Zahraniční komentátoři glosují jednání o finanční pomoci Řecku. Z tragédie se prý stala mýdlová bublina. Pravé neštěstí ale postihlo americký Charleston, kde chtěl útočník střelbou v kostele vyvolat rasovou válku. O něco podobného se snažili také někteří účastníci bratislavské demonstrace proti imigrace.
V eurozóně panuje zvláštní klid. Řecký bankrot se přitom blíží, ale před kritickým setkáním špiček EU vidíme spíše rezignované krčení rameny. Čtenáři novin situaci rozumějí. Řecká tragédie připomíná mýdlovou operu. Teď jsme někde u 260. dílu a scenáristům už dávno došly nějaké originální nápady.
Řekové ale celkem dobře vědí, která bije. Svá eura buď vyvádějí do zahraničí, nebo schovávají pod matraci, což pokládají za jistější než spoléhat na bankomaty. Syriza převzala vládu nad předluženou zemí, která nezná katastr nemovitostí, nevybírá daně a trčí po krk v korupci a nepotismu. Levicoví populisté dokázali situaci ještě zhoršit.
Jejich ideologie je stále přesvědčena, že ve zhrouceném státě lze nechat vše při starém a porcovat koláč, který si země nikdy nemohla dovolit upéct. Tsipras a Varufakis ale nejsou tak naivní, aby si mysleli, že na svou víru obrátí zbytek Evropy.Die Presse: Zvláštní klid před nevyhnutelnou bouří
Ne. Pravda je prozaičtější: konfrontační přístup je jejich jedinou nadějí, jak se udržet u moci.
The New York Times: Další truchlení
Děsivá střelba v Charlestonu staví náš národ na křižovatku až příliš známou. Opět nevíme, zda máme udělat něco pozitivního, co by alespoň trochu snížilo zranitelnost naší společnosti, anebo máme znovu zatnout zuby a vydržet další nezhojitelné zranění tím, že si zase projdeme smutným rituálem hluboké lítosti a povrchní reakce, jež nás posune… kam? Jen k dalšímu nevyhnutelnému masakru.
Charakteristiky charlestonské střelby jsou vlastně soutokem nejnápadnějších problémů naší společnosti: povzbuzování přibývajícího počtu lidí, kteří si zakládají na právu nosit zbraň, podivný rasismus bující v nejtemnějších společenských koutech a také široce sdílený pocit bezmoci a nemohoucnosti pramenící z toho, že řešení naléhavých problémů je svěřeno neefektivnímu politickému systému.
Detaily o inspiraci pachatele hnutím bílé nadřazenosti jsou dalším varováním, že naše dlouhá historie rasové brutality zdaleka není zapomenuta a vyléčena.
Denník N: Hanba Ficovi
Nikdo nemůže žádat, aby premiér stál v čele shromáždění, které chce blokovat neonacisty vykřikující rasistické slogany a zdravící se Na stráž! Co se ale od premiéra – sociálního demokrata – čeká, je jasný postoj a razantní odsudek rasistických projevů.
A co udělal Robert Fico? Na Facebooku blouzní o jakýchsi vykopnutých dveřích a opakuje, že jeho vláda má správný postoj k imigrační politice EU. Hanba. Je jasné, že premiér Fico neobdivuje fyzické násilí a nebude ani rasista. Jen se bojí svých voličů a nedokáže se chovat jako státník.
Řečmi o imigrantech jako teroristech se přitom stal spoluodpovědným za sobotní násilí. Slovensko zatím od EU jen bere. Přesto premiér nemá problém se tvářit, že stačilo a je načase říci Bruselu ne. Možná se to většině líbí.
Zjevně se to líbí velké skupině jeho voličů a může být pravdou i to, že na této vlně porostou radikálové jako Kotleba nebo SNS. To ale není omluva. Fico se v sobotu zachoval jako zbabělec.
Čtěte také:
Babiš: Řecko by už mělo konečně zbankrotovat
ECB náš bankovní systém padnout nenechá, tvrdí řecký státní tajemník
