Nechráněné město

Útok na britskou metropoli experti předpovídali od zahájení války v Iráku

Jednou to přijít muselo. Letos v březnu sice londýnská policie oznámila, že překazila útok „madridského typu“ na systém městské hromadné dopravy, bezpečnostní experti, a dokonce i politici ale varovali před tím, že další teroristický atak na hlavního spojence Spojených států je jen otázkou času. A měli pravdu: britská metropole byla napadena minulý čtvrtek (7. července), pět minut před devátou ráno londýnského času. Stále se počítají mrtví a zranění, čísla nejsou definitivní.

Proč?

Izraelské bezpečnostní složky oznámily, že údajně dostaly od svých britských partnerů varování několik minut před prvním výbuchem. Zřejmě to mělo mít souvislost s tím, že bývalý izraelský premiér Benjamin Netanjahu – současný ministr financí - pobýval právě v té době v Londýně. Chtěl promluvit k investorům, kteří se zajímali o podnikání v Izraeli. „K explozi v metru došlo právě pod hotelem, kde se měla konference konat, a to krátce před jejím zahájením,“ uvedl Netanjahuův poradce Oren Helman. „Na žádost britských bezpečnostních sil byl izraelský ministr převezen jinam,“ dodal.
Londýnská policie ale trvá na tom, že žádné varování předem rozhodně nedostala, a nikomu ho tedy ani nemohla předat. „Nic takového se nestalo,“ prohlásil rezolutně zástupce jejího velitele Brian Paddick.
Daleko spíše než o útok na bývalého izraelského ministerského předsedu ale šlo minulý čtvrtek v Londýně o teroristický útok proti Velké Británii. Proti hlavnímu spojenci Washingtonu v Evropě.
Útočníci přitom velmi pravděpodobně využili „slabé chvilky“ příslušníků britské policie a tajných služeb, kteří se naplno zabývali ostrahou schůzky nejvyšších politických představitelů skupiny G8 ve skotském Edinburghu a zaútočili na prakticky nechráněné město.
Nedá se proto vyloučit, že teroristé takovou strategii zvolili zcela záměrně: chtěli vyvolat rozhořčení „obyčejných občanů“, kteří začnou policii a tajným službám vyčítat, že za jejich daně chrání jenom „papaláše“, zatímco na ně „kašlou“. To by mohlo silně poškodit nejenom reputaci britského premiéra Tonyho Blaira, ale i dalších státníků z antiteroristického tábora vedeného americkým prezidentem Georgem W. Bushem.
Už loňský útok na Madrid ukázal, že teroristé jsou opravdu schopni naplánovat a uskutečnit i velmi sofistikované operace. Výbuchy ve Španělsku na poslední chvíli radikálně změnily postoje a náladu voličů a v důsledku přinesly volební vítězství politickým silám, které se stavěly proti válce v Iráku.
Nakonec byli také staženi španělští vojáci z oblasti Perského zálivu. Cíl, který si teroristé stanovili, byl splněn. Práce s veřejným míněním zločincům v poslední době bohužel vychází.

Kdo?

