Aby se moderním stavbám v Praze dařilo, potřebuje architektura uznání a město plán
Když se mluví o českém hlavním městě, většinou získává body za historické památky a atmosféru. Moderní architekturou se Praha světu příliš nechlubí. Když se pomine Tančící dům od Franka Gehryho a Vlada Miluniće, málokterý laik vyjmenuje něco dalšího. Většina výrazných a moderních budov dopadne jako návrh Národní knihovny od Jana Kaplického, po velkém haló se nic nepostaví.
Co by se mělo dít, aby se z Prahy nestal středoevropský skanzen, se pokusila nastínit konference týdeníku Euro Urbanismus a moderní architektura v Praze. Akce probíhající pod záštitou ministerstva pro místní rozvoj a České komory architektů se konala v budově Národní technické knihovny. A jedním z příznaků problémů českého stavitelství je, že při pokládání základního kamene této moderní budovy stáli tvůrci projektu ze studia Projektil stranou.
Chce to prestiž „Profese architekta přišla o svou prestiž. U nových staveb se jméno tvůrce návrhu často ani neuvádí. Také školy v Česku dnes chrlí takřka tisíc absolventů, kdežto kdysi jich bylo mezi 20 a 30 ročně. Prakticky všechna jména byla známá a neslo se s nimi uznání,“ uvedl architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš.
Když s nějakým návrhem za první republiky přišli autoři jako Jože Plečnik, Jan Kotěra nebo Josef Gočár, čekal je o poznání menší boj než aktuální tvůrce. Pokud by se jménům architektů vrátil punc prestiže, byla by větší šance i na vznik kvalitních projektů současnosti. Zároveň by podle Lukeše Česku prospěla i lobby, která by pomohla přesvědčit veřejnost, že po několika desítkách let by se v Praze měla nějaká významná budova postavit.
A mohlo by jít například i o centrum moderní architektury, které by pomohlo české architektuře vymanit se z nezájmu veřejnosti a izolace od světa. Podobné centrum ostatně Praze ve srovnání se západoevropskými městy chybí. Lukeš teď ovšem vyjednává o realizaci podobného konceptu s PPF v jají nově plánované budově na Vítězném náměstí.
Jak připomněl architekt Michal Hexner, Praha nemá aparát na organizaci a realizaci celoměstsky závažných urbanistických záměrů a koncepcí.
„Zkušenost z některých kauz uplynulých let ukázala také plánovací nepřipravenost, či bezradnost města v případě výstavby konkrétních, jedinečných a pro kompozici města klíčových staveb,“ dodal architekt a urbanista Hexner.
Hlavní město během posledních dvou dekád také opouští lokality vhodné pro významné budovy ve prospěch komerčních projektů, jako se to stalo v případě hotelů Hilton nebo Four Seasons. Přitom by se vyhrazená místa mohla hodit například pro stavbu nových muzeí či center, jakým je třeba v Paříži Centre Pompidou. Ta se teď musí složitě hledat jako v případě úvah o nové koncertní hale pro Pražskou filharmonii.
„Podobné budovy jsou zároveň nejlepším příkladem pro využití architektonických soutěží, kterých za posledních deset let proběhlo žalostně málo. Pomáhají architektuře obecně i tím, že toto téma otevírají, do diskuse zapojují odborníky i veřejnost. Samotným návrhářům a studiím pak umožňují na sebe upozornit,“ uvedl předseda České komory architektů Josef Panna s tím, že z podobných soutěží vzešel i návrh Národního divadla, Národního muzea nebo Obecního domu.
Nový směr Vzniku „novodobých památek“ často brání tahanice politiků, minimálně podle ohlasů z publika, jež navrhovaly, aby se Praha vrátila k funkci hlavního architekta pro město.
„Nejsem si jistý, že by se odborníci byli schopni shodnout na jednom jméně. Zároveň by určený směr vývoje měl přežít jedno volební období, což je ve spojení s jedním a snadněji vyměnitelným jménem nepravděpodobné. Proto se spíše směřuje k jakési radě odborníků na různé oblasti,“ reagoval Tomáš Hudeček, první náměstek pražského primátora a radní pro územní rozvoj.
Ten také představil obrysy metropolitního plánu, jak se pracovně označuje náhrada za současný pražský územní plán, který sám Hudeček označuje za „prokazatelně nejhorší v historii města“. Jeho zadání se bude schvalovat v letošním září a spolu s ním by měla přijít větší srozumitelnost územního plánování. To má stát na jednotlivých lokalitách města, chce je chránit a rozvíjet podle funkčního využití oblasti, ať už je obytného, průmyslového nebo rekreačního charakteru.
Jednoduchost metropolitního plánu má doplňovat ještě provázání na nový strategický plán města, jenž by se měl schválit do roku 2015, i obměněné obecné technické podmínky, které novou výstavbu také komplikují.
„Jedním z důvodů pro tvorbu nového metropolitního plánu je i potřeba častých změn.
Ty ale budou přicházet i po roce 2015. V aktuálním plánu není všechno špatně, v nové verzi by se neměla omezit široká použitelnost plánu a jeho zpřístupnění pro veřejnost,“ upozornila Marie Kousalíková, starostka Prahy 6. l •
O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz
