Volby do Evropského parlamentu se staly triumfem populistických sil napříč kontinentem. To je náplň komentářů britského i německého tisku. Slovenský deník SME se snaží najít omluvu pro rekordně nízkou volební účast.
Po pěti letech ekonomické krize se od evropských voleb čekalo, že zplodí vítězství populistických stran, které odmítají EU a její politické hodnoty. A to se také stalo. Úspěch populistů je alarmující – Národní fronta vyhrála ve Francii, UKIP v Británii, Lidová strana v Dánsku, Syriza v Řecku. To je jistě jejich triumf, ale celkový výsledek voleb má velmi daleko k jednoznačnému odmítnutí EU napříč kontinentem.
Euroskeptici zůstanou v parlamentu minoritou. Navíc je důležité zjištění, že lídři mainstreamových stran dokážou populisty porazit, mají-li silný reformní program. Matteo Renzi porazil v Itálii Pětihvězdičkové hnutí Beppeho Grilla. Také CDU německé kancléřky Angely Merkelové přesvědčivě zvítězila. Evropští lídři rozhodně nesmějí poselství letošních voleb zlehčovat. Jistě, Národní fronta ani UKIP nemají šanci vyhrát národní volby.
A evropští populisté jsou silně rozhádaní mezi sebou, takže příliš nenaruší ani provoz Evropského parlamentu. Ale výsledky voleb ukazují rostoucí znepokojení mnoha voličů nad nekontrolovanou migrací přes unijní hranice a nad příliš silnou kontrolou Burselu nad národními fiskálními a sociálními politikami. Těmto obavám je nezbytné naslouchat a vyjít vstříc způsobem, který současně nepodkope celou unii.
Financial Times: Silné varování
SME: Nestresujme se z 13 procent
Představme si, že by volební účast ve slovenských eurovolbách nebyla 13 procent, ale dejme tomu čtyřicet. Pravděpodobně by se tím mezi voliči zvýšil podíl těch, kteří nejsou spokojeni s tradičními stranami a stačí jim jen nekonkrétní informace z billboardů a letáků. Protože věříme, že čím je volební účast nižší, tím početnější jsou voliči tradičních stran, neboť o povinnosti volit nediskutují.
Jistě nelze tvrdit, že vyšší volební účast je rizikovější než nižší, ale stejně opatrní bychom měli být i při opačném tvrzení. Samozřejmě platí, že při nízké účasti mohou mít silnější slovo organizované a motivované skupiny se specifickými potřebami anebo populisté. Vzdor tomu je unáhlené nízkou volební účast v jednom druhu voleb automaticky hodnotit jako hrozbu pro demokracii. Existují důvody, které mohou vysvětlit 13 procent v eurovolbách a zároveň nejsou spojeny s významným rizikem.
Za nezájmem může být i spokojenost Slováků s evropskými institucemi, kterou potvrzují průzkumy. Jsme-li spokojeni s tím, jak věci fungují, snižuje to naši motivaci je měnit. Slovensko je malá země s 13 europoslanci, proto slovenští politici vždy dávali přednost lobbingu přímo v Evropské komisi. Nedivme se teď voličům, že tento (možná rozumný) postoj potvrdili volební neúčastí.
Die Tageszeitung: Od politiky k populismu
Existují dva druhy „svobody“: demokracie slibovala svobodu skrze politiku. Občané by měli mít kontrolu nad prosazováním svých zájmů skrze účast na veřejném životě, skrze informace, skrze aktivní a pasivní volební právo, skrze nástroje právního státu. To byl program Willyho Brandta, když v roce 1969 nabádal k usilování o „více demokracie“.
Ideogram si v roce 2005 po svém upravila kancléřka Angela Merkelová s výzvou k úsilí o „více svobody“. Měla však na mysli pravý opak než Brandt. Jako všichni vyznavači neoliberalismu nehovořila o svobodě v politice či pro politiku, nýbrž o svobodě od politiky. Homo economicus má své schopnosti rozvíjet mimo dosah státu, byrokracie a Evropy. Idea osvobození skrze politiku zastarala.
Protože z občanů se stali „účastníci trhu“, sotva mohli na takové posuny adekvátně reagovat. Osvobozování od politiky posiluje v krizových časech. Z deregulací mají profitovat všichni. Firmy budou smět nechat lidi o sobotách a nocích pracovat i nakupovat. Každá svoboda ve prospěch ekonomiky se ale rovná úměrné ztrátě politické svobody občanů.
V Německu se zdá být polovina obyvatel pro „zastupitelskou demokracii“ ztracena. Jestli vůbec, evropské volby lidé využili jako možnost vyslat signál. Nadšení vypadá jinak. A právě jeho absence vede k antipolitice, apolitice a populismu.
Rozpor mezi mizející politikou (demokratizací) a nastupující antipolitikou (ekonomizací) nejen vytváří nepolitiky, kteří nejsou schopni vidět souvislost mezi svým životem a politickými událostmi, ale i k zoufalým pokusům oživit zájem lidí o politiku skrze nacionalistické a antidemokratické impulzy. Slovo „národ“ se opět stává předmětem dějin. Nahlížíme budoucnost Evropy, kterou povedou byrokraté, oligarchové a polofašisti.
Čtěte také:
Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně
Euroskeptici napříč EU slaví. Vyhráli v Británii, Francii i Dánsku
Analytička: Češi mají pocit, že v EU nic nezmění. Proto nepřišli k volbám
