnání s ostatními prezidenty V4 velice dobře. Poptávka společnosti po osvěžujících hodnotách, jakými jsou lidskost, úcta a porozumění, mu umožnila navázat úzké spojení s veřejností.
Pravda: Kiska – rok první
Když přede dvěma lety zaplavily zemi billboardy s portrétem Andreje Kisky, na jeho vítězství by si vsadil málokdo. Jeho výhra v prezidentských volbách byla o to větším překvapením, že prakticky všechny průzkumy favorizovaly Roberta Fica.
Kiska před rokem přicházel do Grasalkovičova paláce s tím, že chce být prezidentem všech občanů. Oproti kampani, v níž se ustavičně opakovalo zaklínadlo o selhávajícím státu a neřešení problémů obyčejných lidí, zjevně polevil. Z původních velkých ambicí zůstalo jen u povzbuzování a vlévání energie.
To je velmi málo i vzhledem k tomu, že do prezidentského křesla přišel člověk, jenž se prezentoval tím, že dokázal uskutečnit svůj „americký sen“. Proto se očekávalo, že se stejně aktivně projeví i v nové funkci. Jenže očekávání byla zjevně přehnaná. Kiska není žádný vizionář, který by přicházel se zásadními myšlenkami. To, že někdo podporuje start-upy, je dnes už téměř politické klišé. Spíše se dá říci, že laťka byla posazena tak nízko, že ať by do Prezidentského paláce přišel kdokoli, Gašparovičovy standardy by hravě přeskočil.
Kiskovo lavírování při referendu o „ochraně rodiny“ svědčí o tom, že je ve svých názorech až příliš flexibilní. Stejně velkým faux pas jsou jeho pravidelné letecké výlety za rodinou do Popradu. Ty působí až velkopansky a podrývají jeho pracně budovanou image filantropa. A propos image. Jestli v něčem Kiska skutečně vyniká, tak v budování vlastního PR. Za rok ve funkci se oťukal, ale první skutečný test jeho nezávislosti přijde za rok při parlamentních volbách. Tam se bude moci ukázat, do jaké míry je skutečně nestranný.
Čtěte také:
Profil: Slováci si zvolili Antifica. Andreje Kisku ale neznají
