Většina manažerů se domnívá, že lidé klimatické změně zabránit nedokážou
Myslíte si, že lidé dokážou zvrátit trend globálního oteplování?
- Ano 39 %
- Ne 50 %
- Nevím 11 %
Celý předminulý týden jednalo v Paříži na konferenci Mezinárodního panelu pro změny klimatu (IPCC) přes tři tisíce vědců, způsobila-li lidská činnost v posledních padesáti letech globální oteplení. V závěrečné zprávě bude uvedeno, že dopad lidské činnosti na klimatické změny je jistý z 90 procent. Zpráva vyjde z nejspolehlivějších ověřených vědeckých poznatků a dále se v ní tvrdí, že setrvalý růst teplot v atmosféře je důsledkem lidských emisí vznikajících při spalování fosilních paliv. Varuje, že bude-li společnost pokračovat v současném trendu, budou mít emise za následek mimo jiné vzestup hladiny moří, silnější hurikány a intenzivnější sucha v subtropických zemích. Zároveň však poskytuje naději. Naznačuje totiž, že to, co lidé napáchali, mohou také zmírnit. Svět je sice odsouzen k několika staletím dalšího oteplování, ale rychlé a rozhodné činy mohou tento proces zpomalit a zabránit jeho nejhorším důsledkům. Zpráva tedy bude pesimistická i optimistická. V odpovědích manažerů mírně převážil skeptický postoj k tomu, že se lidem podaří zabránit trendu globálního oteplování. Padesát procent z nich totiž odpovědělo, že to možné není.
Tento respondent, který odpověděl záporně, probral problém systematicky: „Za prvé nejde o globální oteplování, ale o globální změnu klimatu (může vyústit i v dobu ledovou). Za druhé, nedokážou. Samostatné chování zeměkoule, její oscilace kolem oběžné dráhy a přibližování a vzdalování od Slunce, to vše má mnohem větší vliv. Člověk by se spíše měl připravit na nevyhnutelné následky změn klimatu. A za třetí vedlejším (a to pozitivním) důsledkem těchto snah však skutečně může být přechod k lepším technologiím, které k životnímu prostředí budou šetrnější než ty současné. Budou-li auta i komíny méně čoudit, bude se nám žít lépe. Nezačnou kvůli tomu u nás růst na zahrádkách ananasy, ale bude se nám lépe dýchat.“
Doplňuje ho tato odpověď: „Globální oteplování je stejně jako ochlazování cyklus, kterým naše planeta prochází již miliony let. Člověk svou činností jen urychluje průběh jednotlivých cyklů. Podle mne může pouze ovlivnit relativně normální průběh cyklu.“
Nejskeptičtější je tento manažer: „Domnívám se, že se tento trend již zastavit nedá. Nicméně nevnímám situaci nikterak katastroficky.“
Většina kladných odpovědi je spíše lakonická. Tento manažer odpovídá: „Ano, ale budou muset značně změnit své chování… Bojím se však, že to půjde těžko.“ A přitakává mu následující: „Nakonec ano, ale kdy a co mezitím nastane, je předmětem mých obav.“
Optimističtěji vyznívají tyto dvě odpovědi. V první se respondent zamýšlí nad naším životním způsobem: „Když upřednostníme hodnotu života a žití před ziskem a úspěchem, pak si to umím představit. Oteplení zvyšuje naše spotřeba, která roste zároveň s úspěchem - auta, byty, klimatizace, elektronika a tak dále -, přesvědčte však úspěšného člověka, aby se uskromnil.“ Ve druhé se odráží důvěra ve vlastní povolání: „Management mě naučil být věčným optimistou.“
Tento manažer sice odpovídá záporně, ale má určité pochybnosti: „Kdyby byla otázka formulována v kondicionálu, pak bych určitě odpověděl ano. Tedy lidé by dokázali zvrátit trend globálního oteplování. Prozatím je však spíše zajímá růst životní úrovně a ekonomické výhody. Jakou cenu zejména v ekologických zátěžích však za to platí, raději nevidí, nebo ani nechtějí vidět. Nejzávažnější je z tohoto pohledu situace v rozvojových zemích, ale 'jedovatý vítr' se postupně z Číny dostává až na západní pobřeží USA s veškerými negativními dopady. Z tohoto pohledu vítám iniciativy, jako je ta za trvale udržitelný rozvoj.“
Do této odpovědi je zabudována historická perspektiva: „Myslím si, že ne. Samozřejmě že můžeme leccos udělat pro pozvolnější posun k oteplování, ale podíváme-li se na historii z dlouhodobého hlediska, pak to skutečně bylo tak, že se období střídala. Starost mi dělá, že to bylo za delší dobu.“
Velkými pesimisty jsou tito tři manažeři. První tvrdí: „Ne nedokážou. To je jasné. Až bude nejhůře, možná se o to pokusí.“ Druhý jde ještě dále: „Lidé nikoli, protože v dnešním světě neexistuje síla, která by všechny národy vedla ke společné odpovědnosti. Doufejme, že to, co nedokážou lidé, zvládne příští doba ledová.“ A třetí si už o lidech nedělá vůbec žádné iluze: „Dost o tom pochybuji, protože ani předchozí civilizace se ze svých chyb nepoučily.“
Odpovídalo 90 manažerů
