Když je řeč o nestabilních demokraciích, kde se rychle střídají politické strany, vlády i ministři, většinou politologické učebnice uvádějí příklad Itálie.
Kdysi to možná platilo, ovšem první den, kdy do úřadu podle plánu už nepřišel ministr dopravy Pavel Dobeš, je zároveň příhodnou dobou zabojovat za to, aby se politologové konečně rozkoukali a jako výstrahu dali do učebnic Českou republiku.
Ve srovnání s Itálií připomíná pohled na dvacetiletou historii samostatného Česka tabulku fotbalové ligy – co rok, to nový ministr. Téměř. Zatímco v Římě sedí od roku 1993 desátý šéf resortu dopravy, u nás se hledá čtrnáctý. Trumfneme i obranu – Itálie má desátého ministra za posledních dvacet let, Vondrův nástupce ponese pořadové číslo 13. Třináctku má i ministr školství Petr Fiala, zatímco Italové to dotáhli jen na chabého osmého ministra za poslední dvě dekády.
Kdepak, když jde o evropské jedničkářství, Česko nikdo netrumfne. Titul rychloobrátkových ministrů nám hned tak někdo nevezme. Abychom si ho udrželi, je ale třeba počítat s tím, že nástupce na uvolněné posty nesmí dlouho vydržet. Považte, co by to bylo za tragédii, kdyby se našel fundovaný kandidát či kandidátka na šéfa obrany, který by tam vydržel třeba i dva roky! Mezitím se Italové dvakrát protočí a nám zbudou oči pro pláč.
V zájmu udržení prvenství proto vyzývám politiky, aby hledali jen zimního ministra. Mohla by například padnout gentlemanská dohoda, že v rámci pokračování titulu odstoupí s prvními jarními sněženkami. Útěchou mu může být pohled na imaginární pohár z evropského šampionátu ve fluktuaci a zápis do politologických příruček. Zájemci, hlaste se u šéftrenéra Petra Nečase, sraz v tělocvičně Strakovy akademie, Nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1- Malá Strana.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
Mirku, vole, to byl forhend. Aneb Jak to bylo ve Vysočanech
