GENERÁLNÍ ŘEDITEL ČESKÉ POŠTY KAREL KRATINA: Česká pošta se dosud honosí označením „státní podnik“. Plán na její proměnu v akciovou společnosti a následnou privatizaci je už ale připraven. Vydrží Česká pošta tvrdou tržní konkurenci, udrží velkou síť poboček a rychlé doručování?
GENERÁLNÍ ŘEDITEL ČESKÉ POŠTY KAREL KRATINA:
Česká pošta se dosud honosí označením „státní podnik“. Plán na její proměnu v akciovou společnosti a následnou privatizaci je už ale připraven. Vydrží Česká pošta tvrdou tržní konkurenci, udrží velkou síť poboček a rychlé doručování?
Mohou se poštovní služby někam rozvíjet? Nenarazily na hranici moderních technologií - například e-mailů, videokonferencí a podobně?
Mohou se rozvíjet, a také budou. Pokud bude existovat poptávka po dopravě informací, peněz a zboží, a pokud bude pošta schopna nabídnout adekvátní službu v libovolné formě - tedy včetně elektronické -vhodné řešení konkrétní potřeby zákazníka, nemusí se bát budoucnosti. Například internet vyvolává přímo potřebu některých nových poštovních služeb. Pravděpodobně se ale bude muset pošta i veřejnost rozloučit s představou pošta rovná se psaníčko. Tak jako musela zapomenout na postiliona usazujícího dámy do kočáru.
Kromě Anglie není v Evropě žádný poštovní trh bez regulace. Má i dnes opodstatnění přímý vliv státu na poštovní služby?
Samozřejmě má. A je v různé míře uplatňován všude na světě, včetně té Velké Británie. Zajistit dostupné poštovní služby na celém svém území je totiž povinnost státu a jedna z podmínek členství v Evropské unii. Otázkou je spíše rozsah této regulace. V České republice je Česká pošta jediným regulovaným subjektem na poštovním trhu a regulační orgány se v poslední době snaží rozšířit rozsah této regulace i do oblastí, kde bylo již v minulém století konstatováno, že existuje dostatečná konkurence na trhu.
Hrozí v případě plné liberalizace trhu a privatizace České pošty uzavírání poboček v malých obcích, zpomalení služeb a další nepříjemnosti pro klienty?
Kdo ví. Pošty v malých obcích jsou dnes financovány ze zisku dosahovaného v „úrodnějších“ oblastech země. Funguje zde jakýsi princip solidarity města s venkovem. Pokud tento zdroj financování zmizí, je na rozhodnutí budoucího vlastníka, zda dokáže pro tyto pošty nalézt nový zdroj příjmů, nebo zda bude nucen jednat se státem, jestli opravdu existuje veřejný zájem na jejich zachování a kdo jejich činnost bude financovat. Situace je zde obdobná jako s dopravní obsluhou malých obcí. Stejně je tomu i s kvalitativními parametry. V nedaleké budoucnosti bude nutné otevřít otázky, které jsou dnes považovány za kacířské. Musí se opravdu všude doručovat každý den? Má být pošta v „kamenném“ domě, nebo stačí nabízet služby z automobilu? Každá z těchto forem má své výhody a svou cenu.
Pokud přijdete o monopol na základní služby a konkurentům se otevře možnost rozesílání bankovních či telekomunikačních výpisů ve velkém, ohrozí to vaše hospodaření?
Neohrozí. Myslím, že Česká pošta je schopna nabídnout stejně kvalitní služby jako libovolná konkurence, pokud bude mít stejné podmínky jako ostatní. Ale nesmí stát na startovní čáře s batohem na zádech a v těžkých bagančatech proti soupeřům v tretrách.
Pokud by mělo dojít k privatizaci pošty, doporučil byste prodej akcií na burze, nebo přímý prodej na základě výběrového řízení?
To není otázka pro nás, ale pro vlastníka a její zodpovězení záleží na tom, jaké má dlouhodobé strategické plány s poštou.
