Ekonomika nadále produkuje pod hranicí kapacitních možností
Po několika letech zaostávání předstihla Česká republika mírou růstu hrubého domácího produktu (HDP) za tři čtvrtletí 2001 ekonomiku zemí Evropské unie jako celku i některých států ucházejících se o členství v tomto společenství. Tendence k celosvětové recesi a útlum ekonomiky v zemích unie sice nepatrně brzdí úspěšný návrat Česka k soustavnému hospodářskému vzestupu, dosud však neovlivňují naši ekonomiku natolik, aby její růst zastavily. Negativním signálem je, že hospodářství nadále produkuje pod hranicí kapacitních možností. Nicméně rozdíl mezi potenciálním a skutečně dosaženým objemem HDP se ve třech čtvrtletích roku 2001 snížil. Slabší stránkou vývoje ekonomiky bylo také další zvýšení náročnosti produkce na mezispotřebu, nižší růst domácí efektivní nabídky než uskutečněné poptávky způsobený nadměrnou tvorbou zásob, vzestup poptávky po meziproduktech, který se odrazil ve zvýšení dovozní náročnosti HDP, růst jednotkových pracovních nákladů a celkové zhoršení vnějších parametrů.
Vliv cen.
Objem HDP v běžných kupních cenách za tři čtvrtletí roku 2001 dosáhl 1566 miliard korun, což bylo meziročně o 8,9 procenta více. Šlo o kombinaci vlivu meziročně nižšího růstu fyzického objemu (3,7 procentního bodu) a vyššího růstu úhrnné cenové hladiny (5,2 bodu). Na uvedeném přírůstku se tak podílel růst fyzického objemu 53,5 miliardy korun (41,6 procenta) a růst cen 75,1 miliardy (58,4 procenta).
Implicitní deflátor HDP 105,1 za tři čtvrtletí 2001 byl vyšší než deflátory základních vývojových složek a značně vyšší než deflátory zahraničního obchodu. Na straně tvorby HDP je tato cenová disparita výsledkem rychlejšího růstu cen produkce než spotřebovaného meziproduktu. vzhledem k užití HDP je to výlučně důsledek příznivých účinků směnných relací, když ceny českého dovozu se snížily o 1,4 bodu více než ceny vývozu.
Vliv objemu.
Vliv fyzického objemu na růst výdajových složek však byl vyšší než na růst HDP. Podíl růstu fyzického objemu na nominálním meziročním přírůstku spotřeby domácností činil 48,1, a na přírůstku tvorby hrubého fixního kapitálu dokonce 87,8 procenta. To znamená, že na meziroční růst spotřeby domácností ve třech čtvrtletích 2001 o 7,6 procenta měl růst cen vliv ve výši 3,9 procentního bodu a na růstu tvorby hrubého fixního kapitálu (9,1 procenta) se ceny podílely pouhými 1,1 bodu. Vysokých nominálních přírůstků vývozu a dovozu zboží a služeb - v obou případech o 13,8 procenta - se dosáhlo výlučně růstem jejich fyzického objemu, neboť deflátory vývozu a dovozu působily na vývoj negativně a přírůstek fyzického objemu převýšil přírůstek v běžných cenách o 1,9, respektive 11,9 procenta.
Ostatní důchody sílí.
Z hlediska důchodové struktury se vliv růstu prvotních důchodů pracovníků na vývoj HDP postupně snižoval, zatímco vliv růstu ostatních důchodů stoupal. Prvotní důchody pracovníků byly za tři čtvrtletí 2001 meziročně vyšší o 8,6 procenta a jejich podíl na HDP se nepatrně snížil na 61,4 procenta. Nejrychleji rostoucí složkou byly náhrady zaměstnancům, které se zvýšily o 8,8 procenta a měly na HDP podíl 45 procent (zhruba stejně jako před rokem). Ostatní prvotní důchody stouply o 9,5 procenta, ale jedna z významných důchodových složek – daně související s výrobou a dovozy – vzrostla jen o 6,3 procenta.
Pracovní důchody vznikající ze zaměstnaneckého poměru, které byly rozhodujícím zdrojem růstu spotřeby domácnosti a rostly pomaleji než HDP, měly na jeho vývoj větší vliv než důchody z podnikatelské činnosti. Vliv přírůstku prvotních důchodů pracovníků na vývoj HDP činil za tři čtvrtletí loňského roku 5,3 bodu, z toho náhrady zaměstnancům čtyři body. V rozsahu 3,6 bodu působil na růst HDP přírůstek ostatních prvotních důchodů.
Vyšší produktivita.
Nominální objem prvotních důchodů pracovníků na jednu osobu za tři čtvrtletí 2001 dosáhl 21 437 korun měsíčně a meziročně stoupl o 7,9 procenta. Souhrnná produktivita práce se zvýšila o tři procenta a její podíl na přírůstku HDP činil více než čtyři pětiny. Zvýšení počtu pracovníků tedy přispělo k růstu HDP v rozsahu 0,63 bodu. Jednotkové pracovní náklady vzrostly o 4,8 procenta, což však nemůže vyvolávat nebezpečí obnovy vnitřních nákladových tlaků na zvýšení míry inflace. Po přepočtu prvotních důchodů pracovníků za tři čtvrtletí obou let do stálých cen implicitními deflátory HDP se jednotkové pracovní náklady nepatrně snížily.
