Krédo rodinné textilní firmy: Dělat jednu věc, ale nejlépe ze všech
Jiří Grund (52) a Gražyna Grundová (50) Manželé a spolumajitelé rodinné firmy Grund, která v Mladých Bukách na Trutnovsku vyrábí koupelnové předložky. Zaměstnávají zhruba 220 lidí. Jiří se narodil v Mladých Bukách, Gražyna v Českém Těšíně. Oba vystudovali Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Od ukončení školy až do roku 1991 byli jako textilní inženýři zaměstnáni v Texlenu Trutnov, kde zastávali funkce ve výrobě. Od roku 1991 na plný úvazek podnikají. Do manželství vstoupili v roce 1973. Firmu spravují spolu se svými dvěma syny – Jiřím (narozen 1973, absolvent gymnázia, nyní studium na VŠ) a Janem (narozen 1975, absolvent textilní průmyslovky v Jilemnici). Jiří Grund starší v roce 1995 obdržel české ocenění Vynikající podnikatel a v roce 1999 Úspěšný manažer. Gražyna letos 1. května převzala v Madridu titul Vedoucí podnikatelka světa, který každoročně uděluje americká konzultační firma The Star Group.Firmu neprodáme, sami chceme nějakou v zahraničí koupit EURO: Když jste v roce 1990 začali doma vyrábět koupelnové předložky, těžko vás mohlo napadnout, že se jednou stanete jejich předním evropským producentem. Co jste na samém začátku podnikání vůbec věděli o této specifické branži? GRUNDOVÁ: Dá se říci, že téměř nic, ačkoliv já i manžel jsme textilní inženýři. Takový obor se na škole nevyučoval. Museli jsme tedy postupovat cestou pokusů a omylů, až se nám podařilo předložku vyrobit. Tvrdou prací jsme se neustále zdokonalovali. Od začátku jsme používali ty nejjednodušší postupy. Teprve když jsme po letech přijeli do Belgie – jakési kolébky koupelnových předložek – poznali jsme, jakou složitou cestou výroba prochází. Obrovské stroje, obrovské haly, obrovské nádrže. Kdybychom toto věděli od začátku, možná by nás to i odradilo. EURO: Dnes už o oboru víte vše? GRUND: Když chcete, tak se za dvanáct let naučíte mnohému. Nesmíte se ale ani na chvíli zastavit. Pořád se máme co učit, například v oblasti výrobní technologie. Nedávno jsme jako jediní v Evropě instalovali americkou, zcela automatickou linku, počítačově řízenou. Nahradí padesát lidí na šití, nehledě na další věci. Vyrobit ale umí kdekdo, my musíme být nápomocni i při prodeji. Právě dnes odpoledne budeme v jedné české velkoprodejně prezentovat nový způsob nabídky našich výrobků. Chceme totiž jít více do obchodu – kontaktovat velké zákazníky, velké obchodní sítě, jak v Evropě, tak v Americe. EURO: Kdysi jste byli takovou tou „garážovou firmou, jichž se u nás vyrojily tisíce. Proč mnohé úplně skončily nebo se přestaly rozvíjet? GRUND: V roce 1990 dosahoval úspěchu každý. Na trhu nebylo nic. Byl to výjimečný čas. Potom ale zákonitě musela nastat fáze přechodu z intuitivního řízení k řízení řádnému, systémovému. To již někteří nezvládli. Stále se řídili jen intuicí. GRUNDOVÁ: Známe příklady ze svého okolí, kdy se lidé pustili do nesčetných aktivit, dělali všechno, a vlastně nic pořádně. Najednou nad podnikem ztratili kontrolu. Zjistili, že nemají kvalifikované zaměstnance, začali kupit chyby. My jsme té zásady, že je lepší soustředit se na jedinou věc, i když malou, snažit se být v tom vyhraněném oboru nejlepší ze všech. Nikdy jsme se také nechtěli finančně přehřát, vzít si velké