Hádáte se do krve, jste na 120 procent přesvědčená, že máte pravdu, a ochotna za ni bojovat. Za cenu nepříjemné roztržky si prosadíte svou, ale pak zjistíte, že pravdu měla druhá strana. Oponent očekává omluvu, ale Vám se do ní moc nechce.
Autor: Martin Siebert
Ať už se pohádáte s partnerem, nadřízeným či podřízeným, matkou či kamarádkou, načež zjistíte, že hádka byla zcela zbytečná a Vy jste se velmi ukvapila, když jste tvrdila, že (…) a (…), aniž byste si to dostatečně ověřila. Pravdu jste samozřejmě neměla.
I běžná hádka o to, zda na křižovatce odbočit teď, nebo až za pět minut, někdy dokáže atmosféru ve vztahu pěkně rozčeřit. Většinou je to muž, kdo tvrdí, že „tomuhle rozumí“ a má na rozdíl od nás dobrý orientační smysl, nutno přiznat, že v tomhle má ale většinou pravdu.
My, ženy, však rády prosazujeme svou nejen v oblastech, kterým rozumíme, ale i v těch, v nichž se vůbec nevyznáme - když se partner lopotí např. s opravou vodovodního kohoutku nebo připevňuje obraz, bezpečně víme, že to „musíš takhle nahnout“, „támhle to odstává“, nebo že „takhle to teda držet nebude“.
Nezřídka kdy se v těchto případech uchylujeme i k sarkastickým poznámkách, že jsme na danou opravu (činnost, úkol) měli pozvat instalatéra (malíře…), nebo si ji udělat samy, neb partner je „úplně neschopný.“
I když partner skutečně není příliš manuálně zručný, takovýchto výpadů bychom se měly vyvarovat. Útokem na druhého jen dáme najevo svoji zranitelnost a slabost, ne to, že máme navrch. Pokud však přesto ulétnete, omluvte se. V klidu, ne s přehnaným patetismem, ale srozumitelně a mile.
Ač omluva nestojí peníze ani přílišné úsilí, mnoho z nás ji vyřknout neumí; při každé omluvě se totiž musí trochu „obnažit“, dát všanc svoji chybu a omyl a nechat na druhém, zda ji přijme či ne. Buďte si však jistá, že odmítnuta budete v tomto případě jen výjimečně - upřímná omluva a hlavně slib, že si vezmete ze své chyby příklad, jsou silnými zbraněmi.
Většími prohřešky se co se týče absence omluv proviňují ale muži. Ublíží nám, poníží nás, urazí…ale druhý den už o tom „neví“, nebo se „přece zas tolik nestalo.“ Sama víte, jak je Vám nepříjemné, pokud se k Vám muž chová právě takovýmto způsobem, neberte si tedy z něho příklad - vždy si představte sama sebe na místě toho druhého a šlápnete-li vedle, omluvte se.