Hlubší disproporce.
Objem úhrnné poptávky a nabídky se ve sledovaném období reálně zvýšil o 8,5 procenta, přičemž vzrostly všechny základní složky na poptávkové i nabídkové straně. Růst domácí realizované poptávky (4,1 procenta s vlivem 2,3 bodu na celkový objem) převyšoval růst domácích efektivních zdrojů (2 procenta), respektive vliv 1,1 bodu na celkovou nabídku. Dále se tak zvětšil rozsah mezery mezi domácí poptávkou a domácí nabídkou. Krytí úhrnné poptávky domácí efektivní nabídkou se ve třech čtvrtletích 2001 reálně snížilo na 49,7 procenta a krytí domácí poptávky domácí nabídkou kleslo na 92,2 procenta.
Příznivé směnné relace.
Již druhým rokem se vyvíjejí nepříznivě příjmy (vývoz) v porovnání s výdaji (dovoz) za služby. Meziroční zhoršení celkové zahraničněobchodní bilance za tři čtvrtletí 2001 (minus 24,37 miliardy korun ve stálých cenách 1995) bylo výsledkem zvýšeného schodku ve zbožových operacích (minus 20,74 miliardy) a sníženého přebytku v operacích ve službách (minus 3,63 miliardy). Krytí schodku zahraničního obchodu se zbožím přebytkem obchodu se službami se meziročně snížilo reálně o 7,8 procentního bodu na 13,9 procenta.
Záporný vliv čistého vývozu reálně meziročně vzrostl v poměru ke všem základním makroekonomickým charakteristikám. Vůči HDP na z 6,08 na 8,06 procenta, vůči úhrnné poptávce z 3,33 na 4,21 a vůči vnější poptávce z 7,6 na 9,14 procenta. Vztah čistého vývozu k HDP a k poptávce v běžných cenách se ale vzhledem ke zlepšení reálných směnných relací nezhoršoval tak prudce. To dokazují i hypotetické propočty: ve třech čtvrtletích 2001 připadl na tisíc korun stálých cen vývoz zboží a služeb za 1157 korun v běžných cenách (o 0,3 procenta méně než ve stejném období 2000) a dovoz zboží a služeb za 1100 korun (meziroční snížení o 1,7 procenta). Z toho zároveň plyne, že za stejné množství dovozu mohlo být reálně méně vyvezeno.
Náročnost na vnější zdroje.
Nominální objem hrubých národních úspor, které slouží jako domácí zdroje financování tvorby hrubého kapitálu, za tři čtvrtletí roku 2001 dosáhl 433,6 miliardy korun, což bylo meziročně o 10,3 procenta více. Tento relativně vysoký růst byl umožněn tím, že negativní vliv zvýšených výdajů na konečnou spotřebu byl eliminován pozitivním vlivem zvýšeného hrubého disponibilního národního důchodu. Stejně jako v několika předchozích letech byl ovšem uvedený objem hrubých národních úspor nedostačující k financování tvorby hrubého kapitálu a ve zvýšené míře muselo být použito vnějších zdrojů. Tvorba hrubého kapitálu převyšovala ve třech čtvrtletích 2001 vytvořené hrubé národní úspory o 13,1 procenta, takže míra financování z vnějších zdrojů činila 11,6 procenta (meziroční růst o 2,3 procentního bodu).
Míra hrubých národních úspor za tři čtvrtletí 2001 činila 27,94 procenta, což bylo meziročně o pouhých 0,53 bodu více. Míra tvorby hrubého kapitálu ve stejném období však vzrostla na 31,62 procenta, takže její převýšení nad mírou úspor stouplo z 1,76 na 3,68 procentního bodu.
Optika stálých cen.
Po přepočtu hrubého disponibilního národního důchodu do stálých cen 1995 se ukazují některé výsledky ve zcela jiném světle než v běžných cenách. Předně objem hrubého disponibilního národního důchodu se za tři čtvrtletí 2001 meziročně zvýšil reálně o 2,9 procenta, což při růstu výdajů na konečnou spotřebu o 2,5 procenta vedlo ke zvýšení hrubých národních úspor o 4,2 procenta. Avšak tvorba hrubého kapitálu byla meziročně vyšší reálně o dvanáct procent, v důsledku čehož téměř o polovinu (o 47,3 procenta) vzrostlo záporné saldo národních běžných transakcí. Míra úspor (29,24 procenta) byla sice meziročně nepatrně vyšší, avšak vnější zdroje financování tvorby hrubého kapitálu v cenových podmínkách roku 1995 se zvýšily ze 17,98 na 23,66 procenta. Míra tvorby hrubého kapitálu převyšovala míru úspor za tři čtvrtletí 2001 reálně o 9,07 bodu, přičemž za tři čtvrtletí 2000 to bylo 6,93 bodu.
