Komentář
Když si chci koupit rohlík, musím mít korunu padesát. Když se ministři Grégr a Špidla dohodli s vedením Mostecké uhelné společnosti, že nezavře důl Kohinoor, měli by mít zhruba miliardu. Lze se obávat, že ji nemají. Pokusy přibrzdit restrukturalizaci severočeského uhelného hornictví jsou tak zatím spíš přáním než realitou.
Horníci, kteří si v okupační stávce vymohli slib, že ještě dva či tři roky nerozšíří řady mosteckých nezaměstnaných, jsou však podle všeho jen rukojmí v mnohem větší hře. Vlastník Mostecké uhelné - Apian Group, kontrolovaná velmi agresivním finančníkem de Grootem - se v ČR zatím drží jen jedním drápkem. Bezpochyby chce hrát významnou roli ve hře o českou energetiku. Ne náhodou v minulém týdnu vystoupil vlivný poslanec ČSSD Hojdar s názorem, že je nutné kapitálově propojit Mosteckou uhelnou se Severočeskými doly. Poslanec, známý svým lobbováním za MUS, tím šlápnul na malíček společnosti ČEZ, která s velkou nelibostí sleduje aktivity mosteckých uhlobaronů a Severočeské doly považuje za svůj dvorek. Není divu, když zde pásy dopravují uhlí od rypadla rovnou do kotlů prunéřovských a tušimických elektráren. Také proto vynaložila nemalé investice do nákupu šestatřiceti procent akcií těchto dolů, a teď se značným neklidem pozoruje, co vláda udělá se svým majoritním balíkem. Nabídka z Mostu je na stole už dávno. Opřena j e i o sedmnáctiprocentní nezaměstnanost v regionu a hrozbu dalšího propouštění, pokud ČEZ nebude vstřícnější při jednání o nákupu uhlí. Kohinoor je jen ukázkou, co mohou mostečtí zorganizovat.
Ministr průmyslu a obchodu Grégr není jako vždy příliš v obraze, a tak mu nezbývá než slibovat, že všechno dobře dopadne a na Kohinooru se bude těžit ještě tři roky a možná i déle. „Co se vykope na Kohinooru, nevykope se na jiných dolech, kuje žhavé železo mostecký uhlobaron Koláček. Opět se ukazuje, v jakém závěsu jsou vládní úředníci za soukromými investory. Podobně odbory hájící zájmy svých členů opět nevědomky a snad bezplatně lobbují v privatizační válce.
Vše je přitom tak prosté. Energetika musí být privatizována tak, aby to přineslo užitek státu a daňovým poplatníkům, bez ohledu na zájmy uhelné, plynárenské či jaderné lobby. Pokud se to podaří, bude se uhlí těžit stále méně a méně, zejména toh o sirnatého v Podkrušnohoří. Těžké osudy lidí žijících v průmyslové monokultuře musí řešit sociální programy a projekty regionálního rozvoje. Ten pro Mostecko je navíc již připraven a vláda by se měla spíše starat o získání peněz z předvstupních fondů Evropské unie na jeho realizaci než o snášení modrého z nebe pro uhlobarony, používající tisíce lidí jako razicí štít pro své podnikatelské záměry.
