Monopolní selanka v energetice končí
Tomáš Hüner (42) Generální ředitel a předseda představenstva Severomoravské energetiky (SME). Je absolventem Vysokého učení technického v Brně, obor „tepelně energetické a jaderné stroje a zařízení . Do SME přišel ze společnosti ČEZ, konkrétně z její elektrárny v Dětmarovicích, kde strávil deset let. V elektrárně začínal jako pochůzkář strojovny, v roce 1989 se z něho stal směnový inženýr a o rok později zástupce ředitele pro provoz a techniku. Nyní sedí ve čtyřech dozorčích radách (Aliatel, Union Leasing, ÚED–ČR, Union Group), ve správní radě Vysoké školy báňské a v představenstvu společnosti Energetika Vítkovice. Je členem regionálního výboru Junion Achievement a členem rady Sdružení pro obnovu a rozvoj severní Moravy a Slezska. Mluví anglicky a rusky, je ženatý a má dvě dcery.
EURO: Jste šéfem druhé největší distribuční společnosti v zemi. Co budete dělat, když vaši odboráři splní hrozbu a přeruší dodávky elektřiny? HÜNER: Jsou ve stávkové pohotovosti, což ještě neznamená, že by k něčemu takovému skutečně přistoupili. EURO: A kdyby na některé z rozvoden vypnuli proud, například nemocnici v Ostravě? HÜNER: To nepovažuji za reálné. Pro havarijní případy mají tyto subjekty vlastní záložní energetické zdroje, kterými plně pokryjí svoji potřebu. EURO: Jak hodnotíte, že odboráři volí takové prostředky nátlaku? HÜNER: Chápu, že chtějí upozornit na nedostatek dialogu. Vědí, že v oboru přijde po privatizaci vlna propouštění a připravují se na to. Mně jako manažerovi pochopitelně tato varianta nesedí, protože vyhrožovat zákazníkům, ať si nachys–tají náhradní zdroje, energetice jako celku neprospívá. EURO: O privatizaci vláda rozhodla už v říjnu minulého roku. Proč tedy najednou stávková pohotovost? HÜNER: Myslím, že jde o nedostatečnou komunikaci, a to z obou stran. Zaměstnanci v energetice vědí, co je čeká, ale dosud se bránili tomu přizpůsobit. A teď, když se objevily konkrétní termíny privatizace, prostě došlo k prudkému prokrvení šedé kůry mozkové. Vláda a odbory používají silácké argumenty, místo aby si sedly a navzájem si vysvětlily pojmy. EURO: Jak je možné, že se až nyní, těsně před privatizací, začíná mluvit o velké přezaměstnanosti? HÜNER: Ty odhady nejsou nové, ale postupně se upřesňují. Předpoklad, že bude muset odejít nejméně čtyřicet procent lidí, vychází ze zahraničních zkušeností a je naprosto korektní. EURO: Dosud jste s tím ale nic nedělali. HÜNER: Severomoravská energetika snížila za posledních pět let počet pracovníků o 200 lidí, což je zhruba sedmina. EURO: Jenže to se čtyřiceti procentům blíží jen velmi vzdáleně. Proč jste už dřív nepropustili víc lidí? HÜNER: Částečně proto, že jsme k tomu neměli odvahu. Zkuste vysvětlit lidem, že je budete propouštět, když se pohybujete v monopolním prostředí a máte státního vlastníka. Zaměstnanci vědí, že vás k propouštění nic nenutí a že naopak pozici zbývajících pracovníků jen zhoršíte. EURO: Management by se ale měl snažit budoucím problémům včas zabránit… HÜNER: Jistěže ano, ale je hrozně těžké lidem vysvětlit, proč je propouštíte. Proč se dělají organizační změny a snižují náklady, když se úspory nikde nepromítnou. Odboráři nejsou hloupí a znají dosavadní pravidla hospodaření monopolních a regulovaných podniků. Čili věděli, že se ušetřené peníze v regulaci ztratí. EURO: Můžete to upřesnit? HÜNER: Bylo jasné, co by se stalo, kdybych jako ředitel se svým managementem dosáhl v Severomoravské energetice (SME) čtyřicetiprocentních úspor mzdových nákladů. V dosavadním systému přerozdělování se zjednodušeně o koláč zisků energetiky dělilo osm regionálních distribučních firem a jeden ČEZ. Pokud bychom jako jediný z těchto subjektů na nákladech ušetřili, tak by se náš zisk ve společném koláči rozpustil. Nebyl nikdo, kdo by řekl, tady vám zbylo dvacet milionů, tak si v Ostravě třeba vysaďte trávník nebo zvedněte platy. EURO: O restrukturalizaci už energetické firmy mluví nejméně pět let. Jak vlastně probíhala? HÜNER: Pokud jde o snižování počtu pracovníků, velmi ztuha. Přezaměstnaností se zabýváme celou dobu, co jsem v SME. Po mém příchodu před sedmi lety jsme se dohodli, že se pokusíme najít nějaké řešení a začneme s reorganizací. Zadal jsem to svým podřízeným ředitelům a výsledkem bylo, že se přesunul Vomáčka na místo Nováka a naopak. Celková úspora