množství úvěrů, aby nám potom lámaly vaz. Půjčovali jsme si jen tolik, abychom bankám dokázali řádně splácet i při případném výpadku exportu pouze z tuzemských tržeb. EURO: Jak dnes při financování firmy využíváte cizích zdrojů? GRUNDOVÁ: Nemáme žádný problém. Banky se předhánějí, která nás bude moci úvěrovat. GRUND: I v době největších ekonomických problémů České republiky, v letech 1997 a 1998, jsme měli u bank dveře ote–vřené. Úroky máme velice příznivé. Také ovšem nikomu nic nedlužíme a příští rok jsme zcela bez dluhů. Budeme se tak moci opět nadechnout a jít do dalších aktivit. EURO: Pokud byste nyní byli postaveni před dilema, zda začít podnikat, či nikoliv, jak byste se rozhodli? GRUNDOVÁ: Okamžitě bychom do toho šli znovu. Ty začátky, to byla nejkrásnější léta našeho života. GRUND: Předtím jsme pracovali ve státním podniku, v řídících funkcích. V roce 1990 to vypadalo tak, že jsem ve tři hodiny přišel z práce domů, sundal kravatu, usedl za šicí stroj, manželka za entl, a už jsme jeli. Byli jsme skutečně nejšťastnější, protože jsme něco nového vytvářeli a nikdo nám do toho nemluvil, nikdo nám nepřikazoval, nikdo neshazoval, nehodnotil. Šili jsme v jednom kuse – dvanáct i osmnáct hodin, soboty, neděle. EURO: Vy jste, paní Grundová, 1. května převzala v Madridu spolu se ženami z dalších zemí titul Vedoucí podnikatelka světa. Předtím jej z českých žen již získaly Olga Girstlová, spolumajitelka telekomunikační firmy GiTy, a majitelka kosmetické firmy Ryor Eva Štěpánková. Co vás s nimi spojuje? GRUNDOVÁ: Hlavně to, že jsme všechny začaly od nuly a působíme v rodinných firmách. EURO: Mají to ženy v podnikání těžší než muži? GRUNDOVÁ: Určitě, protože kromě profesních povinností musí zvládat i nelehkou práci v domácnosti. Hlavně v prvních letech to bylo velmi těžké, protože jsme museli dělat všechno sami. Když moji hoši večer přišli domů, sedli si k novinám nebo knížkám a říkali, mami, my tě obdivujeme, co všechno zvládáš… EURO: Neuvažovali jste o rozdělení rolí podle „klasického schématu, kdy muž vydělává a žena se stará pouze o domácnost? GRUNDOVÁ: Neuvažovali. Podnikání nás chytlo oba a velké štěstí bylo, že chytlo i oba syny. EURO: Zůstanete nadále firmou rodinného typu? Nebudete se snažit o získání dalších společníků, či výhledově třeba o emisi akcií na burze? GRUND: Rodinná firma je to nejlepší, co může být. Jsme čtyři lidé, kteří si stoprocentně důvěřují. Na tom lze všechno stavět. Měli jsme několik nabídek na joint venture, nabídky na odkoupení, ale v tomto směru o žádnou změnu nestojíme. Sami chceme někoho odkoupit, ne aby někdo kupoval nás. Chceme expandovat do zahraničí. EURO: Kdo jsou vaši evropští konkurenti? GRUND: Je to především německá firma Kleine Wolke, patřící do koncernu Leifheit. Ale to už vlastně není klasický výrobce. Dostává se totiž do další vývojové fáze, kdy začíná zboží nakupovat v jiných zemích, třeba v Číně, a prodávat je pod svou značkou. Obor, kterému se věnujeme my, je pouze jednou z výsečí činnosti koncernu Leifheit. Ale ten pochopitelně nechceme koupit, to bychom nikdy nezaplatili. Jelikož jsou Němci kapitálově podstatně dál, mohou investovat do listungu, jak oni říkají. Zaplatí si za zařazení svého zboží do prodejního sortimentu obchodních řetězců, třeba do pěti set marketů, a