Z výběru komentářů světových deníků je patrné, že mocenské ambice Ruska a jeho prezidenta Vladimira Putina budí obavy. Nikoli však respekt. Pro komentátora Moscow Times je Putin obětí vlastní touhy po aktuálních politických ziscích, deník SME jej rovnou pasoval do role poraženého.
Kdo jsou ti lidé, kteří vedou separatistické tažení na východě Ukrajiny? Ačkoli Ukrajinci z východu nesdílejí ideje Majdanu, nemají vesměs ani separatistické tendence.
Na sociálních sítích kolují zvěsti, že skupiny jsou tvořeny lidmi zvenčí i zevnitř a podnikají dobře naplánované útoky na lokální síly, aby podryly autoritu Kyjeva a maximálně narušily prezidentské volby, které se mají odehrát 25. května. Pokud k nim dojde, panuje přesvědčení, že Rusko by raději bývalou premiérku Julii Tymošenkovou než oligarchu Petra Porošenka.
Tymošenková nesouhlasí s použitím síly proti těm, kdo obsazují vládní budovy. Donedávna hegemon politické scény, Strana regionů, jejíž kabinet tvořili oligarchové z Doněcku, prakticky opustil struktury státu a přišel o vliv.
Ten svůj by naopak rád kandidaturou na prezidenta posílil lídr nacionalistického Pravého sektoru Dmitro Jaroš, který je v Rusku viněn z terorismu. Prosazuje zákaz Strany regionů a komunistů a Ukrajinu chce zbavit „zahraničních zásahů“. Je však okrajovou figurkou bez šance na vítězství. Kreml ho nicméně miluje a bude živit iluzi, že je prominentním hráčem, protože Jaroš podporuje propagandistický příběh o fašistické hrozbě v Kyjevě.
U hranic se zatím šikuje 50 tisíc ruských vojáků, od jejichž přítomnosti si ruský prezident Putin slibuje zvýšení tlaku na ukrajinské lídry, kteří by pak třeba mohli přislíbit Donbasu federaci. Jak známo, ruský prezident je motivován okamžitým politickým úspěchem více než dlouhodobými ekonomickými faktory.
The Moscow Times: Demontáž Ukrajiny
The Washington Times: Předejít válce již nepůjde
Když před týdnem militanti začali obsazovat budovy ve východoukrajinských městech, ministr zahraničí John Kerry pohrozil, že Spojené státy odpoví uvalením sankcí na ruský těžařský, energetický a bankovní sektor. V následujících dnech ale Obamova administrativa výhrůžku nesplnila. O zpřísnění sankcí jsme toho od té doby slyšeli mnohé na vícero fórech, ale neexistuje ani návrh. Kolik toho ještě může Rusko napáchat, než se dočká
adekvátní odpovědi? Již týdny Barack Obama opakuje, že vojenská operace na východě Ukrajiny vyprovokuje uvalení účinných sankcí, mnohem rozsáhlejších, než byly ty zavedené 20. března na Putinovy kamarády a jednu banku. Tvrdá reakce Západu by mohla zastavit ruskou ofenzivu. Situace je ale nebezpečná. Nedělní krveprolití může být Kremlem využito jako záminka k otevřené invazi desítek tisíc vojáků, seřazených na hranici. Obamova vláda se v minulém týdnu zdržela
rázných kroků částečně proto, že čeká na čtyřstrannou schůzku ministrů zahraničí USA, Ruska, Ukrajiny a EU. Přitom téměř není šance, že by tento formát, pokud se vůbec uskuteční, přinesl pro Ukrajinu přijatelné řešení. I když na odvrácení konfliktu může být pozdě, Obama a Kerry by měli dodržet, co slíbili, jinak přijdou na Ukrajině o poslední zbytky důvěryhodnosti. A pokud budou Ukrajinci nuceni za svou zem bojovat, neměli by v tom zůstat bez pomoci.
SME: Putin je už dnes poražen
Kyjev konečně spustil na východě země protiteroristickou kampaň, k níž se moc neměl. Z poznání, že nic jiného mu nezbývá, vyrůstá i názor, že Ukrajina se nemůže vyhnout válce. S jistotou, že Rus překročí hranice, je však třeba nakládat opatrně. Je to možné. Jestli ale v KGB a nástupnických organizacích zůstal kousek soudnosti, musí jim být jasné, že ani zisk celé Ukrajiny jim nevynahradí globální ztráty, které se ukazují pro Rusko jako fatální.
Noha ruského vojáka na ukrajinské půdě by zvýšila riziko ekonomické izolace natolik, že vláda při smyslech si jej nemůže dovolit přijmout. Okamžité sociální nepokoje v Rusku, které je na platbách a investicích svobodného světa závislejší než on na jeho surovinách, by destabilizovaly samotný kremelský režim. Spoléhat se na sílu obchodních a průmyslových sdružení především v Německu, že prolobbují nějaké „nesankce“, je přitom velmi hazardní hra. Západ už má jednu katastrofální zkušenost, při níž „měl na výběr mezi válkou a ostudou, vybral si ostudu a dostal válku“ (Churchill).
Jistě, můžeme se ptát, zda jsou západní vlády připraveny spolupodílet se na ztrátách společností, které v Rusku přijdou o miliardy po zestátnění jejich investic. Ale i kdyby Rus nepřekročil ukrajinskou hranici a unie nezavedla třetí vlnu sankcí, krize zruinovala investiční atraktivitu země už teď. Sama možnost horké obchodní války povede k takovému odlivu kapitálu z Ruska a úpadku tamní investiční přitažlivosti, že Putin a jeho lid jsou ve válce o Ukrajinu už teď poraženi. Pozice vlády v Kyjevě tedy nemusí být tak bezútěšná, jak se jeví.
Čtěte také:
Kyjev se nemůže spoléhat na loajalitu svých jednotek
Ukrajina: Proruští ozbrojenci s kalašnikovy obsadili radnici v Doněcku
