Napadlo by vás pořídit si do domu akvárium s objemem zhruba 380 litrů, plné rybiček a korálů, o něž se místo vás stará soukromá firma za 1200 dolarů měsíčně? Jestli ne, pak nejspíše nepatříte mezi novodobé boháče, o nichž se ve své knize The High-Beta Rich rozepisuje Robert Frank. O to víc vás ale bude zajímat. Kniha dlouholetého reportéra Wall Street Journalu připomíná zdařilou sbírku reportáží, u níž si díky svižnému stylu psaní a povedenému výběru témat ani nevšimnete, že jste během chvíle přečetli několik desítek stránek.
Autorovi by mohlo stačit, kdyby se nechal strhnout psaním o sídlech stavěných podle zámku ve Versailles a jejich vskutku výstředních majitelích. Jen to by publikaci zajistilo status bestselleru. Zručný novinář ale nabízí přesah v podobě vlivu těchto excentriků nejen na různé sféry podnikání, ale i na celé hospodářství.
Vyspekulované miliardy
Status boháčů jako zvláštní vrstvy společnosti samozřejmě není žádný nový fenomén. Koneckonců už takový John D. Rockefeller měl majetek odpovídající 1,5 procenta amerického HDP, což by se dnes rovnalo 210 miliardám dolarů. Novodobí boháči se ale od těch z přelomu 19. a 20. století značně liší. Už dávno totiž neplatí pořekadlo, že nabýt a pozbýt majetek se dá nejrychleji stihnout během tří generací.
Jak Frank zdůrazňuje, do osmdesátých let minulého století připomínali ti nejbohatší konzervativní investory, a tak v poměru ke zbytku společnosti při růstu ekonomiky vydělávali pomaleji, ale podstatně méně také ztráceli během krizí. Od té doby se ale situace změnila a graf daňových odvodů nejbohatšího procenta Američanů skáče jako záznam EKG burzovního makléře sledujícího propad akcií, do nichž právě investoval.
Snad nejlepším rokem pro toto bohaté procento byl rok 2007, kdy jejich roční příjem explodoval do výše 1,7 bilionu dolarů a celkové jmění přeskočilo hranici 21 bilionů. Když se v roce 2008 rozhořela finanční krize, ukázalo se, že jejich majetek je do značné míry výsledkem finančních spekulací a investic do nejistých akcií. Tito „vyvolení“, kteří podle Frankova líčení často trpí „syndromem nadměrných obydlí“ a chlubí se nejen trofejními vozy ale i „trofejními manželkami“, přitom mají v rukách třetinu celkového majetku země. A pět procent těch nejbohatších má na svědomí téměř 40 procent všech spotřebitelských výdajů.
Není divu, že stejně jako se hroutí stabilita jejich majetku, rozkolísává se i celková ekonomika. Frank to názorně ukazuje na příkladu Kalifornie, jejíž státní rozpočet dlouhá léta žil z výnosů technologických firem se sídlem v tamním Silicon Valley. Jakmile ale došlo k výpadkům příjmů těchto společností, objevil se takový deficit státní kasy, se kterým se politici neumějí vyrovnat.
V lidech často přetrvává názor, že ti skutečně bohatí nikdy nezchudnou natolik, aby nebyli schopni dostát svým závazkům. Ani bankéřům nevadilo, že miliardové jmění mají v podstatě jen na papíře, když jsou na něj navázány dluhy o stejné, ne-li vyšší hodnotě. A tak jim byli leckdy schopni půjčit na soukromý tryskáč nejen celou částku potřebnou na nákup, ale přihodit k tomu pár „melounů“ navíc, jak autorovi knihy svěřují exekutoři, kteří se od roku 2008 specializují právě na novodobé boháče.
Nejistá budoucnost
Všechny souvislosti Robert Frank prokládá zajímavými příběhy, které by vydaly na několik scénářů. Od vzoru pro politický thriller v případě zadlužené Kalifornie, přes nostalgicky historický epos lyžařského městečka v Aspenu, akční zběsilosti nové vrstvy exekutorů, až k tragikomickým příběhům boháčů i jejich komorníků a dalších zaměstnanců.
A stejně výživné budou jejich osudy i do budoucna. Frank opakovaně tvrdí, že se novodobí boháči opět dostávají do formy a mnozí mají našlápnuto k ještě většímu boomu, než jaký nastal mezi lety 1997 a 2007. Autor přitom stejně vytrvale upozorňuje na to, že nás po nějaké době hojnosti může čekat ještě větší sešup, než jaký byl k vidění od roku 2008.
Připomínky nejen autora, ale i dalších odborníků na ekonomiku či samotných nečekaně zchudlých zbohatlíků se čtou jedním dechem a vybízejí k nejednomu zamyšlení. Své si z jeho knihy vezme každý. Pobaví se u ní i milovníci bulváru, kteří možná bohužel přeskočí odborně znějící pasáže. Právě ty by ale měly zajímat každého – od člověka nakupujícího televizi na úvěr přes manažera v bance až po ministry financí.
The High-Beta Rich: How the Manic Wealthy Will Take Us to the Next Boom, Bubble and Bust (Rizikoví bohatí: Jak nás superboháči dovedou k dalšímu růstu, bublině a krachu) Autor Robert Frank Vydal Crown Publishing Group, 2011 Rozsah 239 stran
