Efektivní boj s klimatickými změnami považuje americký prezident za důležitou součást svého odkazu. Plánem redukce emisí z energetického sektoru rozdmýchal vášně. Komentář západovirginského deníku, který hájí tamní průmysl, záměr rozcupoval.
Prezident Barack Obama je nečestný a falešný. Jeho „plán čisté energie“, který vymyslel se svou Agenturou pro ochranu životního prostředí, je cíleným a nezákonným útokem. A Obama se snaží odvracet kritiku svého úsilí (v nejhorší kombinaci donquijotismu a machiavelismu) tím, že už předem polemizuje s pojmem „válka proti uhlí“.
Prima. Pokud prezident nechce, aby jeho sklony někdo označoval za válku proti uhlí nebo válku proti cenově dostupné elektřině, můžeme jim dát i jiné názvy. Je to válka proti Západní Virginii. Je to válka proti Ohiu a Kentucky. Je to útok na Američany, které jiné prezidentovy nápady už beztak stlačily k hranici chudoby nebo pod ni.
Obama lže, když říká, že plán čisté energie ušetří Američanům peníze v účtech za elektřinu. Naschvál zapomíná, co se stane s rozvodnou sítí, jestliže uhlí odumře. Neukazuje zbytku země, co všechno už udělal, aby zabránil Západní Viginii využít výhod plynoucích z enormních zásob zemního plynu pod našima nohama.
A klame, jestliže říká, že jeho plán vytvoří „desítky tisíc pracovních míst“, a zároveň ignoruje desetitisíce těch, kteří opouštějí nebo brzy opustí práci, až uhelné společnosti vyhlásí bankrot, doly se zavřou a elektrárny vypnou. A proč?
Data OSN říkají, že zavření všech uhelných elektráren v USA by vedlo ke snížení globálních emisí CO2 zhruba o 0,002 procenta. A to za cenu ztráty zaměstnání tvrdě pracujících obyvatel Západní Virginie a nabobtnání jejich účtů. Obama ví, že jeho plán s životním prostředím neudělá téměř nic.
The Parkersburg News and Sentinel: Obamův plán poškodí náš region
Los Angeles Times: Obama nejde dost daleko
Uhelný průmysl už má jistě nabroušeny všechny své právní drápy, s nimiž se vrhne do soudní bitvy o plán čisté energie prezidenta Obamy. Uhelní právníci budou tvrdit, že plán je příliš drahý a zničí mnoho pracovních míst. Zpomalení globálního oteplování v krátkodobém pohledu jistě nebude levné ani jednoduché.
Ale vědecké studie ukazují jasně, že nemáme na vybranou. Desítky let popírání a odkladů vyostřily potřebu skutečně rychlé a dramatické akce. Obamův plán požaduje do roku 2030 snížení uhlíkových emisí z elektráren o 32 procent proti úrovni roku 2005. Jednotlivým státům ponechává celkem široký výběr, jak toho dosáhnou, pokud začnou své programy uplatňovat do roku 2022.
Kalifornie už je na dobré cestě tento cíl splnit, ba spíše překonat. Agentura pro ochranu životního prostředí tvrdí, že celý program vyjde zhruba na 8,4 miliardy dolarů, ale tyto prostředky se mnohokrát vrátí, protože se zabrání škodám na majetku a zdraví, které globální oteplení působí. Tyto úspory však příliš neutěší seniory a dělnické rodiny, jimž se zvýší účty za elektřinu.
Přesto se to musí udělat. Důležitější než množství dolarů jsou ztráty na životech a prostředí plynoucí ze stoupajících hladin moří a přírodních katastrof. Obamův plán je dobrým prvním federálním krokem ke kontrole uhlíkových emisí, ale nejde dost daleko. Povzbuzuje k užívání větru a slunce, ale umožňuje státům, aby se příliš spoléhaly na plyn, což je jen další fosilní palivo.
The Washington Post: Důležitý krok, byť s chybami
Obamův plán je pro životní prostředí i ekonomiku hned druhý nejlepší. Nepomohl mu totiž Kongres. V racionálním světě by zákonodárci prezidentovu iniciativu vnímali jako příležitost zahájit debatu nikoli o tom, zda země musí snižovat emise, ale o tom, jak to udělat lépe, levněji a s dlouhodobým efektem.
V rámci normy Clean Air Act je prezidentův plán maximálně flexibilní a za jistých podmínek nechává jednotlivým státům federace i možnost emisní cíle nesplnit. Navíc vytváří základní rámec pro vznik trhu s emisními kredity, s nimiž by mohly obchodovat jak státy, tak firmy.
Nová pravidla mají omezit emise z energetického sektoru o 32 procent do roku 2030, stejný efekt by prý mělo odstranění 166 milionů aut ze silnic. Právě orientace jen na energetický sektor, který je zodpovědný za třetinu emisí, je ale slabinou plánu. Stejně tak jeho horizont.
Ta nejsložitější rozhodnutí v oblasti redukce emisí se budou činit po roce 2030. A také komplexnost záměru bude vyžadovat blízký dohled Washingtonu. Politika méně závislá na federálních mandátech by se snáze zaváděla a téměř jistě by byla i levnější. Tyto nedostatky měl ale Kongres odstranit a předložit vylepšenou verzi.
Čtěte také:
Obama vyrazil do boje proti CO2, emise mají klesnout téměř o třetinu
Cena emisních povolenek poroste. Europoslanci schválili reformu trhu
