V pořadí osmé volby do Evropského parlamentu se konají 23. a 24. května. Zahraniční deníky plebiscit vnímají jako šanci pro nápravu reputace. Tématem jsou i vysoké preference populistů.
Mnoho nespokojenosti s institucemi EU pramení z velké nezaměstnanosti a pádu životní úrovně způsobených krizí eura.
Mezi nejhorší patří lídři krajně pravicových a protisystémových stran, které v nadcházejících volbách očekávají rekordní výsledky. Strany hlavního proudu zprava doleva musejí pochopit, že mají-li získat zpět důvěru Evropanů, jejich chování v příštích pěti letech musí být bez poskvrnky. Reputaci parlamentu nepomáhá ani to, že volební účast od prvních voleb v roce 1979 setrvale padá.
Ve snaze zvýšit zájem veřejnosti má nyní každá frakce „vedoucího kandidáta“ na post šéfa Evropské komise. Jenže dva hlavní kandidáti Jean-Claude Juncker a Martin Schulz jsou evropskými voliči vnímáni jako elitářští insideři.Financial Times: Obnovení důvěry
Ale politici by si lhali do kapsy, kdyby se tvářili, že samotné ekonomické oživení odplaví pochyby veřejnosti o hodnotě a smyslu evropské jednoty. Jistý, nikoli však lví podíl odpovědnosti za ztrátu důvěry nese Evropský parlament. Jako legislativní těleso se nejednou osvědčil. Je však velmi laxní v přístupu ke svým problémům. Příliš mnoho poslanců zneužívá štědrý systém náhrad.
Navíc je možné, že vlády zemí EU využijí své právo nevyslat na post šéfa komise zrovna „vedoucího kandidáta“. Což by z celého výběru udělalo šarádu a utvrdilo voliče v podezření, že eurovolby nejsou podstatné.
Frankfurter Allgemeine: Nenávist vůči Evropě
Řadě představitelů evropských pravicově populistických stran a hnutí imponuje autoritářský styl politického vedení v podání ruského prezidenta Vladimira Putina. Plní jejich představy o tom, jak přistupovat k islamistům, imigrantům, gayům a vůbec obecné dekadenci, kterou tolik prosazuje velkopansky expanzionistická a přitom směšně slabá Evropská unie.
Ptáte se, no a? Odpověď: V několika evropských zemích zažívají konjunkturu politické proudy, jejichž postoje k Evropě oscilují mezi hlubokou skepsí a opovržením, ne-li přáním unii rovnou demontovat. V komunálních volbách ve Francii zabodovala Národní fronta, v maďarském parlamentu posílil extremistický Jobbik. Těmto a podobným silám predikují výzkumy veřejného mínění úspěch i v nadcházejících eurovolbách. Je dokonce možné, že v budoucím plénu se sdruží do frakce, která bude stejně velká jako současní socialisti a lidovci.
Kdyby k tomu došlo, stane se parlament bizarním fórem, v rámci nějž bude silná frakce prosazovat zrušení EU a eura. I v německé veřejnosti získává na síle názor, že bez všech evropských kompenzací a omezení by se zemi dařilo lépe. Dvě třetiny oslovených se například nedávno vyslovily, že jednání o volném obchodu se Spojenými státy by měl vést Berlín, nikoli Brusel. Jinde v Evropě však rezonuje především téma kompetencí nad imigrační politikou.
SME: Naše divoká karta
Ne že bychom někomu chtěli brát zábavu a pocit důležitosti, ale ze všech hlasování, která voliči v demokracii podstupují, ovlivňují vůbec nejméně běh věcí pozemských eurovolby. Co na tom, že věta „o Slovensku se do značné míry rozhoduje v Bruselu“, je do puntíku pravdivá. Z institucí, v nichž rozhodnutí padají, je Evropský parlament tou poslední.
Obrovská vzdálenost mezi europoslanci a jejich voliči je jedním z těch slavných demokratických deficitů, jež činí z evropského mandátu de facto divokou kartu. Abychom ale nebyli jen obecní. Například proti původnímu návrhu evropského rozpočtu, jejž Robert Fico označil za vynikající pro Slovensko, hlasovalo všech třináct slovenských europoslanců včetně těch za Smer. Hlasovali proti, protože velké frakce, jichž jsou členy, si to chtěly „rozdat“ s Evropskou radou. Není cílem marginalizovat eurovolby.
Jejich nesporný význam je v tom, že dodávají zdání demokratické legitimity, což je kritický bonus v časech, kdy unie už není vnímána jako jediný model pro budoucnost. A ukrajinská krize tvoří nejlepší pozadí pro imperativ, že bez společenství svobody a trhu se Slovensko neobejde. Jen svalnaté sliby o tom, jak se který poslanec „bude snažit o rozsáhlé reformy bruselské mašinerie“, je třeba zasadit do reálného rámce.
Čtěte další Názory od jinud:
Putinovo ukrajinské dobrodružství
