Debaty o fyzickém, ale hlavně mentálním zdraví byly v pracovním prostředí dlouho tabu, které se možná dodnes nepodařilo zcela prolomit. Člověk se v rámci kolektivu nerad svěřuje s tím, že má problémy s depresemi, úzkostí, stresem nebo únavou, natož aby s podobnými ,bolístkami‘ šel za šéfem. Pravda je ale taková, že v moderní rychlé, někdy až příliš náročné době – a v pandemii to platí dvojnásob – je psychická pohoda klíčem k produktivitě a spokojenosti v zaměstnání. Pokud se tyto náznaky, jež nám tělo dává, podcení, může dojít například k takzvanému syndromu vyhoření.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je tento stav naprosto legitimním problémem, který vzniká „důsledkem chronického stresu na pracovišti, jenž nebyl úspěšně zvládnut“. Netřeba dlouze vysvětlovat, že mentální zdraví silně ovlivňuje i to fyzické. Stres může být spouštěčem několika onemocnění, a proto není radno jej podceňovat. Existují však lidé, kteří jsou vůči němu odolnější – zkrátka našli recept, jak i ve velmi náročné práci nevyhořet. Jedním z nich je například Bill Gates.
Zakladatel Microsoftu byl navzdory povaze své rychle se rozvíjející kariéry přesvědčen, že stres a deprese ho nikdy nedoženou. Když mu bylo 28 let, jeho firma přesahovala roční obraty více než 100 milionů dolarů a Gates věřil, že poroste ještě mnohem víc. V rozhovoru pro televizi NBC před osmatřiceti lety na otázku, jak ví, že za pár let nevyhoří, odpověděl, že v Microsoftu je zkrátka každý den jiný.
„Není to tak, že bychom dělali celý den to samé. Chodíme do kanceláří a přemýšlíme o nových programech, scházíme se na poradách, jezdíme za koncovými uživateli, mluvíme se zákazníky. Je to tak rozmanité a stále se dějí nové věci. A nemyslím si, že někdy nastane doba, kdy by to byla nuda,“ řekl v roce 1984. O dva roky později pak jeho firma vstoupila na burzu a on se stal nejbohatším člověkem na světě.
Při pohledu na uplynulých téměř čtyřicet let se tedy zdá, že se Gates nemýlil, a to jak v předpovědích růstu, tak i v tom, že pravděpodobně nikdy nevyhoří. I když je jeho příběh zcela výjimečný, ukazuje se, že vyhýbání se rutině, hledání nových projektů a kladení si výzev může při snaze vyhnout se tomuto modernímu postrachu dělat opravdové divy.
Prolomit tabu je polovina úspěchu
Udržet manažera na vysoké pozici v neklesajícím tempu práce po desítky let je velmi náročné. Existují však způsoby, jak vyhoření předejít. Základní premisa úspěchu je umět rozpoznat příznaky. Dalším krokem je pak na varovné signály správně a včas zareagovat. Christina Maslachová, profesorka psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, je přední odbornicí na syndrom vyhoření. Vytvořila takzvaný Maslach Burnout Inventory, který je nejpoužívanějším nástrojem pro jeho měření.
Zkoumá tři hlavní ukazatele – vyčerpání, nedostatek motivace a špatný pracovní výkon. Pokud na sobě člověk pozoruje alespoň jeden z nich v takové míře, která je mu už delší dobu nepříjemná, měl by zpozornit. Metoda Billa Gatese ,prostě nevyhořím‘ nemusí vyhovovat všem, a tak si člověk může pomoci jinak. Duševní a fyzické pohodě prospěje dle odborníků pár jednoduchých kroků, k nimž může přistoupit úplně každý.
Kvalitní spánek a pravidelný pohyb mají, poněkud nepřekvapivě, velký vliv na fyzickou kondici. Málokdo si ale uvědomuje, jak také souvisí s mentálním zdravím. Probdělé noci jsou totiž asi tím největším možným alarmem, že s námi něco není v pořádku. K pracovní pohodě pomáhá bezpochyby také meditace a různá cvičení zaměřená na pozornost, uvádí ve svém výčtu typů, jak předcházet syndromu vyhoření, web Insider. Úlevu však zaručeně přinese, když si o svých problémech promluvíte se šéfem a proberete s ním možná řešení. Důležité je prolomit tabu a se svými pocity se nebát svěřit – nejlépe rodině, přátelům, či kolegům na pracovišti.
Syndromu vyhoření mohou u svých podřízených každopádně předejít i sami zaměstnavatelé. A to vytvořením co nejpříjemnějších a pro člověka přirozených podmínek, od čistě technických záležitostí typu omezení hluku a zlepšení osvětlení na pracovišti po ty, které souvisí se snížením tlaku na zaměstnance a jejich pocitem volnosti. Větší důraz na samostatnost v rozhodování a flexibilitu dá lidem potřebný pocit důvěry. A jelikož člověk je tvor společenský, lépe se mu daří v prostředí, kde se může aktivně setkávat a komunikovat s kolegy, což rovněž utužuje klíčové vztahy v pracovním kolektivu.
