V tiskovém zákoně je vláda ochotna trochu ustoupit.
Premiér Miloš Zeman minulý týden pozval k sobě na Úřad vlády novináře, aby „společně hledali pravidla vzájemného vztahu . Tento problém nechejme stranou, neboť čtenáře asi moc nezajímá, jak spolu novináři a politici vycházejí. Snad jen poznamene jme, že Zeman se přítomným novinářům pochlubil, že dnes nazval dva novináře MF Dnes „hyenami . Více než devadesát minut této schůzky ale poskytlo i pár nových informací od předsedy vlády a možnost podrobně sledovat jeho argumentaci.
Tiskový zákon zmírníme.
Podle premiéra má již vláda k dispozici stanovisko Rady Evropy k navrhovanému tiskovému zákonu a je prý souhlasné. „V rámci dosažení smíru jsme ale ochotni ustoupit od práva na odpověď na pravdivou informaci, řekl Zeman k nejkontroverznější pasáži zákona. Především však zdůrazňoval, že novináři musí oddělovat zprávy a komentáře: „Na jednotlivé události může mít každý komentátor jakýkoli názor, to je v pořádku. Ale noviny nesmí zamlčet či zkreslit tu komentovanou informaci.
Zeman dále kritizoval publikování informací od zdrojů, které si přejí zůstat v anonymitě. Nerozumí prý, proč se někdo bojí stát za informací, kterou poskytuje. On sám údajně také vždy řekne, kdo mu kterou informaci sdělil. A uvedl několik případů, kdy veřejně obvinil novináře či politika z korupčního jednání (například Ivana Brezinu či Josefa Zielence) a uvedl svůj zdroj. V případě Breziny sice šéf společnosti ČEZ Milan Černý, na kterého se Zeman odvolával, obvinění Breziny nepotvrdil a v případě Zielence hovořil ministr zahraničí Jan Kavan mnohem opatrněji, ale ani to nepřimělo premiéra k omluvě.
Zieleniec jako příklad.
Miloš Zeman neumí najít pravidla slušné komunikace nejen s novináři, ale ani s jinými politiky. Příkladem může být právě jeho obvinění exministra Zielence. Premiér sice slíbil předložit důkazy o tom, že Zieleniec po dplácel novináře, ale nikdy je ve slíbeném termínu nepředložil. Když se nachýlil poslední termín, konec letních prázdnin, důkazy opět neměl a vyšetření kauzy se pokusil přehodit na Nejvyšší kontrolní úřad. Místo předložení smluv se šedesáti novináři a čtyřmi mediálními agenturami novinářům řekl, že poté, co informace o údajných praktikách bývalého ministra zveřejnil, někdo na ministerstvu zahraničí smazal databázi. Nevysvětlil ale, proč důkazy v databázi vyhledávali až po zveřejnění obvinění. Počítačové databáze by u soudu jako důkazy stejně moc neuspěly. Pokud byly na ministerstvu zahraničí uzavřeny smlouvy, o kterých hovořil, nechť předloží tyto listiny. Navíc pokud byla databáze v Černínském paláci skutečně smazána , je pravděpodobná i interpretace, že tak učinili Kavanovi lidé, aby bylo na co se vymluvit.
Na páteční tiskové konferenci ČSSD Miloš Zeman řekl, že se Josefu Zielencovi neomluví. Na tomto příkladě je vidět, v jakém světě Miloš Zeman žije. Šíří lži a pomluvy, nedrží dané slovo, kritikům sprostě nadává. Ač své zdroje jmenuje, důkazy pr o svá obvinění si nechává opatřovat až dodatečně a omluvit se neumí.
Co by politik tajil.
Zeman dále tvrdil, že politik většinou nemá co tajit a že jemu je spíše vytýkán opak, takže nechápe stížnosti na nedostatek informací. Na následující konkrétní otázku týdeníku EURO, kdo jsou jeho poradci, jejichž jména zatím odm ítl zveřejnit, řekl: „Nečiní mi potíže říci ta jména. Nicméně je neřekl a vysvětloval, že nedávno došlo k sebevraždě jednoho z jeho poradců, Ladislava Novotného, které předcházela vražda, když zastřelil vlastní manželku, a že se obje vily různé spekulace.
Dalším příkladem, kdy Zeman tají informace, je financování ČSSD. Sociální demokraté nikdy nevysvětlili, jak to bylo s půjčkou a šekem od společnosti Tax & Investment Advisers. Bývalý místopředseda pro řízení strany Ivo Svoboda i jeho nástupce Karel Kobes odmítli říci, od koho peníze před volbami v roce 1998 dostali.
Jednorozměrný člověk.
„Neberme se vzájemně tak vážně, vyzval Zeman přítomné novináře v průběhu diskuse. Ukázalo se, že tato výzva měla hluboké opodstatnění. Na závěr se premiér totiž chtěl před novinářskou sešlostí blýsknout svým vzděláním a l idskostí a připomněl tedy problém jednorozměrného člověka. „O jednorozměrném člověku psal v padesátých letech americký sociolog White, řekl Zeman. Tato závěrečná věta dobře ilustruje přesnost a věrohodnost jiných jeho výroků. Knihou Jednorozměrný člověk se totiž neproslavil sociolog White, ale Herbert Marcuse, nebylo to v padesátých letech, ale v roce 1964, a navíc Marcuse byl Němec, který do USA emigroval před nacisty v roce 1934. Doufejme, že když Zeman obviňuje novináře či jiné politiky z trestných činů na základě informací třetích osob, je v uvádění jejich jmen přesnější. Každopádně však neberme jeho výroky příliš vážně.
