Francie a Německo nikdy nedovolí, aby byly v EU zrušeny zemědělské dotace
Po překonání současné hospodářské krize se na komoditní trhy – i na agrární – vrátí určitá rovnováha. Potřeby vyplývající z jednoduchých demografických propočtů jsou objektivní a neúprosné. Světová populace vzroste za jednu generaci do roku 2030 z dnešních šesti na 8,3 miliardy lidí. Při normálním hospodářském vývoji to bude znamenat nárůst spotřeby potravin minimálně o 40 procent.
Nárůst spotřeby potravin
Propočty nárůstu spotřeby jednotlivých potravinových komodit jsou více než výmluvné. Jeden příklad za všechny – prognóza spotřeby masa. Země mimo Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), tedy rozvojové, nyní spotřebují 150 milionů tun masa za rok. Za pouhých deset let, v roce 2019, to bude 210 milionů tun. K výrobě oněch 60 milionů tun masa navíc bude třeba asi 180 milionů tun obilí. To představuje plochu 45 milionů hektarů orné půdy.
V České republice mizí v současnosti každý den devatenáct hektarů zemědělské půdy. Nikomu to nevadí, nikoho to nevzrušuje. Shrnuto, přichází doba, kdy se z potravin stane strategické zboží a potravinová bezpečnost nabude velkého ekonomického a politického významu.
Rostlinná a živočišná produkce
Při naznačeném vývoji je na místě otázka cesty, jíž se ubírá české zemědělství. Jaký je jeho trend? Podívejme se nejprve na vývoj rostlinné produkce vyjádřené ve stálých cenách (běžné ceny nejsou srovnatelné) v období 1990 až 2007 s predikcí let 2008 a 2009. Vyloučíme-li z časové řady první roky 1990 a 1991, které se z důvodu doběhu nadprůměrných vkladů do výroby za předchozího režimu vymykají, tak vývoj rostlinné produkce tvoří v podstatě přímku – je přibližně stále stejná (viz Neměnný trend). Rostlinnou produkci přitom představují většinou suroviny určené pro další zpracování. Rozhodující je proto vývoj živočišné produkce. Její podíl na celkové produkci zemědělství kvůli výraznému poklesu stavů zvířat a s výjimkou drůbeže za posledních patnáct let klesl na 43 procent a stále klesá. Přitom se v ní tvoří přidaná hodnota. V ní je zaměstnanost a spotřeba produkce rostlinné výroby. Úroveň a vývoj živočišné produkce je hlavním faktorem vypovídajícím o úrovni celého resortu.
Podíváme-li se na vývoj živočišné produkce vyjádřené ve stálých cenách, zjistíme, že se od roku 1990 stále snižuje (viz Trvalý pokles). Obávám se, že po doplnění let 2008 a 2009 bude pokles ještě zřetelnější. V podstatě každý rok produkuje české zemědělství méně živočišných komodit – masa, mléka, vajec. Každý rok analogicky spotřebovává méně rostlinných produktů. To přináší jejich trvalé přebytky a nízké farmářské ceny, například obilí. Říká se tomu strukturální nerovnováha. A každý rok navyšujeme dovozy potravin. Po vstupu do Evropské unie naznačené trendy zesilují. Za všechny uvedu příklad mléka, poslední komodity, v jejíž produkci jsme dosud soběstační. Saldo obchodu se zpracovanými mléčnými výrobky bylo před vstupem do EU plus pět miliard korun. Loni už bylo v minusu zhruba miliarda korun.
Nárůst rozdílů
Vývoji české živočišné produkce odpovídají časové křivky úrovně výroby jednotlivých živočišných komodit. Trvale klesají, přičemž u důležitého vepřového masa se křivka spíše podobá volnému pádu. Alarmující je však skutečnost, že uvedený vývoj platí nejen pro Českou republiku, ale i pro nové země EU (EU 10). Zatímco ty svou výrobu trvale snižují, země staré patnáctky (EU 15) jen nepatrně, nebo ji zachovávají na stejné úrovni. Respektive ji v některých komoditách výrazně navyšují.
Nejmarkantnější je tento trend u produkce vepřového masa (viz Výrazný rozdíl). Mimochodem loni jsme tohoto masa dovezli už zhruba 40 procent z naší spotřeby. Z tohoto důvodu však nemá vyprodukované obilí využití a narůstá jeho přebytek. Výsledkem uvedeného vývoje je stav účtu agrárního zahraničního obchodu. Diskutuje-li se v posledních měsících s takovou vehemencí o deficitu veřejných financí, mělo by se analogicky mluvit i o schodku zahraničního obchodu agrárního resortu. Jeho vývoj je analogický s českou agrární produkcí. V roce 1993 byl plus 779 milionů korun. V roce 2000 však minus 17,1 a v roce 2007 minus 32,4 miliardy korun. V roce 2009 se odhaduje na minus 30 miliard korun.
Jen pro ilustraci uvedu poslední údaje Českého statistického úřadu o meziročním vývoji nárůstu dovozů masa – hovězího o 13,4, vepřového o 19,3, a drůbežího dokonce o 22,1 procenta. Jde o údaje srovnávající třetí čtvrtletí let 2008 a 2009.
