Svět musí více ovlivňovat Čínu, tvrdí tchajwanský politolog
Luo Č´- čeng (42) vede politická studia na jedné z nejprestižnějších tchajwanských vysokých škol, na Soochow University. Jeho zájem se soustřeďuje hlavně na otázky bezpečnosti v Asii, čínsko-tchajwanské vztahy a americkou zahraniční politiku. Luo současně působí jako tajemník Tchajwansko-ruské asociace. Je členem výkonného výboru neziskové organizace Taiwan Thinktank, která se zabývá politickými otázkami. Často hostuje v televizním diskusním programu Global Newsweek a byl také komentátorem televizního programu World News Tonight. Od roku 2002 zasedá v představenstvu tchajwanské agentury pro zahraniční pomoc - International Cooperation and Development Fund. Zastával ředitelský post výzkumné a plánovací skupiny na ministerstvu zahraničních věcí. Luo získal doktorský titul v roce 1995 na University of California v Los Angeles. Je ženatý, bezdětný. Věnuje se plavání a basketbalu. Umí hrát na několik hudebních nástrojů.
EURO: Severní Korea nedávno otestovala jadernou bombu. Jak ovlivnila tato zkouška Asii? LUO: Situace je velmi nestabilní. Tím, že severní Korea testovala atomovou bombu, překročila určitou hranici. A je velmi těžké vrátit se do stavu před tímto testem. Svět se musí rozhodnout, zda dovolí vedení severní Koreje i do budoucna podstupovat takové kroky. Jestli ano, severní Korea by se mohla stát atomovou velmocí. Bude-li jejich postoj záporný, měly by se světové velmoci snažit, aby se severokorejský režim vzdal svého atomového programu. Ve velmi těžké situaci se ocitla Čína. Dobře ví, že kdyby došlo k nějakému kolapsu v severní Koreji, následovala by vlna uprchlíků směřujících do Číny.
EURO: Může se kvůli severokorejskému atomovému programu změnit postavení Číny? LUO: To zatím ještě nevíme. Čína musí tlačit na severní Koreu, aby se vzdala svých atomových bomb. To doposud moc nedělala, protože nechtěla tamní režim zatlačit do kouta. Tím získala severokorejská vláda prostor.
EURO: Hovoří se o tom, že v budoucnu bude disponovat jadernými zbraněmi více zemí než dnes. Obáváte se toho? LUO: Nemyslím si, že by demokratické státy dávaly peníze na vývoj jaderných zbraní. Japonská vláda se již rozhodla, že do jaderných zbraní nebude investovat, stejný postup zvolily i Jižní Korea či Tchaj-wan. To, čeho se ale musíme vyvarovat, je, aby se technologie na výrobu jaderných zbraní nedostaly do rukou teroristických skupin působících v některých zemích Středního východu, jako je Írán. To by mělo velmi devastující dopad.
EURO: Mezi zeměmi, které nehodlají vyvíjet atomové zbraně, jste zmiňoval Tchaj-wan. Ten o tom ale v minulosti uvažoval. Proč od tohoto plánu upustil? LUO: V 80. letech Tchaj-wan skutečně uvažoval o tom, že bude mít vlastní atomovou bombu. V průběhu let se ale naše vládní politika změnila a nyní vedení zastává názor, že nepotřebujeme vyvíjet nukleární zbraně. Důvod je velmi jednoduchý. Kdybychom takovou zbraň měli, vojensky bychom sice posílili, ale způsobili bychom si vážné diplomatické, politické a ekonomické problémy.
