O produkci stovek kompostáren, které nyní vznikají díky eurodotacím, nemají zemědělci zájem
Češi dali světu kostkový cukr, silonky, kontaktní čočky a – kompost. Po letech útlumu se k tradici kompostování díky evropským dotacím masivně vracíme. Jenže současný rozkvět kompostáren může už za pár let skončit tím, že si starostové budou lámat hlavu, co si s jejich produkcí počít. Přitom právě kompost by mohl pomoci vyřešit palčivý problém zemědělství. Pedologové už roky upozorňují, že česká půda dramaticky degraduje a eroduje. A zrovna kompost je ideálním zdrojem chybějící organické složky. Jenomže to by o něj museli farmáři stát.
Morava jde příkladem Dobrovolný svazek obcí Čistý jihovýchod dokázal využít současnou podporu nakládání s bioodpady do mrtě. Firma Hantály, v níž se sdružilo před 20 lety celkem 31 moravských obcí, aby si založily vlastní skládku odpadů, zkolaudovala loni kompostárnu s kapacitou deset tisíc tun ročně. Stála 70 milionů korun a 90 procent zaplatila Evropská unie. Z dotací si firma pořídila 14 sběrných dvorů, kontejnery a nádoby na sběr i svozové auto. Každá domácnost v regionu vyfasovala speciální hnědou popelnici s větracími otvory.
„Osvětovou kampaň děláme nepřetržitě. Občané se naučili třídit bioodpad rychle. A dělají to vzorně. Je v něm méně nežádoucích příměsí než v plastech,“ pochvaluji si Jana Krutáková, ředitelka společnosti Hantály. Kompostárna u Velkých Pavlovic by měla časem obsloužit 40 tisíc domácností. Na maximum naběhne během tří let. „Skládkování je minimálně dvakrát dražší než kompostování. Předpokládáme, že vytříděním bioodpadů klesne celkové množství směsného komunálního odpadu o 15 procent,“ říká Krutáková s tím, že se snad tímto způsobem kompostárna do budoucna uživí.
V tuto chvíli si netroufne předpovědět, zda ekonomiku za pět let (v té době bude moci komerčně nakládat s kompostem, což je podmínka dotace) vylepší i prodej výsledného produktu. „Ta otázka je na stole a není legislativně dořešená. Zemědělci by chtěli kompost zadarmo, a ještě abychom jim ho přivezli. Mohlo by se stát, že obce zasypeme kompostem,“ připouští Krutáková.
Takový problém – kompost obnáší zhruba 60 až 70 procent objemu původní suroviny – může v budoucnu potrápit řadu starostů, kteří si nyní pořizují dotované kompostárny.
V Operačním programu Životní prostředí bylo od roku 2007 podpořeno 1700 projektů na zkvalitnění nakládání s odpady (k dispozici bylo přes 15 miliard korun). V loňské výzvě byly prioritní právě kompostárny, což se na současném boomu podepsalo – vznikají jich stovky po celé republice.
zahrádkáři vědí Bioodpad je jednou z mála složek směsného komunálního odpadu, která jde vytřídit a zpracovat, přitom u nás končí na skládkách. Řešení je alespoň u biologicky rozložitelného odpadu rostlinného původu primitivní. To ví každý zahrádkář. Kompostovat dokonce učili Češi celou Evropu. První kompostárna s řízenou technologií u nás vyrostla už v roce 1912. V roce 1915 vzniklo u pražské kanalizační stanice zařízení na kompostování čistírenských kalů, popele, uličních smetků a rašeliny. Tato technologie se záhy rozšířila do dalších evropských měst.
Rozvoj kompostování u nás běžel až do roku 1987 – tehdy dosáhla produkce maxima 2,8 milionu tun. V roce 2008 bylo kompostováno už jen 0,27 milionu tun odpadů. Dnes putuje podle Svazu měst a obcí přes 70 procent biologicky rozložitelného komunálního odpadu do popelnic a odtud na skládku, minoritně do spaloven. Tato složka je ve směsném komunálním odpadu poměrně významná, dosahuje zhruba 30 procent. Pilotní projekty separace bioodpadů ukazují, že každý občan jich za rok vyprodukuje více než metrák. Evropské směrnice o omezení skládkování praví, že v roce 2013 mělo končit na skládkách maximálně 50 procent bioodpadů, v roce 2020 dokonce už jen 35 procent. Evropské cíle tedy zdaleka neplníme. Řešením jsou právě kompostárny nebo bioplynové stanice. Z bioplynek se ale stala vzhledem k dotovaným cenám zelené energie komerční záležitost a téměř žádná komunální bioodpad prioritně nezpracovává. Kompostárny jsou navíc nesrovnatelně levnější. Zatímco malé zařízení vyjde na jednotky milionů, malá bioplynka na desítky.
V minulosti si pořizovala kompostárny spíše větší města s vysokým podílem zeleně proto, aby zbytky z údržby zpracovala a vrátila je zpět jako hnojivo. Šlo tak v podstatě o uzavřený kruh. V menších obcích se o trávu většinou postarali chovatelé králíků. To už ale neplatí. Zároveň s tím, jak lidé mění zeleninová políčka v okrasné zahrady, začínají i vesnice řešit stejný problém. Starostové vědí, že na ně povinnost třídit biologickou složku odpadu jednou dopadne, jen netuší kdy. Chtějí proto být připraveni. Kompostárna je elegantní a zdánlivě jednoduché řešení, postačí zpevněná plocha a malotraktor, který využije obec i jinde; 90procentní dotace zní proto lákavě.