Nové země na chvostu
Rozdíl v trendu vývoje českého zemědělství, respektive nových a starých zemí EU, je evidentní a markantní. Dokladem toho je srovnání konečné zemědělské produkce a přidané hodnoty zemí EU 25 bez Rumunska a Bulharska (viz Propastná disproporce). S výjimkou produkčně nevýznamného Slovinska jsou nové země seřazeny jedna za druhou na chvostu EU. Je to náhoda? Proč tomu tak je? Jsou farmáři ve starých zemích (EU 15) natolik dobří a ti z nových (EU 10) natolik špatní?
I laika, který toho o zemědělství moc neví, v souvislosti s teorií počtu pravděpodobnosti napadne, že není možné, aby v západní části Evropy byli samí dobří zemědělci a ve východní jen špatní. Problém spočívá v nerovných podmínkách, pokud jde o jednotkové náklady (podpory přepočítané na hektar) na farmáře i o politickou a společenskou podporu v západních a východních zemích Evropy. Shrnuto, čeští zemědělci nejsou narkomany závislými na dotacích (EURO 47/2009), ale ve srovnání se svými kolegy či konkurenty ze západoevropských zemí spíše askety. Není férové poukazovat na miliardové finanční dotace českým zemědělcům. Je třeba je srovnávat s těmi, jež dostávají jejich konkurenti. Jsem přesvědčen, že kdyby měl někdo tu moc a mohl zemědělské dotace v EU zrušit, tak by český farmář obstál. To je však iluze. Francie a Německo to nikdy nedovolí.
Graf 1:
Neměnný trend
Vývoj hrubé produkce rostlinné výroby ČR ve stálých cenách v letech 1990 až 2007 (v mld. Kč)
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
0 10 20 30 40 50 60 70 80 (mld. Kč)
Pramen: Věra Bečvářová a kolektiv, Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu
Graf 2:
Trvalý pokles
Vývoj živočišné produkce ČR ve stálých cenách v letech 1990 až 2007 (v mld. Kč)
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
0 10 20 30 40 50 60 70 80 (mld. Kč)
Pramen: Věra Bečvářová a kolektiv, Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu
Graf 3:
Mírný propad
Vývoj produkce mléka v EU 25, EU 15, EU 10 a v České republice v letech 1993 až 2007 (v %)*
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
50 60 70 80 90 100 110 120 130 (%)
EU 15 (patnáct členských zemí EU před 1. květnem 2004)
EU 25 (členské země EU před vstupem Bulharska a Rumunska do unie)
EU 10 (deset nových členských zemí EU po 1. květnu 2004)
Česká republika
*Sto procent znamená rok 1993
Pramen: Věra Bečvářová a kolektiv, Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu
Graf 4:
Velký propad
Vývoj produkce hovězího masa v EU 25, EU 15, EU 10 a v České republice v letech 1993 až 2007 (v %)*
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
0 20 40 60 80 100 120 140 (%)
EU 15 (patnáct členských zemí EU před 1. květnem 2004)
EU 25 (členské země EU před vstupem Bulharska a Rumunska do unie)
EU 10 (deset nových členských zemí EU po 1. květnu 2004)
Česká republika
*Sto procent znamená rok 1993
Pramen: Věra Bečvářová a kolektiv, Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu
Graf 5:
Výrazný rozdíl
Vývoj produkce vepřového masa v EU 25, EU 15, EU 10 a v České republice v letech 1993 až 2007 (v %)*
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
50 60 70 80 90 100 110 120 (%)
EU 15 (patnáct členských zemí EU před 1. květnem 2004)
EU 25 (členské země EU před vstupem Bulharska a Rumunska do unie)
EU 10 (deset nových členských zemí EU po 1. květnu 2004)
Česká republika
*Sto procent znamená rok 1993
Pramen: Věra Bečvářová a kolektiv, Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu
Graf 6:
Propastná disproporce
Konečná zemědělská produkce a hrubá přidaná hodnota v jednotlivých zemích E 25 v roce 2006 (v tis. eur na hektar zemědělské půdy)
0 2 4 6 8 10 12 (tis. eur/ha)
Nizozemsko Belgie Kypr Řecko Dánsko Itálie Německo Slovinsko Francie Lucembursko Portugalsko Rakousko Finsko Španělsko Švédsko Velká Británie Irsko Maďarsko Polsko Česká republika Slovensko Estonsko Litva Lotyšsko
Konečná zemědělská produkce
Hrubá přidaná hodnota
Pramen: Věra Bečvářová a kolektiv, Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu
Otázky
Rozdíl v trendu vývoje českého zemědělství, respektive nových a starých zemí EU, je evidentní a markantní.
S výjimkou produkčně nevýznamného Slovinska jsou nové země seřazeny jedna za druhou na chvostu EU.
Je to náhoda?
Proč tomu tak je?
Jsou farmáři ve starých zemích natolik dobří a ti z nových natolik špatní?