Bleskově reagovala Česká národní banka na novou žádost italské společnosti Investmart o vstup do Union Group, která ovládá tři čtvrtiny Union banky. První zádrhel, kdy se Italům nechtělo prokazovat původ peněz využitých v akvizici, se podařilo napravit skutečně na poslední chvíli. Poslední česká banka bez silného investora měla opravdu na kahánku. Úplně vyhráno však ještě není. Vstup investora totiž není dostačující podmínkou přežití. Ačkoli ve výkazech stále figuruje úctyhodná kapitálová přiměřenost, skutečnost je o dost horší. Pokud by se Union banka nezbavila do konce roku nedobytných pohledávek ve výši zhruba 1,5 miliardy korun za velmi dobrou cenu, byla by fakticky bez kapitálu, protože auditor už dva roky čeká na splnění slibů a bez skrupulí o tom píše do výroční zprávy. Lze si těžko představit, že by se chtěl opakovat i v třetím pokračování.
Obtíže Union banky jsou skutečně známé více než dva roky. V jejích dataroomech se vystřídaly renomované instituce, jako Raiffeisenbank, BNP Paribas, CSFB a další. Zájem o koupi byl bezpochyby vážný. Všichni zájemci však naráželi na potřebu státní pomoci a na neochotu státu v tomto případě konat. Vedoucí představitelé banky přitom přesvědčovali veřejnost, že ústav je v pořádku a má před sebou světlé zítřky. K jejich cti - přes nepoctivé výroky - nutno dodat, že na rozdíl od četných kolegů, kteří vedli dnes už neexistující finanční instituce, udrželi nos nad vodou dost dlouho. A to především díky výnosnému prodeji tehdy největšího českého penzijního fondu švýcarskému Winterthuru. Nepokoušeli se o účetní triky a problematické vyvádění aktiv. Šanci tedy udrželi a dočkali se patrně i času, kdy ruka páně ministra financí nebude tak zaťatá, jak byla dříve. Optimismus vzbuzuje nejprve dvouletá trpělivost a potom nebývalá rychlost ČNB při řešení vlastně již třetí žádosti Investmartu o vstup. Pokud se předpoklady potvrdí, nebude to pro Italy ale vůbec špatný obchod. Dostupné informace totiž říkají, že vloží do Union Group na účty Union banky necelé tři miliardy korun. Pokud se podaří získat od státu pomoc ve výši jedné a půl miliardy, může být banka prodána se slušným ziskem a velmi brzy. Cosi se proslýchá o italském očekávání ve výši šesti miliard korun. Všichni budou spokojeni. Investoři vydělají, stát si za rozumnou cenu koupí klid na problémové severní Moravě, kde má Union banka nejvíce klientů, a ti nepřijdou o peníze. Je tady ale ještě jeden problém, a tím je arbitráž s Nomurou. Vláda bude jen těžko arbitrům vysvětlovat, proč pomohla akcionářům malé a bezvýznamné banky a nechala padnout na ústa třetí největší peněžní ústav v zemi, nota bene ku prospěchu státem sanované konkurence. Právní zástupce české strany nepochybně přijde o část jinak určitě velmi racionální argumentace.