EURO: Státy, jako jsou severní Korea nebo Írán, argumentují často tím, že vyvíjejí jaderné zbraně, protože se obávají potenciálního útoku Spojených států. LUO: Samozřejmě že se obávají amerického útoku. Říkají, že chtějí jen zabezpečit, aby k potenciálnímu útoku nedošlo. Z pohledu vlády severní Koreje je samozřejmě ona tím, kdo se brání, protože se bojí Spojených států. Myslím, že jediná cesta, jak tento problém vyřešit, jsou diplomatické rozhovory. Spojené státy budou muset nějakým způsobem zaručit, že nenapadnou severní Koreu, a na oplátku severokorejská vláda přistoupí na to, že přeruší svůj jaderný program. Ale kdo udělá rozhodnutí jako první? Je pochopitelné, že americký prezident Bush nechce udělat první krok, protože se obává, že další země se budou chovat stejně jako severní Korea. Budou vyvíjet nukleární zbraně a budou požadovat po USA, aby na tento fakt nějak zareagovaly. Pro Ameriku je to velmi složitá situace.
EURO: Určitým příslibem zlepšení je souhlas severní Koreje s pokračování jednání o jaderném programu… LUO: Samozřejmě že je to pozitivní impulz. Severní Korea se vrátí k jednacímu stolu bez vstupních podmínek. Ale severokorejská vláda již vytvořila nový status quo. To znamená, že svět bude muset rozhodnout, zda tuto situaci bude akceptovat, nebo nikoliv, a donutí Koreu, aby svůj nukleární program přerušila. Pro svět je velmi složité znovu se vrátit k jednáním. Severní Korea hraje svou hru velmi chytře, hlavně se Spojenými státy.
EURO: Ovlivní severokorejský problém americkou zahraniční politiku? LUO: Určitě bude mít vliv na americkou politiku v Íránu, protože to je další země, která uvažuje o vývoji atomové zbraně. Proto se Amerika hodně angažuje na vyřešení situace na Korejském poloostrově. Kdyby severní Koreji její testy atomových zbraní prošly, může něco podobného udělat v budoucnu i Írán.
EURO: Problémem, který již desetiletí přetrvává v jihovýchodní Asii, je vztah mezi Čínou a Tchaj-wanem. Jak nyní hodnotíte postoj Číny k Tchaj-wanu? LUO: Čína vůči Tchaj-wanu využívá několika strategií. V oblasti diplomacie stupňuje tlak na jeho izolaci. Peking chce Tchaj-wan zatlačit do kouta. V ekonomické oblasti by chtěla Čína s Tchaj-wanem vytvořit jakýsi integrovaný celek, nebo dokonce ekonomickou závislost Tchaj-wanu na Číně. Politicky se Čína snaží o rozdělení ostrova. Chce rozdělit tchajwanské lídry i společnost. Čínští představitelé jednají s opozičními stranami, ale nikoliv s vládnoucími. Čína se připravuje vojensky na možný útok. To vše se ale snaží dělat nenápadně. Nechce, aby ostatní země viděly, že využívá síly proti Tchaj-wanu.
EURO: Považujete vojenský útok proti Tchaj-wanu za reálný, nebo jen za politickou hru? LUO: Myslím, že Čína nepoužije proti Tchaj-wanu vojsko, ale využije toho, že by zaútočit mohla. V posledních letech například vzrostl počet střel umístěných proti Tchaj-wanu a dnes jich je více než osm set. Čína může své vojenské síly využít psychologicky. Chce, aby si to lidé na Tchaj-wanu uvědomili.
EURO: Jakou roli v tomto psychologickém boji hraje Amerika? LUO: Amerika je vojensky stále důležitým hráčem, který udržuje rovnováhu v tchajwanské úžině a vůbec v oblasti jižní Asie. Stále citelněji ale roste potenciál Číny, a proto je udržování rovnováhy v oblasti stále náročnější. Kdyby Čína skutečně napadla Tchaj-wan, zaplatila by za to vysokou cenu. Čína se ale chová chytřeji. To se projevuje hlavně v rozdělování USA a Tchaj-wanu nebo USA a Jižní Koreje. Číňané totiž zjistili, že tyto státy, když postupují společně, představují velkou sílu a protiváhu Číny.