Nejprve se spekulovalo o Irské republikánské armádě. Tato hypotéza byla zavržena stejně tak rychle, jako se ve čtvrtek dopoledne objevila. Bojovníci IRA totiž obvykle varují předem bezpečnostní složky a ke svým útokům se „hrdě“ hlásí. Nic takového se nestalo.
Někdy kolem čtvrtečního poledne se k odpovědnosti za vraždění v londýnské městské hromadné dopravě přihlásila do té doby zcela neznámá organizace Tajná skupina džihádu a al-Káidy v Evropě. Někteří analytici ovšem už před tímto prohlášením tvrdili, že útok má rukopis al-Káidy: pečlivé naplánování operace, načasování, synchronizace… Atak se velmi podobal tomu madridskému, při němž také vybuchovaly dálkově odpalované bomby na různých místech jako na běžicím páse… Zřejmě s cílem vyvolat co největší strach a paniku.
Život v Londýně se krátce po útoku zcela zastavil. Policisté hermeticky uzavřeli postižený střed města, dovnitř se nedostali ani novináři. Svět tak tentokrát neobletěly prakticky žádné fotografie se zakrvácenými utrhanými končetinami.
Londýnská městská hromadná doprava byla po řadu hodin zcela vyřazena. K večeru začal provizorní provoz. Radnice žádala obyvatele i turisty, aby pokud možno necestovali do centra. Zkolabovaly mobilní i pevné telefonní sítě. Nefungovala ani linka pro tísňové volání a úřady vyzývaly občany, aby na nouzové číslo volali pouze v nejnutnějších případech. Připojit se na internetové zpravodajské servery významných britských médií bylo kvůli přetížení naprosto nemožné. Reuters hlásil „Server Too Busy“, BBC nefungovala vůbec. Hysterie zaplavovala celou Evropu. Nebo přinejmenším evropská média. Platilo pravidlo, že čím horší zpráva, tím více médií ji převezme. A docházelo k mnoha přehmatům.
Česká zpravodajská televizní stanice ČT24 tak zhruba dvě hodiny po prvním londýnském výbuchu převzala z Francie šokující zprávu: „Hoří budova polské vlády.“ Přitom již v té době stačil letmý pohled na stránky polské tiskové agentury a bylo možné zjistit, že rozsahem celkem nepatrný požár způsobili dělníci, kteří v budově prováděli běžné stavební práce. Televize pak krátce na to odvysílala i informaci o tom, že v centru Budapešti muselo být vyklizeno obchodní centrum, protože anonym telefonicky pohrozil bombovým atentátem… Arabská mediální agentura al-Bawaba vydala dvě minuty po poledni článek, v němž s jistotou tvrdila, že výbuchy v Londýně způsobilo několik sebevražedných atentátníků. Technologie odpálení bomb ale nebyla známa ani po čtyřiadvaceti hodniách od atentátů.
Vybičovaná atmosféra plná napětí a strachu donutila k reakci i mnohé evropské politiky. Francie zvýšila bezpečnostní opatření o jeden stupeň, z oranžového na červený, druhý nejvyšší. Španělé šli po loňských zkušenostech rovnou na maximum. Přitvrdilo i Německo, Dánsko…
Česká vláda se kvůli teroru v Londýně rozhodla posílit policejní hlídky na všech citlivých místech: v metru, na železnici, u obchodních domů, u vládních budov a například i jaderných elektráren. Ministr vnitra František Bublan prohlásil, že půjde v podstatě o úplně stejná opatření, jaké Česko přijalo po loňských teroristických útocích v Madridu.
Informovat veřejnost začala v Česku i civilní kontrarozvědka. Její mluvčí prohlásil, že služba nemá žádné informace o tom, že by České republice hrozilo „bezprostřední nebezpečí teroristického útoku“. „Kdyby události v Londýně nějak zvyšovaly riziko i pro Česko, tak mohu s naprostou jistotou říci, že by nás britští partneři okamžitě informovali. To se ale nestalo,“ řekl mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert. „Vlastní informace o tom, co se v Londýně vlastně odehrává, zatím nemáme. Ale jakmile se našim kolegům uvolní ruce, předpokládáme, že nás budou informovat,“ dodal mluvčí.

Neúčinná prevence.

Při pátrání po londýnských teroristech půjde hlavně o to zjistit, zda čin spáchali „místní“, nebo „turisté“. Mohlo by jít o britskou buňku al-Káidy, jejíž členové na přípravě akce pracovali samostatně - bez pravidelného spojení s centrálou - a dlouhodobě, znali detailně terén, výbušniny a zbraně si obstarávali z vlastních britských zdrojů.
Nebo šlo o speciální komando z ciziny, kterému místní teroristé jen předem připravili půdu. O příjezdu jeho členů na ostrov by se ale pravděpodobně dozvěděla buď policie, nebo tajná služba. To by teroristé pravděpodobně neriskovali. Mohlo jít také o občany jiných členských států Evropské unie. Třeba Francouze se severoafrickým původem. Ti by se na britské ostrovy dostali zcela bez problémů.
Je proto velmi pravděpodobné, že teroristický útok v Londýně opět oživí debaty o založení celoevropské zpravodajské služby. S takovým návrhem poprvé přišel pár dní po loňských výbuších v Madridu belgický premiér Guy Verhofstadt. Lídři Evropské unie se ale na nadnárodní kontrarozvědce, která by je připravila o zatím čistě „národní“ zpravodajské informace, dosud shodnout nedokázali. Jistým náhradním řešením měl být plánovaný Stálý výbor pro vnitřní bezpečnost, se kterým počítala evropská ústava. Ta ale byla - jak je všeobecně známo - po odmítavém postoji francouzských a nizozemských voličů odložena „k ledu“.
V Evropě zatím funguje pouze „SitCen“ neboli Situační středisko, ve kterém zasedají zástupci zpravodajských služeb všech členských států Evropské unie. Londýnské útoky prověřily jeho akceschopnost: nikdo ze spojenců Británii nevaroval. Nereagoval ani evropský protiteroristický koordinátor Gijs de Vries.