Ústecká soudkyně, která odsoudila bývalého vysokého státního úředníka Radka Šnábla za napomáhání k daňovému podvodu, už nesmí v případu rozhodovat
Podivná kauza, ve které figuruje Kalouskův poradce Radek Šnábl, vstupuje do dalšího dějství. Bývalý vysoký státní úředník, který platí za předního odborníka na mezinárodní arbitráže, byl v roce 2008 pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu a pokutě tři sta tisíc korun za napomáhání daňovým deliktům. Šnábl trval na své nevinně, přestože jeho námitky smetl ze stolu Vrchní i Ústavní soud. S novými důkazy usiloval o obnovu řízení a letos na jaře vytáhl do dalšího protiútoku. Obvinil z podjatosti soudkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem Kamilu Krejcarovou, která ho už jednou označila za viníka a měla rozhodovat i v novém projednání celé kauzy. Vrchní soud v Praze dal nyní Šnáblovi za pravdu.
Otec z ministerstva
„Podle našich informací Vrchní soud v Praze rozhodl k naší námitce o podjatosti paní Krejcarové tak, že spis přidělil jinému soudci v Ústí nad Labem. Dovozuji tím, že vyhověl naší námitce o podjatosti, protože jinak by to bylo odejmutí zákonného soudce, což trestní řád a právní pořádek v České republice neumožňuje. Jediný můj závěr o tom, proč to má jiný soudce, je, že bylo vyhověno námitce podjatosti,“ řekl týdeníku Euro Šnáblův obhájce Jiří Matzner s tím, že rozhodnutí soudu zatím nemá v ruce.
Vyloučení soudkyně žádal Šnábl z několika důvodů. Kromě toho, že měla rozhodovat ve stejné kauze podruhé, a tudíž se prý nedalo čekat, že by rozhodla jinak, jde také o to, že Krejcarová je dcerou bývalého poslance Josefa Hojdara. Ten byl v minulosti na ministerstvu Šnáblovi přímo podřízen. Začátkem ledna 2008 prý Hojdar na Šnábla tlačil, aby stát koupil padesát hektarů půdy na Mostecku. Neuspěl však, a když pak Šnábl v témže roce prohrál u soudu, měl Hojdar údajně před svědky k rozsudku prohlásit, že „si za to Radek může sám“. Mimochodem tento příběh líčil Šnábl u soudu a je popsán v soudním spise. Další námitka proti soudkyni spočívala v tom, že Krejcarová v médiích komentovala své rozhodnutí v kauze Šnábl dřív, než bylo doručeno oběma stranám.
Nové důkazy
O co v celé kauze jde? Firma, kde byl Šnábl předsedou představenstva, koupila v roce 1999 starší hrací automaty a prodala je jiné společnosti. Ta pak automaty vyvezla do Arménie a žádala po Finančním úřadu v Děčíně vrácení daně z přidané hodnoty (DPH). Finanční úředníky ale zarazil nadměrný odpočet daně, který firma žádala. DPH nakonec společnosti nevrátila a okamžitě podala trestní oznámení. Součástí tohoto obvinění byl i Šnábl.
Soudkyně Krejcarová uznala Šnábla vinným na základě výpovědi arménského obchodníka, který tvrdil, že dovezl jen náhradní díly. Arménec přitom nekupoval přímo od Šnáblovy firmy, tudíž není jasné, jak se expert na arbitráže do pavučiny obvinění dostal.
Podivné je rovněž to, že Arménec v Česku nikdy nebyl, před ústeckým soudem vůbec nevypovídal, advokáti nedostali šanci ho vyslechnout a soudkyni stačilo pouze jeho prohlášení před arménskými úřady, že dovezl jen náhradní díly.
Tím ale podivné okolnosti případu nekončí. Dotyčný arménský překupník byl již v minulosti vyšetřován pro páchání trestné činnosti kvůli padělání dovozních listin, a jeho výpověď tudíž nemusí být věrohodná. To ústecký soud při projednávání Šnáblovy kauzy vůbec nezohlednil, o obvinění Arménce prý nevěděl. Právě to chce nyní Šnábl v obnoveném řízení zohlednit. Další nový důkaz, který má v obnoveném řízení dokázat jeho nevinu, je dopis společnosti Maersk, mezinárodního přepravce. V dokumentu firma potvrzuje, že Šnábl skutečně prodal hrací automaty, které také Maersk skutečně dovezla do Arménie. Proč Arménec nakonec tvrdil, že dovezl žárovky, není jasné. Navíc zboží bylo v Česku při převzetí od Šnáblovy firmy překontrolováno celníky i finančním úřadem, tudíž existují záznamy, že Šnábl prodal, co deklaruje. Přesto soud uvěřil výpovědi neznámého Arménce.
Paradoxní je rovněž to, že transakci, kvůli které byl Šnábl obviněn a ze které měl mít jeho odběratel neoprávněný prospěch v podobě vrácení daně z přidané hodnoty, přezkoumával ústecký soud ještě ve správním řízení. Soud řekl, že finanční úřad nepostupoval správně a že Šnáblův odběratel má na vrácení DPH nárok. Existují tudíž dva pohledy na jedinou transakci. První říká, že šlo o trestný čin. A druhý, že firmě DPH opravdu náleží.
Komu vadí?
Celou situaci dost možná zkomplikoval fakt, že v devadesátých letech se s hracími automaty hodně obchodovalo a velmi často se při těchto transakcích podvádělo na DPH. I Šnáblův odběratel byl z něčeho podobného v minulosti vyšetřován. Zda se jednalo ze strany soudu o omyl a kauza se svezla s ostatními podvody, anebo šlo o skutečně promyšlený komplot, jak ze státu vylákat DPH, se musí rozhodnout v novém projednání případu. Pravdou ale je, že mnoho věcí do skládačky nezapadá.
V roce 2008, kdy byl Radek Šnábl pravomocně odsouzen, dělal šéfa mezinárodněprávního odboru na ministerstvu financí a řídil arbitráže, ve kterých mohlo Česko přijít o desítky miliard korun. Předtím si resort financí najímal velmi často externí právníky. Účty za elitní obhájce byly astronomické, výsledky tristní. Teprve po Šnáblově příchodu Česko přestalo ztrácet dech. Odstřihl předražené advokátní kanceláře a ministerstvo si začalo řešit tyto spory převážně přes interní zdroje. Externí právníci tak v podstatě kvůli Šnáblovi přišli o tučné výdělky, které inkasovali i přesto, že spory pro ministerstvo nakonec nedopadaly nijak příznivě.
Pokud bude Šnábl osvobozen, je otázkou, zda celá kauza neměla za cíl jeho diskreditaci, a možná je namístě se ptát, komu vadil.