EURO: Tchaj-wan již několik let usiluje o členství v OSN. Proč je vstup do OSN tak důležitý? LUO: Hovoříme sice o OSN, ale nejde pouze o členství v jednom mezinárodním společenství. OSN představuje jakýsi deštník, pod kterým je mnoho mezinárodních organizací, jako jsou odbory, mezinárodní zdravotnická organizace a další. Budeme-li tedy členy OSN, budeme se moci podílet i na aktivitách dalších společenství. Proto je pro nás členství v OSN tak důležité. Otevřelo by nám řadu dalších dveří.
EURO: Je možné toho dosáhnout v blízké budoucnosti? LUO: To nikdo neví, ale musíme se o to pokoušet. Dám vám jeden příklad. V roce 1989 také nikdo nepředpokládal brzký kolaps Sovětského svazu. Musíme stále vyvíjet určitý tlak. Vstup do OSN asi není otázkou krátkého času, ale musíme se snažit, aby byl náš hlas slyšet, a hledat u jiných států podporu.
EURO: Ekonomy a politiky na celém světě rozděluje názor, zda je v zemi jako Čína skutečně možné zavést fungující demokratický systém. Jak to vnímáte vy? LUO: Čína se musí stát demokratickou zemí, jinak bude celý region vždy v jejím stínu. Nejlidnatější stát světa samozřejmě již zaznamenal, že jiné země v oblasti jihovýchodní Asie se posouvají směrem k demokracii. To se týká například Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Filipín, Indonésie nebo Thajska. Čína se k tomu zatím neodhodlala. A důvod? Její představitelé tvrdí, že by to přineslo mnoho problémů, kdyby bylo slyšet hlasy lidí. Nezapomínejme, že v ústavě ČLR je stále zakotveno, že vedoucí úlohu v zemí má komunistická strana. A ta nechce vidět žádný demokratický proces. Myslím, že ostatní svět musí na Čínu tlačit. Nestačí stále zdůrazňovat, že Čína je odlišná, a když zavede demokratický systém, bude mít stejně specifické čínské rysy. Čínské vedení také argumentuje tím, že v zemích jihovýchodní Asie, které prošly demokratickým procesem, vždy předcházely ekonomické změny politickým. Proto čínské vedení světu vzkazuje: netlačte na nás. Ale vezměme si příklad Jižní Koreje. Tam začal demokratický proces v polovině 80. let. Jižní Korea chtěla organizovat olympijské hry, a celý svět proto tlačil na vládu, aby liberalizovala společnost. To samé by se mělo dít i v případě Číny.
EURO: Čína by mohla následovat cestu Jižní Koreje, protože bude pořádat olympijské hry v roce 2008… LUO: To je pravda, ale Čína se nestane demokratickou zemí sama bez vnějšího tlaku. Myslím, že ostatní státy musejí více působit na Čínu, aby liberalizovala společnost. Nemůžeme říci, udělejte si to sami, my vám do toho nebudeme zasahovat. To není správné. Olympijský výbor by měl dát určité podmínky: když nezlepšíte přístup k lidským právům, budeme olympijské hry bojkotovat. V tomto ohledu svět rozhodně nedělá maximum. Čína se nezmění v demokratickou zemi za dva roky, ale musí odstartovat proces liberalizace. A olympijské hry jsou dobrou příležitostí. Svět by se neměl chovat jako například společnost Google. Místo, aby ovlivnila Čínu, spolupracuje s režimem a nechala se sama Čínou ovlivnit.
