Přinese jednotná měna opravdu záplavu vysokých cen?
Jak se blíží rok 2010, vládou předpokládaný rok zavedení eura v České republice, rozbíhá se debata o tom, je-li právě toto časování pro tak zásadní krok šťastnou volbou a zda by nebylo lepší ještě pár let počkat. Jedním z argumentů pro odklad vstupu do eurozóny je obava, že přechod na euro protrhne jakousi hráz s vysokými zahraničními cenami, které do české kotliny díky samostatné koruně prozatím nemohou. Naposledy tuto myšlenku oživil prezident Václav Klaus ve svých písemných odpovědích na otázky týdeníku EURO (EURO, 13.2.2006), když prohlásil, že po příliš uspěchaném zavedení eura hrozí „příliš rychlá“, nebo dokonce „skoková“ konvergence cen a mezd.
Při pohledu na ceny mnoha zboží a služeb v mnoha státech eurozóny se nám skutečně může zdát, že koruna je jakousi neviditelnou hrází, která nás před těmito cenami ochraňuje. Ve skutečnosti nás před vysokými zahraničními cenami ochraňují i jiné a asi významnější mechanismy, které s existencí samostatné české měny nesouvisejí, a tudíž ani není důvod očekávat, že zmizí současně se zavedením eura.
Rozdíly nesouvisejí jen s korunou.
Nejvýznamnějším ochranným mechanismem proti vyšším zahraničním cenám je řada překážek, které brání českým maloobchodním prodejcům, aby konkurovali těm zahraničním. Mnohé z těchto dopravních, jazykových, kulturních a jiných překážek nezmizí ani po našem přechodu z korun na eura. Průměrná, řekněme německá domácnost proto pravděpodobně nemá a ani nebude mít ve zvyku před každým větším nákupem porovnávat ceny v Německu a v Česku a volit levnější variantu. Podobné porovnávání cen přichází ve větší míře v úvahu spíše jen v příhraničních oblastech a v centru Prahy coby oblíbené turistické lokalitě. Po zavedení eura v ČR sice odpadne otravné přepočítávání cen z korun na eura a také náklady na směnárenské služby, k masivnímu nárůstu zájmu cizinců o nákupy v Česku to však nejspíš nepovede.
Ve „stínu“ uvedených překážek pak přežívají nižší české ceny, jejichž úroveň je dána řadou faktorů. Na prvním místě je třeba jmenovat nižší české mzdy, nájmy a další vstupy. V této oblasti nelze v souvislosti s příchodem eura čekat žádné zásadnější otřesy (ke mzdám se ještě vrátíme níže). V některých tržních segmentech nelze dále vyloučit - i když jde o statisticky obtížně doložitelnou úvahu - například doznívající boj zahraničních maloobchodních řetězců o podíl na českém trhu. Tento boj, pokud skutečně trvá, může skončit dříve nebo později, nebude to však mít žádnou významnou souvislost se zavedením eura v ČR.
Konvergence cen a mezd nebude šoková.
Jedna nedávná studie ekonomů z univerzity v Cambridge zjistila, že euro vedlo každoročně ke zhruba pěti až desetiprocentní redukci rozdílů v cenách trvanlivého zboží, to jest ve skupině komodit, kde bychom nejspíš čekali přeshraniční vyrovnávání. Na základě dostupných dat o dosavadním vývoji rozdílu v cenách tohoto typu zboží u nás a v eurozóně lze pro nejbližší roky odhadovat tento rozdíl pod 20 procent. Zavedení eura od roku 2010 by tedy mohlo podle tohoto velice hypotetického propočtu znamenat každoroční impuls do růstu cen trvanlivého zboží na úrovni řádově jednoho, dvou procentních bodů. V celkové inflaci by se tento efekt samozřejmě projevil ještě podstatně méně výrazně. O „konvergenčním šoku“ tedy nelze hovořit.
Podobný závěr se týká také mezd. Jistý nárůst mezd aspoň v některých profesích je snad možné očekávat v souvislosti s koncem přechodných období zabraňujících přístupu českých pracovníků na trhy států eurozóny a s uvolňováním dalších legislativních a administrativních zábran. Toto postupné otevírání západního trhu pro českou pracovní sílu však na zavedení eura v ČR není nijak vázáno.
Jistý dopad zavedení eura by snad mohl být vidět na úrovni výrobců a velkoobchodu. Eliminace směnárenských poplatků a nákladů na zajištění firem proti kurzovým pohybům může pro české výrobce a obchodníky zatraktivnit prodej ve zbytku eurozóny a může je vést ke zvýšení cen a mezd blíže k tamější úrovni. Většina ekonomických studií na toto téma skutečně naznačuje, že přistoupení k eurozóně může vést k určitému zvýšení mezinárodního obchodu dané země. Lze však očekávat, že tento efekt bude jen velmi pozvolný a že dopad do cen a mezd opět nebude nijak zásadní, zejména mluvíme-li o cenách maloobchodních, v nichž hrají vedle velkoobchodních cen významnou roli také náklady na špatně obchodovatelné položky, jako je například nájemné. Samostatná koruna nás tedy snad zčásti chrání před vyššími cenami ze zahraničí, význam tohoto efektu však nejspíš není příliš velký.
Svezou se po euru obchodníci?
Velmi živým tématem byl v nynějších členských zemích eurozóny dojem spotřebitelů, že prodejci zneužili přechodu na hotovostní euro v lednu 2002 k hromadnému a výraznému předražení takřka všeho, co prodávali. Pravda je však jiná: výsledky standardního měření inflace statistickými úřady zjistily možný efekt přechodu na euro pouze asi ve čtvrtině spotřebního koše (zejména ceny za služby - v restauracích, holičstvích, opravnách a podobně) a jen v rozsahu cca 0,1 procentního bodu. Vezmeme-li v úvahu, že v eurozóně se inflace v té době pohybovala v okolí dvou procent a kolísala z měsíce na měsíc v rozsahu několika desetin procentního bodu, je uvedený impuls téměř zanedbatelný.
Navíc není vyloučeno, že ti, kteří zdražili nezvykle výrazně v době zavedení hotovostního eura, měli v plánu zvýšit ceny už dříve, a tak se zvýšením jen počkali na příchod eura. Nebo naopak předpokládali, že budou muset zdražit nedlouho po okamžiku zavedení eura, a tak tento krok urychlili. V obou případech jde o vcelku racionální postup, který z dlouhodobého hlediska čistí daný trh a má na ekonomiku a na spotřebitelské peněženky celkově neutrální dopad. A navíc jde o postup, který lze od prodejců očekávat při zavedení eura v kterémkoli termínu.
Klíčový přepočítací poměr.
Větší či menší cenový šok, a to oběma směry, může samozřejmě nastat v závislosti na tom, jaký přepočítací poměr bude zvolen pro přechod z koruny na euro. Toto jediné číslo bude kompromisem mezi různými hodnotami vhodnými pro různé oblasti ekonomického života, přičemž ceny spotřebitelského zboží a služeb budou jen jednou z těchto oblastí. V tuto chvíli je proto vysoce předčasné spekulovat o tom, zda z tohoto směru pocítí spotřebitelské ceny jako celek vůbec nějaký viditelný šok a zda půjde o šok směrem nahoru nebo dolů. Opět také platí, že odkladem zavedení eura o několik let v tomto směru pravděpodobně mnoho nezískáme.
Všechny uvedené úvahy tedy vedou k závěru, že debata o nejvhodnějším datu přistoupení ČR k eurozóně by se o možnost „konvergenčního“ skoku cen a mezd příliš opírat neměla. Podobné obavy se koneckonců objevovaly i v souvislosti se vstupem České republiky do EU, a následná skutečnost je nepotvrdila.