tři roky v nich mohou prodávat za podstatně vyšší ceny než my. Nikdo jiný na to nemá. To samozřejmě znamená inspiraci i pro nás, ale na to je třeba hodně peněz. EURO: Pohlížíte na Evropu jako na jeden velký trh? GRUNDOVÁ: Jestli se národní trhy z našeho pohledu v něčem liší, tak snad malinko dezénech, ceny jsou v podstatě stejné. GRUND: Limitem pro nás není to, zda jde o Německo nebo Švýcarsko, ale právě problém vstupu do obchodní sítě. Když se dostanete do nějaké sítě, která má obchody ve třech, čtyřech, osmi zemích, tak se i na ty národní trhy dostanete. EURO: Pokud by zítra bylo referendum o vstupu do Evropské unie, zaškrtli byste kladnou odpověď? GRUND: S nadšením ne, ale zaškrtli. S Evropskou unií je potřeba ještě dořešit řadu věcí. Teď nemluvím jako podnikatel, ale spíše jako občan. EURO: Vy jste, pane Grunde, členem ODS a tato strana je ve vztahu k Evropské unii trochu vlažná. GRUND: Jsme přece svobodní lidé a já mluvím tak, jak to cítím. Evropskou unii beru jako pozitivum, ale je jasné, že kdo se nestane globálním hráčem – aby byl silným partnerem obchodních řetězců – bude to mít na evropském trhu velmi obtížné. Protože o tom, kam se dostane se svým zbožím, se bude rozhodovat v cen–trálách řetězců. V tom je to nebezpečí. EURO: Jak se z vaší firmy může stát globální hráč? GRUNDOVÁ: Je třeba dosáhnout výborné kvality, lepších cen, než mají ostatní, a perfektního servisu. GRUND: Musíme se snažit být ve světě naprosto rovnocenní, nežmoulat čepici. EURO: Odvoláváte se také na Tomáše Baťu a jeho podnikatelské zásady. Baťa budoval po světě filiálky, ale vy jste svou výrobu v Polsku ukončili. GRUNDOVÁ: Zatím s touto formou nemáme nejlepší zkušenosti. Chceme vyrábět v Čechách. GRUND: Kdyby měl Baťa stroje, které jsou k dispozici dnes, tak by ani takovou velkou výrobní expanzi nedělal. I my jsme již měli před expanzí – jeli jsme s manželkou do pákistánského Karáčí, kde nám ukazovali závod, který jsme si mohli okamžitě pronajmout a začít vyrábět. Stačilo říct ano. Ovšem spočítali jsme si, že při současné rychlosti dopravy, kdy zboží do tří týdnů dostanete na kterékoliv místo na světě, se to nevyplatí. Pokud to dokážete udělat doma levněji a kvalitněji, nemá smysl přesouvat výrobu a tříštit síly. Věděli jsme, že když si koupíme supermoderní linku, tak můžeme vyrábět za ceny jako při ruční výrobě v Pákistánu. GRUNDOVÁ: Pro nás je Baťa inspirací třeba v sociální oblasti, v péči o zaměstnance. Loni jsme vypravili na útraty firmy dva autobusy našich pracovníků i s rodinami do Chorvatska, přispíváme jim na důchodové připojištění, vyplácíme třináctý plat v létě, další před vánočními svátky, také věrnostní odměny, odměny za nízkou nemocnost, za kvalitu. Průměrná mzda v dělnické profesi je u nás 11 500 korun, což si myslíme, že je na textilní výrobu docela slušné. EURO: Často se mluví o nutnosti diverzifikace podnikatelského rizika. Neuvažovali jste o zavedení dalšího výrobního programu, aby se firma, jak se říká, postavila na druhou nohu? GRUND: O stavění se na druhou a třetí nohu jsme na začátku devadesátých let slýchali nesčetněkrát od našich přátel. Řada z nich už nepodniká. Na všechno je třeba čas. Až dobudujeme jednu věc, můžeme se pustit do další. GRUNDOVÁ: Teprve když jsme výrobu koupelnových předložek zvládli, rozhodli jsme se, že vybudujeme i přádelnu a budeme si vyrábět příze, které jsou surovinou pro předložky. I přádelna znamená diverzifikaci. EURO: Podnikáte v textilním průmyslu, o němž se někdy říká, že v našich podmínkách nemá valnou budoucnost, jelikož je vytlačován levnou asijskou produkcí. Ve vašem oboru to neplatí? GRUND: Samozřejmě že čínští výrobci se zabývají i naším oborem. V oblasti cen s nimi příliš soutěžit nelze. Můžeme je ale trumfnout v šíři sortimentu. Asijská karta je mnohdy jen alibismem textilních podniků. Technika jde dopředu a snižuje podíl ruční práce. Když někdo používá špičkové stroje, nemusí se jeho ceny od těch východních tolik lišit. Vůbec si nemyslím, že by nás Asiaté měli zničit. Stačí se podívat na některé české textilky. Dříve měly tři tisíce lidí a obrat přes miliardu, teď mají třeba jen 1300 pracovníků a obrat také přes miliardu. Byla v nich obrovská přezaměstnanost. EURO: Co říkáte na politiku ministra průmyslu Miroslava Grégra, na jeho program revitalizace či akci, které se říká „velký třesk ? GRUND: Díváme se na to s hrůzou. Už proto, že jsme oba dělali v podniku, který měl asi pět či šest tisíc lidí. Jsme přesvědčeni o tom, že státní subvence se v něčem takovém rozplynou na neproduktivní náklady, nepřinesou absolutně nic. Prostředky by měla dát vláda tam, kde je využití čitelné. Takto se napomáhá přežívání neúspěšných a omezuje rozvoj úspěšných. EURO: Využili jste některý ze státních programů na podporu malého a středního podnikání? GRUNDOVÁ: Hned v začátku jsme využili pomoci Českomoravské záruční a rozvojové banky. Bez ní bychom asi ani nevznikli. GRUND: Už asi dva roky využíváme státní podpory při účastech na zahraničních výstavách a veletrzích. Byli jsme se státní podporou v Dubaji, v německém Frankfurtu. Určitě to pro firmu a pro další rozvoj její obchodní činnosti význam má. EURO: Loni jste měli obrat 323 milionů korun a asi 220 zaměstnanců. Jak byste si v této souvislosti představovali velikost firmy za deset let? GRUND: Obrat kolem miliardy korun a 300 zaměstnanců. EURO: Co byste poradili lidem, kteří mají nějaký svůj podnikatelský sen, ale zatím nenalezli odvahu ho uskutečnit? Mohou třeba říci, že Grundovi to měli lehčí, protože již za socialismu získali určité zkušenosti, možná i kontakty… GRUNDOVÁ: My jsme ale právě nic z toho neměli. Když chce někdo uspět, musí věřit své myšlence a jít nebojácně za svým cílem. Pokud se bojí, nic nedokáže. Nesmí se nechat odradit okolím. Nám mnozí říkali: a co když se trh nasytí, co budete dělat? My jsme namítali, že trh tu bude stále, protože i koupelnové předložky se stále opotřebovávají, mění se vkus. GRUND: Všechno, co vyděláte, je třeba opět investovat. Deset let jsme chodili do firmy a pobírali pouze normální mzdu. Do dnešního dne na soukromých kontech nemáme nic. Největší chyba je, když se někdo snaží rychle zbohatnout. EURO: Přemýšlíte již o tom, kdy firmu předáte dětem? GRUNDOVÁ: Zatím o důchodu neuvažujeme. Jsme rodinný tým a v tom je naše síla. Každý z nás je jiný a pro firmu je to dobré. Proč ji oslabovat. Dokud nám budou síly stačit, budeme pořád spolu. GRUND: V Americe jsme viděli jednoho osmdesátiletého ředitele a stále byl přínosem. Dokud budeme přínosem, tak zůstaneme. Až nebudeme, odejdeme.
ČLÁNKY DO MAILU