Menu Zavřít

Názory odjinud: Summers byl příliš politickou figurou

19. 9. 2013
Autor: profimedia.cz

Favorit prezidenta Baracka Obamy na křeslo šéfa americké centrální banky, které se uvolní s koncem ledna, vrátil nominaci. Zahraniční deníky pátrají po důvodech odstoupení Larryho Summerse, bývalého ministra financí ve vládě Billa Clintona. Jak je z výběru komentářů patrné, příčin je více. Zřejmé naopak je, že prezident Obama má jasný úkol, který musí rychle vyřešit.

Wall Street Journal: Pád Summerse

Rozhodnutí Lawrence Summerse odstoupit z klání o post šéfa Federálního rezervního systému je dobrou zprávou pro Fed, americkou ekonomiku a dokonce i pro prezidenta Obamu. Ačkoli byl prezidentovou první volbou, velmi politický ekonom mohl být rozbuškou nominačního boje, v němž by nemusel uspět.

Většina nevole přišla zleva, kde Summersovi nechtějí odpustit přílišnou podporu finanční deregulace v dobách jeho vlády nad financemi v pozdní éře Billa Clintona. Minimálně tři demokraté v bankovní komisi Senátu se postavili proti, další mohla být Elizabeth Warrenová, nesouhlasil s ním ani Joseph Stiglitz a další levicoví ekonomové.

Z našeho pohledu je nelibost vůči komukoli vyjádřená tímto táborem spíše doporučením. Neexistuje ostatně důkaz, že reforma finančních trhů z roku 1999 měla něco společného s panikou z roku 2008. Hlavním důvodem odporu vůči Summersovi je, že by byl příliš politickým šéfem Fedu v době, kdy tato instituce potřebuje opozici. Kdyby uspěl, byl by dlužníkem Bílého domu a mohl by z banky udělat vděčnou dceřinou firmu. Ta přitom o velkou část své politické nezávislosti přichází již od roku 2008.

The Washington Post: Summersovo vale může Fed zchladit

Neroňme slzy pro fakt, že Lawrence H. Summers byl tlakem liberálů uvnitř Demokratické strany donucen vzdát úsilí o křeslo šéfa Fedu. Ačkoli brilantní ekonom z Harvadu, Summers za svou dlouhou kariéru naštval příliš mnoho lidí. Nejen svou politikou, ale i svou žlučovitou osobností. Což je i zpráva pro budoucí kariéristy: se slušností nejdál dojdeš.

Není třeba litovat ani prezidenta Obamu, který měl Summerse favorizovat. Jen sklízí, co zasel. Demokraty rozdělil už oznámením, že současný šéf Fedu Ben Bernanke je v úřadu „déle, než chtěl“. Prezident Summerse hájil na stranické schůzi za zavřenými dveřmi, ale neprokázal dostatek odvahy, aby jej nominoval a stranu sešikoval.

Skutečnou obětí je Fed a jeho vedení, které má být nepolitické, ale bylo zataženo do stejného bahna jako jiné instituce. Otázka je, nakolik byla nezávislost Fedu narušena a na jak dlouho. Summersův úkrok pod palbou dává tušit, že pozice šéfa Fedu je předmětem ostrých sporů nejen mezi stranami, ale i uvnitř nich. Aniž Summerse kdokoli vyslechl, šířila se kritika, co že by mohl v úřadu dělat. Prý by zpřísnil monetární politiku. Tvrdí kdo?

Financial Times: Poučení ze Summersova odchodu

Lawrence Summers se rozhodl správně. Mohl z toho být nehezký boj se špatným koncem. I kdyby jej Senát potvrdil, proces by uškodil jeho budoucímu působení v čele Fedu. Prokázal jistou eleganci, když se vzdal dříve, než by bylo pozdě. Tento přízrak teď ale bude pronásledovat Baracka Obamu. Fed by měl v tomto týdnu zahájit snižování tempa kvantitativního uvolňování.

Ať Obama vybere kohokoli, zásadní je, aby se nominovaný vyhnul přerušení této tendence. Bílý dům musí jednat rychle, schvalování se může táhnout měsíce a Bernankeho období končí s lednem příštího roku. Rovněž musí jednat přesvědčivěji. Jedním z důvodů Summersova odstoupení z bojiště byl fakt, že Bílý dům oznámil jeho jméno, ale nijak jej nebránil před sborovou kritikou. Navíc musí prezidentský úřad vyslat signál kontinuity.

Ben Bernanke odvedl v krizovém období dobrou práci. Všichni včetně viceguvernérky Yellenové nebo Summerse souhlasí s tím, že aktivní monetární politika byla nezbytností. Dle našeho názoru je teď hlavním tématem nominační proces, nikoli jméno. Obama musí přidat. Do aktuálního dění kolem kvantitativního uvolňování nechť Bílý dům nevstupuje. Ihned poté musí Obama rozhodnout.


Čtěte také:

WT100

Obama nechce znova do Fedu Bernankeho

Fed ušetřil americkým firmám na úrocích 700 miliard dolarů

  • Našli jste v článku chybu?