Opatrně s tím nadšením „Podpora kompostáren určitě nepatří mezi nejhorší dotační tituly. I kompostování, do kterého se jenom díky dotacím vrhají města a obce střemhlav, má ovšem svá ale,“ mírní nadšení Josef Šrefl, zástupce sdružení Biom.cz. Podle něho chybí ucelená koncepce státu, jak navázat podporu ekologičtějšího nakládání s bioodpadem na zemědělství. „Česká půda je po mnoha letech používání chemických hnojiv zdevastovaná – chybí jí organická složka, kterou by mohl být právě kompost.
Jenomže zemědělci se chovají tržně a vlastně krátkozrace: upřednostňují aktuální a pohodlnější výnos a o kompost nejeví zájem,“ vysvětluje Šrefl.
Stát by proto měl nalézt mechanismus, jak dotace do odpadů synergicky přetavit v přínos pro půdu. Tím, že by v očích zemědělců zatraktivnil kompost na úkor granulí z nerostných surovin, by zároveň mohl vyřešit potenciální problém rozkvětu kompostáren. Podstatou problému kompostování v Česku je totiž především nedostatečná poptávka po konečném produktu.
„Platný zákon o odpadech jasně říká, že ‚odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje, nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit‘. Jinak řečeno, když v sebelepší kompostárně vyrobím kvalitní kompost, o který nikdo nemá zájem, tak jsem z odpadu vyrobil jiný odpad,“ tvrdí Vilém Žák, který v minulosti radil ministrům zemědělství i životního prostředí.
„Výzkumníci zjišťují, že půda je setrvalým poklesem organické složky už tak vyčerpaná, že se výnosy snižují i při vyšších dávkách umělých hnojiv,“ říká Jiří Hladík z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Prapříčina degenerace půdy tkví v útlumu živočišné výroby. Zemědělci vybili v minulých letech stáda skotu a prasat (například z milionu krav zbylo 200 tisíc kusů), jejichž hnůj museli zaorávat už z prostého důvodu – udržovat hnojiště tak, aby vyhovělo všem předpisům, je poměrně náročné. Dnes, pokud farmářům přece jen ještě ve chlévech bučí krávy, často jejich výkaly přemění v bioplynkách na zelenou elektřinu.
Bez koncepce Podstata problému tkví také v tuzemském pachtovním hospodaření. Téměř 90 procent zemědělské půdy jejich vlastníci pronajímají a zemědělci v nájmu myslí meziročně, nikoli generačně jako farmáři, kteří chtějí předat hospodářství dětem. Když si mají vybrat, jestli zorají pole natřikrát kompostem, pro který si musejí dojet, nebo jednou chemií, kterou dostanou pod nos a na splátky, často při současných cenách nafty nemyslí na budoucnost. Pokles organické složky v půdě, který zhoršuje její fyzikálně-chemické vlastnosti, má ovšem ještě jeden dramatický důsledek
– erozi půdy. Ta přispívá k lokálním povodním a zanáší vodní toky. Ty potom za povodňových stavů nejsou schopné absorbovat větší průtoky. Vody povrchové i podzemní navíc v důsledku eroze kontaminují zbytky agrochemikálií.
„Je třeba, aby ministerstvo životního prostředí a zemědělství postupovaly ve shodě a společně připravily taková opatření, kdy například výplata dotací pro zemědělce bude podmíněna prokazatelnou aplikací kompostu na ornou půdu,“ soudí Žák. Bez poptávky po kompostu je podle něho podpora kompostáren zbytečná.
Poptávka po kompostu by měla ještě jeden efekt: kompostárny by byly ekonomicky životaschopné. Ty privátní, které fungují dnes, většinou dotují výrobu kompostu z jiných podnikatelských činností. Kromě prodeje kompostu mohou vydělávat už jen na likvidaci bioodpadu. Pro obce to prakticky znamená, že mohou vlastní kompostárnou ušetřit na poplatcích za ukládání odpadu na skládku. Plusový potenciál v tomto ohledu představuje především očekávané zvyšování poplatků za skládkování.
Novela zákona o odpadech a Plán odpadového hospodářství na příštích devět let ovšem ještě nejsou hotovy, přestože koncepce měla platit jen do konce minulého roku. Samosprávy proto tápají, jak nastavit celý systém nakládání s odpady tak, aby do budoucna co nejméně zatížily svoje pokladny. A biodotace s otazníkem je rozhodně nespasí.
Bioodpad je jednou z mála složek směsného komunálního odpadu, která jde vytřídit a zpracovat, přitom u nás končí na skládkách.
Přes 100 kg biologicky rozložitelného odpadu vyprodukuje průměrný Čech za jeden rok. Tato položka představuje zhruba třetinu veškerého komunálního odpadu. 70 % biologicky rozložitelného komunálního odpadu končí v popelnicích.
O autorovi| Hanka Boříková, borikova@mf.cz
