Od změny vedení ODS uplynulo málo dní, a proto se neví, zda se projeví na preferencích
Nestal se zázrak! Dle volebního modelu agentury Factum Invenio z minulého týdne, průzkumu na celostátním vzorku 1049 respondentů, by ve volbách do Poslanecké sněmovny zvítězila ČSSD s 29,5 procenta a ODS by byla druhá s 22,3 procenta hlasů. Sběr dat v terénu se uskutečnil mezi 3. a 9. dubnem – zachytil již tedy Topolánkovo vystřídání Petrem Nečasem v čele ODS ohlášené její výkonnou radou 1. dubna. Dle mnoha jiných průzkumů Mirek Topolánek vyvolával negativní emoce u tří čtvrtin veřejnosti, zatímco ke korektnímu Nečasovi má neutrálnější vztah. Od „přepřáhnutí“ v čele ODS však uplynulo jen málo dní a na jejích volebních preferencích se to možná zatím nestihlo blahodárně projevit.
Možná ano, možná ne! Z dosud uskutečněných čtyř „krajských“ průzkumů SC&C a STEM pro Český rozhlas, odstartovaných počátkem dubna, se zdá, že Nečas oplývá výrazně vyšší důvěrou voličů ODS než Topolánek. Například výsledky zatím posledního z nich, jenž se uskutečnil v polovině minulého týdne ve Zlínském kraji, praví, že osoba Petra Nečase pro devatenáct procent voličů ODS znamená, že k této straně mají lepší vztah. Přičemž 49 procent ho vnímá neutrálně a 31 procent negativně. U Topolánka je tento poměr sedm, respektive 35 a 58 procent, tedy výrazně nepříznivější! Leč pozor! Zlínsko je Nečasovým domovským krajem, vede tu kandidátku ODS do sněmovny, lidé ho znají a zaznamenali a dílem uvítali, že se stal lídrem této strany. V jiných krajích může zaujmout méně. Přece jen je to recyklovaný politik, přecházející z funkcí do funkcí už druhé desetiletí. Jeho poslední přesun bude pro leckoho jen dalším v řadě, a proto málo zajímavý. Uvidíme…
Co však z dubnového šetření Factum Invenia vidíme už teď, je v čase klesající křivka volebního modelu ODS. Z 27,9 v srpnu 2009 to bylo na letošních březnových 22,5 a dubnových 22,3 procenta. Měsíc po měsíci jsou to jen desetiny procenta hluboko v pásmu možné statistické chyby. Za posledních osm měsíců je to však pro ODS citelná ztráta zhruba pěti procent voličů. Dle březnového šetření konkurenčního Medianu, jenž však sbírá data v terénu nikoli deset dnů, nýbrž celý měsíc, si ODS od února, tedy ještě za Topolánka, o 0,5 procentního bodu polepšila, zatímco ČSSD o 7,5 pohoršila. Median se však zdá být výjimkou. Minulý pátek odpoledne zveřejnil výsledky svého dubnového celorepublikového šetření STEM, které potvrzují pokračující pokles preferencí ODS. Zbývá už jen CVVM, jež pracuje v terénu až od poloviny měsíce. Protože se však mezitím ODS nijak pozoruhodně neprojevila, ani jeho výsledky Nečasově straně asi radost neudělají.
Jak konstatuje STEM, preference ODS však v sobě skrývají ještě určitý potenciál růstu. Pokud by zkrátila náskok ČSSD, není vyloučeno, že se bude opakovat situace po červnových volbách 2006, jejichž výsledek byl „fifty fifty“ a levice ani pravice nebyla s to regulérními prostředky vytvořit většinovou vládu. Lanaření „přeběhlíků“, jímž se to na druhý pokus a po sedmi měsících podařilo tehdy Topolánkovi, je do té míry zprofanované, že se jej dopředu vzdaly všechny významnější strany. Ostatně se zlou by se potázaly u prezidenta Václava Klause, jenž po volbách 2006 proti „Topolánkovu modelu“ prosazoval stabilní „velkou koalici“ ODS a ČSSD. Maje zkušenost s křehkou a netrvanlivou parlamentní většinou své druhé vlády (1996–1997), v případě „patového“ výsledku květnových voleb by „velkou koalici“ prosazoval nejspíš znovu. Pokud však výsledek voleb nebude „fifty fifty“, prezident si se stranami vyjednávajícími o vládě tentokrát asi „vyhraje“. Nic totiž neriskuje. Potřetí kandidovat na prezidenta už nemůže, a proto nemusí mít ohledy ke stranám kvůli hlasům jejich poslanců a senátorů.
Jestliže by si však nebylo s kým „hrát“, anžto ani ČSSD, ani ODS by nesvedly vytvořit levo-středovou, případně pravo-středovou vládu, na pořad by přišla „velká koalice“. Dle Nečase však mají ODS a ČSSD natolik „minimální průnik“, že nevidí možnost jejího uzavření. Navíc pokud by ČSSD volby vyhrála, pro budoucnost ODS by prý bylo zničující být v takové koalici menším z obou partnerů. Nečas by dal v takové situaci přednost předčasným volbám. Šlo by to, ne že ne! Novela ústavy z loňského léta umožňuje sněmovně usnést se na návrhu prezidentovi, aby ji rozpustil a takové volby vyhlásil. Nová sněmovna by se však musela nejprve ustavit, což se před čtyřmi lety dlouho nedařilo, a prezident by musel návrh na její rozpuštění akceptovat. To však není vůbec jisté. Třeba by v zájmu stability raději zapůsobil na Nečase, který ho obdivuje, aby nehnal zemi do dobrodružství, jakým by se nutně hektické volby záhy po volbách staly.
