Zahraniční komentátoři si všímají Tsiprasovy rétorické strategie, kterou přejala Angela Merkelová. Podle této rétoriky znamená odchod z Řecka z eurozóny hrozbu pro stabilitu celé měnové unie, potažmo EU. Naopak opačný problém řeší Singapur, kde mladší generace považuje rozsah regulace a vynucované poslušnosti za nadbytečný.
Přání aténských stratégů asi vypadala jinak. Ani radikální španělští levicoví ani francouzští pravicoví populisté nedosáhli ve volbách v předvečer klíčového setkání Alexise Tsiprase s Angelou Merkelovou příliš přesvědčivých výsledků. Silnější euroskeptické signály ze západní a jižní evropské periferie mohly Tsiprasovi před berlínským setkáním vehnat vítr do plachet. Atény nicméně sázejí ještě na jednu věc, a to je ztotožnění odchodu Řecka z eurozóny s rozpadem celé měnové unie. Tsiprasovým úspěchem je, že Angela Merkelová tuto hrozbu přijala jako vyjednávací pozici.
Jinak by nebylo možné vysvětlit její mantru o tom, že „když se otřese euro, otřese se Evropa“. Tím má být jasně řečeno také to, že jestliže Řecko vypadne z eurozóny, otřese se euro. Podle této teorie dominového efektu se vedou jednání a podle ní se počítá. Navzdory všemu ekonomickému rozumu, ale zato podle politické logiky, na niž přísahal už Helmut Kohl.Die Welt: Tsiprasovy hrozby fungují
Merkelová kráčí v jeho stopách a Tsipras s tím může počítat.
The Guardian: Nová generace v Singapuru
Za otce moderního Singapuru se truchlí v jeho zemi i ve světě. Široké kontakty a obratná politika mu zajistily respekt v Pekingu i ve Washingtonu. Ve svém regionu spustil Singapur debatu o „asijských hodnotách“, v níž ostatní lídři bledli závistí nejen nad singapurským bohatstvím, ale i stabilitou, efektivitou, ale také kontrolou a kulturou poslušnosti. Volby jsou v Singapuru povinné. Strana lidové akce vždycky vyhraje. Jen hrstce opozičních poslanců se podaří překonat překážky a vyhrát volby.
Média, shromažďování i veřejné projevy podléhají silné regulaci. Mnoho obyvatel, kteří si pamatují své zbídačené mládí, to považuje za přijatelnou cenu za pořádek a prosperitu. Ale mladší generace pokládá železnou pěst za nadbytečnou. To není nevděk, to je znak skutečného pokroku. Výzev leží před zemí mnoho. Změna je ve vzduchu. Možná by země mohla jednoho dne být vzorem pro novou sadu asijských hodnot: sociální a politickou liberalizaci, svobodu a rovnost postavené na roveň stabilitě a kontrole.
SME: Vzkaz Petra Pišťanka
Je mnoho spisovatelů, kteří vzdychají, pláčou a dojímají k slzám. Peter Pišťanek jako jeden z mála dokázal čtenáře rozesmát. Upřímně a nahlas. Šel rovnou k věci, tropil si žerty ze sebe i ze světa. V próze Muzika například výstižně vykreslil deprimující i komický obraz normalizační éry stejně jako v devadesátých letech v kultovním díle Rivers os Babylon. Teď se mu ale podařilo své čtenáře rozplakat.
Nejraději by uvěřili, že jde jen o mystifikaci nebo nepodařený vtip. Ale Pišťanek byl pravdivý autor. Často nemilosrdný, sarkastický. Stejně napsal i svůj odchod – šokující, nečekaný, pravdivý. Pravdivý spisovatel jako by dobrovolným odchodem ze světa vyjádřil něco, na co už slova na papíře nestačí. Jako by společnosti vzkázal: „Nedá se to s vámi vydržet!“ A vlastně má pravdu. Co se na to dá spisovateli vzkázat? Jen si slíbit, že budeme číst pozorněji.
Čtěte také:
Názory odjinud: Draghi otevřel peněžní kohouty
Zahraniční tisk: Kolik vlastně stojí Evropa
Protiruské výroky Američanů krizi zbytečně vyhrocují, stěžuje si prý Berlín