EURO: Svět nechce příliš kritizovat Čínu, protože vidí ekonomické výhody v jejím ohromném trhu. LUO: Německá kancléřka Angela Merkelová se při své návštěvě Číny setkala také s nějakými aktivisty bojujícími za lidská práva. To by se v době vlády kancléře Schrödera nikdy nestalo. Čína ke schůzce Merkelové nic neřekla. Myslím, že vlády některých států jsou z Číny až příliš vystrašené. Říkají: nesmíme dělat to či ono, protože by se Peking hněval. To ale není pravda, Čína by nic neřekla. Faktem je, že zahraniční podnikatelé mají zájem o čínský trh, ale nesmíme zapomenout, že také Čína je závislá na zahraničních trzích, na Evropské unii, na Americe, na Japonsku…
EURO: Jak velkou roli má pro politické změny čínský disent? LUO: Čínské disidenty musíme rozdělit do dvou skupin, na ty, kteří působí v Číně, a na ty, kteří žijí v zahraničí. Zahraniční disidenti bohužel ztrácejí v Číně vliv. Důvod je jasný. Celý svět se nyní upíná k čínskému trhu. Proto mezinárodní podpora čínskému zahraničnímu disentu slábne a ten nemá dostatek zdrojů. A disidenti žijící v Číně? Čínské vedení je velmi úspěšné v potlačování aktivistů bojujících za lidská práva. Problém také je, že tito lidé nejsou organizováni. Čína si je dobře vědoma, že kdyby tito aktivisté byli organizováni, vzrostl by jejich vliv. Proto vidíme jen sporadické protesty, a to také vysvětluje, proč se Čína tolik obává hnutí Fa-lung-kung. Je určitým způsobem organizováno, nebo přinejmenším jeho členové jsou disciplinovaní. Pro čínské vedení není skutečným problémem to, že jde o náboženské hnutí, ale obává se toho, že je organizováno. Má strach, že by se takovéto hnutí mohlo změnit na politické. Proto tak silná represe proti Fa-lung-kung.
EURO: Spolupracuje Tchaj-wan s nějakými představiteli čínského disentu? LUO: Neřekl bych, že přímo spolupracuje. Ale v určitém smyslu je podporujeme. Samozřejmě že je pro nás důležité, aby Čína zlepšila svůj přístup k lidským právům, aby prošla demokratickým procesem, ale nějaká oficiální spolupráce s čínskými disidenty zde není. Ani oni sami nechtějí hovořit o tom, že spolupracují s Tchaj-wanem. Obávají se, že by to mohlo být zneužito čínským vedením.
EURO: Je pro Tchaj-wan stále aktuální snaha o vyhlášení nezávislosti na ČLR? LUO: To závisí na tom, jak definujeme nezávislost. Tchaj-wan je nezávislou zemí. Co se ale týká prohlášení nezávislosti, myslím, že množství lidí, kteří tvrdí, že musíme vyhlásit nezávislost Tchaj-wanu, pokleslo. Lidé věří, že jsme skutečně nezávislým státem. Z výzkumů nyní vyplývá, že většina lidí preferuje status quo.
EURO: Zajímavé je, že mnoho lidí žijících na Tchaj-wanu je ochotno se přestěhovat do Číny a pracovat tam. Jsou však velmi citliví na to, aby je někdo označoval za Číňany… LUO: Čína se domnívá, že spolu s ekonomickou integrací probíhá i sociální. To ale není případ Tchaj-wanu. Máme odlišné hodnoty, věříme v demokracii, ve svobodu slova. Ano, chceme vydělávat peníze, ale když přijde na způsob života, naši lidé nemohou akceptovat komunistické vedení, společnost bez svobody slova nebo náboženského vyznání. Často v zahraniční opakuji, že musíme pomoci Číně, aby se posunula směrem k demokracii, protože jinak Tchaj-wan ztratí svou demokracii. Je hodně podnikatelů, kteří žijí v Číně. Vědí, že na Tchaj-wanu mohou říkat, co chtějí, ale v Číně musejí být zticha. To je pochopitelné, protože se nechtějí dostat do problémů. Ale co je horší, když se vrátí na Tchaj-wan, chovají se také tiše. Bojí se, že kdyby se vrátili do Číny, měli by problém.