byli dva důchodci, kteří už stejně přesluhovali. Bylo jasné, že takto to nepůjde. EURO: Mohli jste si najmout poradenské firmy. HÜNER: To jsme samozřejmě také udělali, ale nakonec jsme zjistili, že hlavně musíme přesvědčit své vlastní lidi. Když nejsou přesvědčeni o nutnosti změny, ta má pak vždy mnohem menší efekt, než od ní očekáváte. EURO: Poradci se neosvědčili? HÜNER: Najali jsme si poradenskou firmu, kterou bych nechtěl jmenovat. Měla zvučné jméno, ale velmi rychle jsme si uvědomili, že vše záleží na lidech. Poradenské firmy, které sem přišly na začátku devadesátých let, nám sice poslaly mladé a nadějné pracovníky, ti se však u nás spíš sami učili. Později byly ochotné je vyměnit a dodat senior poradce, ale to už se zase téměř nedalo zaplatit. Nejvíc pro nás v té době udělal tehdejší britský vlastník – společnost TXU. Od něho jsme měli poradenství zadarmo a také nás přesvědčil, že nemá smysl si objednávat celou restrukturalizaci zvenčí. Nejprve si musíme ujasnit, čeho vlastně chceme dosáhnout, a teprve pak hledat poradce na úkoly, které sami nezvládneme. EURO: Od prvního ledna končí váš severomoravský monopol, a to minimálně pro velké zákazníky, kteří si budou moci vybrat jiného dodavatele. Jste připraveni na konkurenci? HÜNER: Připravujeme se už dlouho a hodně nám pomohli lidé z TXU. Tato společnost se už pět let pohybovala na otevřeném trhu a její zkušenosti byly nesmírně cenné. Například jsme pochopili, že řeči o českých specifikách si můžeme strčit za klobouk, protože trh funguje se všemi pozitivy i negativy všude stejně. Zkušenosti z Británie, která začala trh otevírat jako první, se nakonec potvrdily i v zemích, které ji následovaly až později. EURO: Takže vás začátek příštího roku neděsí? HÜNER: To bych netvrdil. Necítím se moc dobře a vážně mám strach. Můžete být přesvědčeni, že jste pro přípravu udělali maximum, ale teprve samotná liberalizace a první zákazníci, které ztratíte, vás krutě přesvědčí o tom, že jste si možná hodně fandili. EURO: Nejsou obavy předčasné, když se zatím trh otevírá jen pro šedesát zákazníků? HÜNER: Pro Severomoravskou energetiku určitě ne. Víc než třetina z těchto nových „oprávněných zákazníků sídlí v našem regionu a dosud brali elektřinu od nás. Jde o velké podniky a jejich odběry tvoří čtyřicet procent našich tržeb. Jestliže je ztratíme, může časem zmizet i naše firma. EURO: Budete hledat zákazníky v jiných regionech? HÜNER: Vím, že je to vůči jiným distribučním společnostem něco jako bratrovražda, ale nic jiného nám nezbývá. Tady se prostě začíná rozdělovat trh a není čas na hrdinství. EURO: Nebylo by jednodušší se domluvit, že si nebudete klienty přetahovat? HÜNER: Co nás čeká, nebude žádná hra na indiány ani střílení barevnými projektily. Pro každou z distribučních společností je to boj o budoucnost. Jde o to, zda se na otevřeném trhu stanou významnými obchodníky, nebo se jejich činnost zúží na distribuci elektřiny. A tu by jistě zvládly s desetinou nynějšího počtu zaměstnanců. EURO: Myslíte, že si své nynější zákazníky udržíte? HÜNER: Budeme se snažit ze všech sil, ale vím, že se na to nemůžeme spoléhat. Jsou různé typy zákazníků a i Angličané nám potvrdili, že se vždy najde někdo, kdo dodavatele změní prostě z principu okamžitě, jakmile se mu tato možnost naskytne. Buď nebyl spokojený se službami a cenou, nebo si jen chce vyzkoušet, zda jinde nezíská lepší podmínky. Proto se i my musíme rozhlédnout v jiných regionech a snažit se získat zákazníky případně i v Polsku nebo na Slovensku. EURO: Budete bojovat i o firmy, které mají problémy s placením, například o České dráhy nebo společnost Vítkovice? HÜNER: Na to není jednoduchá odpověď. Jednoznačně můžeme odpovědět jedině, když nás podpoří skuteční vlastníci. Ti se musí rozhodnout, do jakého rizika chtějí jít a co mohou obětovat. EURO: Vraťme se k Českým drahám. Budete se o ně ucházet, když se zatím na rozhodnutí vlastníka nemůžete spoléhat? HÜNER: Risk management je krásný v tom, že musíme odhadovat budoucnost. Nemůžeme se omezit na to, že tupě a ještě špatně zhodnotíme přítomnost. České dráhy patří mezi naše největší odběratele. Jsou ale zároveň naším největším dlužníkem. Máme u nich pohledávku 350 milionů korun včetně úroků. To je jistě na pováženou, ale ani dráhy se takto nebudou moci chovat donekonečna. Možná tam časem přijde jiný