Minulý týden navštívil Českou republiku francouzský ministr financí Nicolas Sarkozy. Ten v poslední době proslul hlasitou politickou kampaní proti nízkým daním z příjmu v nových členských zemích Evropské unie, včetně České republiky. Podle francouzského ministra by se daně v nových členských zemích měly sjednotit na "úroveň obvyklou v Evropské unii".
Aniž by bylo přesně specifikováno, co Sarkozy touto obvyklou úrovní myslí, je zřejmé, že by to pro nás znamenalo nárůst sazeb daně z příjmu. Údajně totiž nové členské země parazitují na daňové politice Evropské unie. A pokud své daně nezvýší, neměly by nadále přijímat dotace z evropských strukturálních fondů. Právě tento návrh přijel Sarkozy do Prahy obhajovat. Co na tom, že se jeho snaha setkává u většiny členů s EU s diplomatickým odporem. Co na tom, že česká politická reprezentace návrh odmítla. Již sám fakt, že Francie má se svým návrhem podporu například Německa, vzbuzuje obavy. Francie a N ěmecko mají v Evropské unii přece jen nezanedbatelné slovo. Sjednocení daňových sazeb v Evropské unii je naprostou ekonomickou hloupostí, poplatnou nejspíš politickému populismu. Daně sjednocené na vyšší úrovni by každopádně Evropskou unii poškodily. A to hned z několika důvodů. Po vstupu do eurozóny přijdou země o základní veličinu, která funguje jako tlumič u auta, totiž o devizový kurz. Jakékoliv vnější šoky, jako například náhle rostoucí cena ropy, teroristické útoky apod., nadále již nebude možno zmírnit prostřednictvím přizpůsobujícího se devizového kurzu. U některých zemí v eurozóně tak může v případě takových vnějších šoků dojít ke zpomalení hospodářského růstu, skokovému nárůstu inflace nebo zvýšení nezaměstnanosti. Zemím v rámci eurozóny již nadále zbude jen jeden jediný „tlumič“, který by mohl těmto negativním důsledkům bránit. Je sice mnohem méně účinný než devizový kurz, ale taky hraje nezanedbatelnou roli. Jsou jím právě daňové sazby, které může země podle potřeby přizpůsobovat. A to není vše. Vysoké daně si také mohou dovolit jen bohaté země, které je mají z čeho platit. Nové členské země Evropské unie jsou se svou životní úrovní a výkonností ekonomik hluboko pod průměrem Evropské unie. To znamená, že potřebují průměr EU dohnat. Jejich ekonomiky potřebují podpořit k vyšší výkonnosti. Vyšší daňové sazby ale naopak od ekonomické aktivity demotivují. Jestliže by došlo k harmonizaci daní v celé Evropské unii na jediné úrovni, pak by nové členské země starší jádro Evropské unie doháněly mnohem hůř. Pokud by se země jako Česká republika nechaly připravit vedle devizového kurzu i o možnost ovlivňovat své daňové sazby, pak tvrdíme, že nevýhody členství v eurozóně by jednoznačně převýšily nad výhodami. Proto bychom si s úvahami o sjednocení daní neměli zahrávat
