I ve 21. století se ještě pořád najdou lidé, kteří umanutě trvají na tom, že socialistické centrálně plánované hospodářství funguje. Například komunističtí poslanci...
Foto: Profimedia.cz
Pokud chtějí popřít historickou zkušenost lidstva – která zahrnuje i rozklad hospodářství socialistického Československa – rádi argumentují hospodářskými úspěchy Číny a Vietnamu. Tiše ale přejdou fakt, že ekonomiky obou těchto zemí by nikdy tak nefungovaly, pokud by nepřijaly základní prvky tržního hospodářství.
Pokud přesto chce někdo srovnání, kam vede plánované totalitní hospodářství, má přece dvě historické „případové studie“. Německo a Koreu. Obě násilně rozdělené země prošly obdobným příběhem. Byly zdevastovány válkou a následně rozpůleny na dvě části. V obou žili příslušníci téhož národa se stejnými tradičními dovednostmi. Jenomže na jedné straně byla demokracie a volný trh, na druhé totalita a plánovači. Výsledek? Západní Německo bylo po půlstoletí nejvyspělejší ekonomikou Evropy. Východní Německo to dotáhlo k bakelitovému trabantu. Jižní Korea má hrubý domácí produkt na hlavu 21 tisíc dolarů. V Severní Koreji je opakovaně hladomor.
Smrt severokorejského diktátora Kim Čong-ila nyní otevřela otázku, jestli paralela Německa a Koreje bude mít i podobné vyústění. Jestli totalita padne a zda se jednou obě Koreje spojí. Nástup mladého pokračovatele dynastie Kimů dává tušit, že těžký úděl Severokorejců jen tak neskončí. Ale i kdyby ano, co bude dál? Východních Němců bylo čtyřikrát méně než těch západních, a přesto hospodářství sjednoceného Německa nedokázalo šok ze sloučení rozdýchat skoro 10 let. Zda by jihokorejská ekonomika dokázala přijmout zbídačený sever a nezkolabovala, to je otázka. Takže možná bude nakonec pro poloostrov snesitelnější postupné sbližování, kdy by se sever nejdříve zmátořil z nejhoršího postupnou liberalizací po vzoru Číny.
