Je-li někdo gay, hledá-li Boha a má dobrou vůli, kdo jsem, abych jej soudil? Tak se řečnicky zeptal novinářů papež František během tiskové konference po týdenní návštěvě Brazílie. Rozpoutal tím debatu o možné liberalizaci některých církevních postojů. Celou jeho cestu lze označit za úspěšnou, což činí i vatikánský list. Ostatní evropská média si všimla hlavně zmíněného vyjádření.
Nebohé ženy. Všichni mluví jen o gayích. Přitom papež František na zpáteční cestě z Ria řekl o ženách něco, co je stejně zajímavé jako to, co řekl k homosexualitě. Ženy jako kněží nepřipadají v úvahu, řekl, čímž odmítl liberální požadavky na možnost vysvěcení žen.
Papež může navštívit ještě spoustu slumů a jezdit v ojetých autech – v klíčových otázkách církve je stejně tvrdý jako jeho předchůdce. Ale takto střízlivě to věřící a média vidět nechtějí. František je nositelem naděje. Proto jsou slyšeny vždy hlavně jeho věty, které volají po čerstvém větru v církvi. Ty ostatní už méně. To je případ věty o homosexuálech: „Je-li někdo gay, hledá-li Boha a má dobrou vůli, kdo jsem, abych jej soudil?“ řekl František.
Homosexuální sklon není hřích. „Nesmíme tyto lidi vylučovat.“ Revoluce? Bohužel ne. Je hezké, že se papež vyslovil proti diskriminaci. Ale jeho slova se stoprocentně shodují s katolickým katechismem ve verzi z roku 1997 vytvořeným pod vedením prefekta Kongregace pro otázky víry Josepha Ratzingera. Tam se o homosexuálech píše: „Dej pozor, ať je nějakým způsobem neprávem neodstrkuješ. I tito lidé jsou povoláni, aby ve svém životě plnili vůli Boha.“ Pokud, a tam je ten háček, žijí cudně. Mít homosexuální sklony není podle církve hřích. Žít podle nich už ale ano.
Die Welt: Ratzinger 1997
L'Osservatore Romano: Plánovaná cesta
Návštěva Brazílie a účast na tamních Světových dnech mládeže měly svůj program dlouho předem. Nicméně dlouhý itinerář naplánovaný už Františkovým předchůdcem umožnil papeži nejen vrátit se do rodné Latinské Ameriky, ale také představit se mnoha slovy a gesty tak jasnými a soudržnými, že by si skutečně někdo mohl myslet, že byly plánovány předem.
Avšak papežovy plány neskončily jen jeho účastí na úspěšném setkání mládeže, kde mu naslouchaly tři miliony lidí ze 178 zemí světa. Rozhodnutím nejvyššího pontifika přibyly do itineráře další body, jež s sebou nesly silná poselství. Hlavně šlo o modlitbu k Panně Marii ve svatyni v Aparecidě. Dále je třeba zmínit návštěvu Nemocnice svatého Františka v jedné z favel, setkání s brazilskými a latinskoamerickými biskupy a také rozhovor s brazilskou televizí následovaný velmi dlouhou tiskovou konferencí během letu z Ria zpět.
Jeho rozhovory koncentrované k závěru cesty se zdají být obzvlášť významné. Na různých úrovních ukazují dvě zásadní strategická rozhodnutí papežství ze druhé poloviny 20. století, která chce římský biskup zjevně osobně rozvíjet. Jde o komunikaci s médii a synodickou metodu. Při setkání s novináři si Svatý otec s lehkostí poradil s tématy, o nichž se nyní diskutuje, aniž by působil těžkopádně, a hlavně aniž by propadl sebestřednému přístupu, jejž sám mnohokrát kritizoval jako jednu z velkých bolestí církve. Podobně vystupoval i na setkání s biskupy, jimž ukázal svou programovou cestu pro církev, jež by se měla otevřít a hlásat evangelium.
The Daily Telegraph: Schopen papežství
Během konkláve byl budoucí papež František popsán italským tiskem jako „papabile“. Ač nebyl favoritem volby, byl považován za schopného funkci zvládnout. Papež se právě vrátil z týdenní cesty po Brazílii. Byla to jeho první zahraniční cesta ve funkci a byla z několika důvodů významná.
Prvním byly mimořádné obrázky ze mše pod otevřeným nebem na pláži Copacabana, jíž byly údajně přítomny tři miliony lidí. Taková událost nabídne křesťanům u nás ujištění, že zatímco Evropa je stále sekulárnější, většina světa míří opačným směrem.
Zadruhé jsme zjistili, proč si kardinálové zvolili muže z Latinské Ameriky. Bylo třeba jeho návštěvy v Jižní Americe a jeho extatického přijetí na místě, aby vyšel najevo plný symbolický potenciál této volby.
V neposlední řadě jsme byli opět svědky Františkova neformálního stylu jednání. Během zpátečního letu přes oceán papež hovořil s novináři 80 minut bez poznámek. Neodmítl otázku, dokonce poděkoval reportérům, že se zajímají o „homosexuální lobby“ ve Vatikánu. Jeho odpověď na tuto nepříjemnou otázku se dostala do titulků po celém světě spíše pro svůj tón než pro svůj obsah. Toto je papež, který se snaží vylepšit globální reputaci své církve a činí tak v duchu otevřenosti.
Čtěte také:
Ve Vatikánu funguje korupce a lobby homosexuálů, přiznal papež František
