Ruská vojenská technika již operuje v syrských provinciích Hamá, Homs a Latákíja. Vybrané komentáře se zabývají jak motivací Moskvy, tak především rolí Západu, který umetá Putinovi cestu svou váhavostí.
Financial Times: Putin se vrací
Vladimir Putin si dlouho užíval reputace lišáka, který nepromešká příležitost potrápit západní partnery. Nyní tuto pověst oprašuje iniciativou kolem syrské krize. Ve své řeči k Valnému shromáždění OSN představil plán a vyzval USA, aby se k němu připojily.
Prezident Obama správně odmítl režim v Damašku podporovat.Argumentoval, že zabíjení v Sýrii začalo, když prezident Asad rozdrtil prodemokratické demonstrace, a proto by měl odejít. Bohužel možnosti Washingtonu jsou v Sýrii stejně omezené jako vždycky.
Válka, v níž zahynulo 250 tisíc lidí, se stala noční můrou západních vlád, zejména kvůli proudu tisíců Syřanů mířících do Evropy. Určitou formu spolupráce mezi Putinem a USA proto nelze vyloučit. Washington by si ovšem neměl dělat iluze ohledně Putinových motivů.
Rusko sice čelí hrozbě terorismu z Blízkého východu, ale Moskva se především snaží upevnit své vojenské postavení v Sýrii. Putin chce také odvrátit pozornost světa od východní Ukrajiny a pozornost Rusů od kulhající domácí ekonomiky.
Chce ukázat, že Rusko je velmoc, již nelze ignorovat ani izolovat.
Obamův problém je v tom, že Putin plán pro Sýrii má, zatímco Bílý dům ne. USA odmítly podpořit umírněné rebely proti Damašku a nedokázaly dodržet vlastní „červené linie“.
The Syria Times: Role Ruska
V dnešním světě připomínajícím džungli se kovbojové stále považují za ty, kteří mají rozhodovat o osudu všech. Nyní jsou ale zklamaní a ukazuje se, jak jsou odtrženi od reality. Smutné je, že některé skvělé země v EU, které se kdysi zasazovaly za ušlechtilé principy svobody, demokracie a rovnosti, se staly podplacenými sluhy pracujícími pro ty, kdo jim nabídnou více plynu, ropy a petrodolarů, dokonce i za cenu krve nevinných.
Kovbojové jsou podle mnoha uniklých diplomatických a zpravodajských informací odhodláni zničit civilizaci a kulturu poslední sekulární společnosti v této části světa, kolébky monoteismu, abecedy, zemědělství, hudby, umění i samotné civilizace. Pracují na podpoře Islámského státu a dalších příbuzných al-Káidy. „Protože neuznávají partnery a neuznávají nezávislé státy,“ jak řekl prezident Bašár Asad ve svém nedávném rozhovoru pro ruská média.
Zde se dostáváme k důležitosti ruského strategického a dlouho očekávaného postoje. Moskva se rozhodla podpořit lid v boji proti terorismu a zpátečnictví, proti ignoranci a extremismu. Toto je Rusko Vladimira Putina, jádro někdejšího Sovětského svazu, který vyhrál druhou světovou válku proti nacismu, terorismu a barbarství. Teď je řada na kovbojích a jejich ovcích, aby se připojili k boji proti svým vlastním výtvorům.
Okupují Rusové Sýrii?
„Ne,“ odpověděli by Asadovi blízcí na otázku, zda současný vojenský vzestup Ruska v Sýrii lze označit za invazi. Pro ně je Assad „legitimním“ lídrem, který má právo požádat o zahraniční zásah ve jménu lidí, kteří ho „zvolili“. Mezi advokáty ruské vojenské přítomnosti v Sýrii je překvapivě i šéf Hizballáhu Hassan Nasralláh. Sdělil to však jen televizní stanici al-Manar, kterou vlastní samotné militantní hnutí, takže jeho postoje nikdo neprověřil.
Bylo by zajímavé konfrontovat jej s nedávným prohlášením Benjamina Netanjahua, který uvedl, že „Rusko bude vojenské operace v Sýrii koordinovat s Izraelem“. Stejně tak nevíme, zda Nasralláh věří tomu, že po eliminaci IS Rusové ze Sýrie odejdou. A pokud ne, vyhlásí Hizballáh válku Moskvě? Ať už ruskou intervenci vykládá kdo chce a jak chce, není sporu o tom, že bude velmi složité jakkoli reagovat na další postup Ruska na Blízkém východě.
V kontextu jde o to, že nic ze současného dění by se nestalo, kdyby Spojené státy a mezinárodní společenství zasáhlo přímo, jakmile krize v Sýrii v roce 2011 vypukla. Především fiasko Baracka Obamy v roce 2013 dalo zřetelný signál Asadovi i Moskvě, že Bílý dům není připraven ukončit vojensky virvál, z nějž se postupem času stala největší katastrofa moderní doby.
Čtěte také:
