Když na začátku osmdesátých let natočil Monty Pythonův létající cirkus snímek Smysl života, předeslal mantru generace, která se tou dobou začínala rodit. Otázka po smyslu různých činností takzvané generace Y začíná měnit svět. Jak ukazují všelijaké průzkumy, začíná být pravdou, co tvrdí snad každý prarodič – to za našich mladých let nebývalo!
I ti nejmladší z narozených v letech 1980 až 1995, kteří dospěli v novém miléniu (proto jsou některými zvaní miléniáři), se už zapojují do pracovního procesu, který se asi nejvíce bude muset přizpůsobit jejich požadavkům. To, jak do ekonomické aktivity vstupují, z nich ale podle některých odborníků dělá novou „ztracenou generaci“.
Přezdívku získávají kvůli tomu, že začali práci shánět během krize, a tím pádem velmi obtížně. Sice se tak děje všude ve světě, ale v USA jsou na trendy obzvlášť citliví, mladí se tam navíc kvůli vzdělání značně zadlužují. Problémem se zabýval i Kongres. „Jizvy způsobené dlouhodobou nezaměstnaností mohou být ničivé během celé kariéry. Utrpět může produktivita, výdělky i duševní pohoda, což může zkomplikovat shánění práce v budoucnosti,“ popsala loni zpráva Kongresu následky vysoké míry nezaměstnanosti na mladé.
Smysl práce
Na druhé straně vina nemusí nutně spočívat na bedrech podniků v ekonomických potížích. S mladými mají plné ruce práce i personalisté, protože generace Y je velmi náročná. Dříve si dávali flexibilitu jako požadavek firmy, teď budou hlavně ony muset být pružnější, aby mladé nalákaly.
„Vy mi nebudete říkat, kdy mám chodit do práce,“ cituje jednu miléniářku v článku pro magazín Forbes Leigh Heldová, která kromě novinařiny pracuje i jako manažerka rodinné firmy na Manhattanu, a má tak zkušenosti s najímáním mladých lidí. Zmiňované odpovědi se dočkala, když se snažila jednu z nově přijatých zaměstnankyň přinutit dodržovat rozvrh. Jiní členové poslední generace měli problém vyrovnat se s náročnými (rozuměj obtížnými) klienty, jiným překážely ve výkonu práce vlastní projekty nebo „on-line klábosení“ během pracovní doby. Sama Heldová je příslušnicí stejného pokolení, a tak se nad problémem mladších kolegů zamýšlí. Podle ní chtějí příliš mnoho a svou práci mají vysněnou dopředu.
„Jsme generace vychovaná k tomu, že zvládneme a můžeme dělat cokoli. Když k tomu mají mladí výborné vzdělání, často si připadají, že je podobná práce pod jejich úroveň. Vysněný džob je ale zase mimo jejich dosah. Zdá se, že čím jsou příslušníci naší generace mladší, tím více jsou mimo realitu,“ říká Heldová s tím, že nepomáhá, když na připomínky od šéfů telefonicky reagují rodiče mladých zaměstnanců.
Je opravdu zvláštní, když si personalisté v životopise kandidáta ve věku začínajícím dvojkou přečtou, že vystřídal už desítku zaměstnání. Pokud se miléniářům něco nelíbí, často odejdou dříve, než se stihnou něco naučit. Pravidlům se budou muset časem přizpůsobit, ale něco pro to budou muset udělat i firmy. Asi největší problém, který společnosti čeká, je otázka motivace. Zatímco personalisté pořád uvažují ve sféře finančních odměn a budoucího postupu v hierarchii firmy, mladí to vidí jinak.
„Nynější generace se nedefinuje v silových mezích a netouží šplhat po žebříčku. Chtějí dělat něco, co má smysl. Aby je firmy nalákaly, musejí jim v tom vyjít vstříc. Například Google mladým rozumí. Malé rozmanité týmy, více autonomie a zodpovědnosti napříč firmou,“ říká Damien O’Brian, ředitel globální headhunterské firmy Egon Zehnder International.
Podobně hovoří studie americké DeVry University publikovaná ke konci února. Nepřímo potvrzuje také zkušenosti Heldové, když dodává, že mladí špatně snášejí kritiku. Na druhé straně uvítají, pokud se s nimi o zkušenosti podělí zkušenější mentoři nebo když jim firmy zafinancují tréninkové programy.
Tradiční rodina to má spočítané
Většina generace Y vyrostla bez výraznějších materiálních problémů, přesvědčovaná, že jim u nohou leží svět plný příležitostí. Své zkušenosti s tím mají i země bývalého východního bloku včetně Česka, kde dospívají ti, již znají nesvobodnou společnost jen z vyprávění a které rodiny přesvědčují, že mohou dělat, cokoli si zamanou. Miléniáři tak mohou působit lehce zmateně, ale zase mají sebevědomí, které jim dřívější generace mohou jen závidět. A budou ho potřebovat.
Zvláště se bude muset bránit vášnivým zastáncům „tradičních rodin“. Celých 44 procent lidí mezi 18 a 29 lety věku totiž považuje takovou instituci za překonanou, jak ukazuje průzkum washingtonského Pew Research Center.
I když si 52 procent generace Y myslí, že jednou z nejdůležitějších věcí v životě je být dobrým rodičem, necelá třetina považuje za stejně důležité manželství. A co by mladí řekli obranářům tradičních hodnot, kteří tvrdí, že neúplné rodiny – jež se neskládají z otce, matky a dětí – jsou pro společnost špatné? Podporu by našli jen u tří z deseti miléniářů.
„Takový přístup pravděpodobně odráží hlavně změnu ve vzorcích chování a trend, kdy stále více dětí vyrůstá s jedním z rodičů či v nesezdaných párech,“ vysvětlují výzkumníci.
Jde sice o postupný trend, ale vzhledem k tomu, že je nová generace sebevědomější, přizpůsobivější a otevřenější ke změnám, nabírá na rychlosti. Mezera v důležitosti rodičovství a manželství je teď 22 procent, předchozí generace X měla rozdíl jen sedmiprocentní.
„Dodala bych k tomu, že za změnou přístupu mezi generací X a Y je zčásti oslabování ekonomiky během posledních deseti let. Před touto dekádou jste si mohli myslet, že se zvládnete vdát či oženit a mít rodinu, ale ve finanční realitě nového milénia je to jiný příběh,“ píše na webu Feministing jeho šéfredaktorka Samitha Mukopadhyayová.
To se může zdát jako argument trochu mimo, na druhé straně je ale „svatební průmysl“ v USA byznys o velikosti zhruba 40 miliard dolarů a průměrná svatba vyjde v přepočtu na více než 430 tisíc korun. A to se musí odečíst náklady na líbánky a snubní prsteny. Vzhledem k tomu, že při hledání práce je pro mladé důležitější smysl než plat, proč by k výchově dítěte měli potřebovat v podstatě zbytečný výdaj? Tradice od nich prostě dostávají na frak.
Z reality do virtuality
Kromě svatebních salonů nebudou mít z generace Y nic moc ani automobilky. V pohledu na nutnost vlastnit vůz se totiž naprosto liší od generace svých rodičů a prarodičů, ze Spojených států proslavených jako baby-boomers. Ti se rodili mezi koncem druhé svétové války a polovinou 60. let a automobil brali jako symbol zajištění, společenského statutu a hlavně svobody. Miléniáři nevidí svobodu v možnosti dojíždět za svou rodinou či známými vlastním vozem, svoje kontakty totiž udržují hlavně ve virtuální realitě internetu. Kromě toho, že podle leckterých průzkumů považují proces nákupu vozu za bolestivější než návštěvu zubaře, je pro ně daleko větším krokem koupě prvního mobilního telefonu, počítače nebo iPodu.
Zvláště pro americké automobilky bude špatnou zprávou, že jen necelá třetina dnešních šestnáctiletých Američanů má řidičský průkaz. Pokud se výrobcům nepodaří mládež podchytit, uniká jim podstatná část trhu o síle okolo 75 milionů zákazníků.
„Vzhledem k tomu, že miléniáři představují obrovskou část trhu pro několik příštích dekád, musejí se výrobci přizpůsobit jejich potřebám a přáním, aby momentální oživení dokázali přetavit v dlouhotrvající růst,“ popisuje situaci autoprůmyslu Dale Buss pro server AutoObserver.
A co mladí chtějí? Nejde jen o nižší náklady, ale i o šetrnost vůči životnímu prostředí a zároveň o všudypřítomnou technologii. Aby se udrželi v rytmu života, musejí být neustále na příjmu. „Jsou připojení, než nastoupí do auta, a když do něj nastoupí, bojí se, aby se spojení během cesty nenarušilo. Musíme do tohoto způsobu života auto integrovat, aby ho nepřerušovalo,“ říká Sage Marie, který má na starost plánování Hondy pro Spojené státy.
Že mladí berou auto spíše prakticky než emocionálně, a tak jeho nákup hodně zvažují a často se radši spokojí s jízdou na zadním sedadle cizího auta nebo v hromadné dopravě, je sice špatnou zprávou pro výrobce automobilů, ale udělá to radost developerům. Jak ukazuje průzkum kanadské poradenské společnosti GWL Realty Advisors, mladí upřednostňují bydlení ve městech. Zatímco dřívější generace utíkaly do klidu předměstí a do práce dojížděly, generace Y je ráda v centru dění, což podporuje její kreativitu.
Mladým místo auta postačí kvalitní hromadná doprava, společenské prostředí kaváren s wi-fi sítí a místo domu byt k pronajmutí. Sedí to lépe jejich životními stylu, na nějž si pomalu zvyká celá ekonomika. „Na rozdíl od ekonomiky poháněné spotřebním zbožím, v rostoucí „zážitkové ekonomice“ lidé věnují svůj čas a peníze prožitkům. Před dvaceti lety si návštěv v lázních, masáže, manikúry nebo večeře v restauracích užívali jen bohatí, dnes se to týká i lidí s daleko skromnějšími příjmy,“ komentuje průzkum server Treehugger.
