Menu Zavřít

Nechovejme se idealisticky

27. 3. 2008
Autor: Euro.cz

Většina manažerů s exprezidentem Havlem nesouhlasí

Souhlasíte s Václavem Havlem, že jsme dlužní Američanům, a proto bychom neměli dělat drahoty s umístěním radaru na našem území?

bitcoin školení listopad 24

  • Ano 35 %
  • Ne 62,6 %
  • Nevím 2,4 %

Nedávno se do diskuse o umístění radarové základny na našem území zapojil i bývalý prezident Václav Havel. V pořadu České televize Otázky Václava Moravce se vyjádřil v tom smyslu, že považuje americkou žádost o umístnění radarové základny v Česku za první možnost, jak vyhovět spojenci, tedy USA: „Američanům to dlužíme.“ A dále prohlásil: „Američané od nás poprvé něco chtějí. Vždycky jsme chtěli my něco od nich. Chtějí od nás maličkost. A my začínáme dělat drahoty.“ Nesouhlasí s ním však 62,6 procenta manažerů.
Sofistikovaně odpovídá respondent: „Souhlasím s Václavem Havlem, že bychom měli být Američanům vděční za podporu vzniku Československa v roce 1918, za oběti při osvobození Evropy od nacismu, za oběti a vytrvalost v boji s komunistickou ideologií a za jejich podíl na pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Nesouhlasím s Václavem Havlem, že by naše vděčnost měla být důvodem k postavení radaru u nás. Hlavním důvodem přece jsou jasné a reálné hrozby, proti kterým je nutné vybudovat adekvátní obranu. Vidím to téměř úplně obráceně. Nejsme-li schopní si takovou obranu vybudovat sami, měli bychom za to Američanům ještě zaplatit. Například tím, že radar bude bezplatně sloužit i v rámci systému globální obrany USA.“
Výhrady se ozývají i v záporné odpovědi: „S umístěním radaru souhlasím, ale zdůvodnění jakýmsi dluhem je irelevantní.“
Podobně se vyjadřuje manažer: „S umístěním radaru souhlasím. Souhlasím i s tím, že bychom si za to měli vyjednat pro sebe výhody - víza, případně i jiné věci. Ale nesouhlasím s postojem Václava Havla. Nevím, zda má pocit, že již v ČR nikoho nezajímá, a chce se takto připomenout, nebo je-li sám proti radaru, a proto diskusi schválně komplikuje a zavádí další hlediska. Anebo prostě jen zapomněl, že jsme tu již jednou z vděčnosti k osvoboditelům měli 40 let socialismu. USA nic nedělají jen kvůli tomu, že jsme jim sympatičtí. I mezi státy jde o byznys a ČR musí hájit své zájmy, třeba i proti vůli většiny obyvatel.“
Zcela odmítavě se vyslovuje manažer: „Zase jedna klasická 'havlovština'. Předpokládám, že Američané nepomáhali Československu proto, aby za to někdy v budoucnu inkasovali odměny ve formě poslušného 'sklapnutí kufrů' - ať už kvůli radaru nebo čemukoli jinému. A pokud s tím počítali, pak jsou veškeré vznešené řeči o boji za svobodu a demokracii jen prázdnými frázemi. Nechtěli jsme sovětské rakety, a proto nevidím důvod mít tady americký radar. Jestliže Václav Havel za něco dluží Američanům, ať se s nimi vyrovnává jinak než propagandou a obluzováním mínění svých spoluobčanů!“
Trefně a zároveň nekompromisně odpovídá respondent: „Nebýt USA Sovětský svaz by si dnes na našem území stavěl kdeco, aniž bychom vůbec měli možnost se k tomu vyjádřit.“
A podporu nachází v odpovědi: „O tom, že jsme Američanům dlužní, nemůže být pochyb. V historii Československa a Česka byli jediní, na koho jsme se mohli spolehnout. Tisíce amerických vojáků padlo i za naši svobodu. Myslím, že v tomto případě je radar jejich i naším zájmem. Měli by ale asi více koordinovat své kroky s naší vládou. Možná že to ale dělají, a my to špatně komunikujeme.“
Opačný názor zaujímá respondent: „Američané nejsou dobrodinci, pomáhají jiným zemím v souladu se zahraniční politikou USA, získávají či upevňují jejich vliv jako globální mocnosti. Je to tak v pořádku, ale není dobře se cítit zavázán, protože pomoc USA jiným zemím je strategická a promyšlená.“
Reálpoliticky vidí radar manažer: „Chovejme se už jednou jako sebevědomý národ, nikoli jako přisluhovač tu jedněch, tu druhých. Vezměme si příklad z Poláků. Václava Havla si vážím, ale tohle nemůže myslet vážně. Je to stejné, jako kdyby někdo tvrdil, že nám Američané (a Spojenci) dluží, protože se v roce 1945 zastavili u Rokycan a hodili nás Stalinovi do chřtánu. Nebo protože v roce 1968 klopili zraky před naší okupací. Vždyť s námi kamarádí, jen když se jim to hodí, proto se k nim chovejme stejně. Když radar, tak za jasných podmínek a dohod, a nikoli jako splacení nějakých imaginárních idealistických dluhů.“

Odpovídalo 123 manažerů

  • Našli jste v článku chybu?