než státní vlastník a začnou platit. Nebude potom škoda, že jsme takového zákazníka ztratili? EURO: Není jednodušší takové zákazníky oslovit až ve chvíli, kdy budou solventní? HÜNER: Angličané tvrdí, že na udržení dosavadních klientů potřebujete třicet procent úsilí ve srovnání s tím, co musíte vynaložit na získání nových. Když si tedy spočítáte možné budoucí náklady na to, abyste je znovu získali pod svá křídla, musíte se ptát, zda nakonec neproděláte. A zda by naopak nebylo lepší Českým drahám kromě severní Moravy nabídnout dodávky i v jiných regionech. Stát jednou bude muset jejich dluhy řešit a po oddlužení se o ně všichni obchodníci poperou. EURO: Které obchodníky považujete za vážné soupeře? HÜNER: Nemůžeme podcenit nikoho. Víme, že na Energetickém regulačním úřadu nyní leží více než sto žádostí o licenci na obchodování. Tvrdými konkurenty jistě budou ostatní distribuční společnosti i ČEZ a další nezávislí výrobci elektřiny. Mohou to však být i velcí odběratelé nebo obchodníci ze zahraničí. Například americká firma Enron, která je kapitálově silná a na otevřeném trhu obchoduje už několik let. EURO: Přinese konkurence velkým odběratelům nižší ceny? HÜNER: Nemyslím, že by pro ně ceny mohly klesnout několikanásobně, jako tomu bylo například po otevření trhu v Německu. Česká elektroenergetika nemá tak velké rezervy a jestli se ceny sníží, tak to odhaduji na necelé procento. EURO: Jaké výhody budou mít z liberalizace domácnosti? HÜNER: Kdyby přišla dnes, byli by drobní zákazníci velmi zklamaní z růstu cen. Dosud pro ně stále ještě neodpovídají nutným nákladům na výrobu, přenos a dis–tribuci elektřiny. Do budoucna jim však liberalizace zajistí, že se díky konkurenci další růst cen zbrzdí a bude nižší, než by byl v monopolním prostředí. Monopol totiž nepřemýšlí o návratnosti investic a nic ho nenutí k nákladovým úsporám. Firma vystavená konkurenci si naopak nemůže dovolit ani investiční, ani nákladové plýtvání, protože by se nutně promítlo do příliš vysokých cen a s nimi by na trhu neuspěla. EURO: Jak si budou ČEZ a distribuční společnosti konkurovat, když mají mít po privatizaci stejného vlastníka? HÜNER: Budoucí investor si nekupuje český trh. Bude mít výrobní zařízení ČEZ a infrastrukturu distribuce, nikoli však její zákazníky. Čili nekupuje si ani Novou Huť, ani Vítkovice. Nikdo mu nezaručí, že v příštích letech automaticky převezme další podnikové odběratele nebo od roku 2007 masu drobných zákazníků v domácnostech. Když se například šéf a spolumajitel OKD Viktor Koláček rozhodne, že bude brát elektřinu od německých společností nebo z polské distribuce, kdo ho donutí, aby ji ostravské doly kupovaly například od Severomoravské energetiky nebo od ČEZ? EURO: Nemůže vás nový vlastník donutit, abyste kupovali elektřinu od ČEZ a nešli s cenou pod nabídku jiných distribučních společností jeho skupiny? HÜNER: Byl by sám proti sobě. Každému je jasné, že se liberalizace už rozjela a že se tady nehraje jen o český trh. I kdyby se nový vlastník pokusil zabránit importům, vstup zahraniční konkurence stejně natrvalo neoddálí. To by bylo jako zastavit zeměkouli. Takže pokud se objeví pokusy o nějaký diktát, liberalizace se možná trochu zbrzdí. I to by ovšem byla škoda, protože pak budeme nastupovat do rozjetého evropského vlaku málo trénovaní a můžeme skončit pod jeho koly. EURO: Myslíte, že by bylo lepší, kdyby se energetika neprodávala v jednom balíku? HÜNER: Z hlediska rychlého nastolení konkurenčního prostředí by byl oddělený prodej jednotlivých společností mnohem lepší. Pokud ovšem převážil požadavek, aby se privatizovalo co nejrychleji, má společná nabídka ČEZ a distribuce nepochybně větší šance. EURO: Je vůbec důležité, kdo vlastně ČEZ a distribuci koupí? HÜNER: Jedná se o velký prodej a zřejmě do něj nepůjde nikdo, kdo není dostatečně kapitálově silný. Po zkušenostech s Angličany bych přesto preferoval společnost, která má skutečně jasné cíle a kredibilní vlastníky. A také takovou, která nám bude mít co dát a přinese zkušenosti z liberalizovaných trhů. Nechtěl bych, aby se u nás nový vlastník teprve učil, nebo měl před námi jen nepatrný náskok. EURO: Narážíte na francouzskou EdF. Zdá se vám, že má s trhem malé zkušenosti? HÜNER: To bych si netroufl říci. I když Francouzi svůj trh otevírají velmi pomalu, na evropském se již pohybují.
