Čeká se boj o nezávislost a pravomoce
Ačkoliv má novela zákona o Komisi pro cenné papíry (KCP) platit až za rok, konkrétně od ledna roku 2002, již teď je jasné, že dosáhnout tohoto termínu nebude jednoduché. Původně měla totiž zákon projednat vláda do konce letošního roku, na základě jejího usnesení z konce listopadu se však termín posunul na konec března roku příštího. Zřejmé je, že o novou podobu regulačního orgánu tuzemského kapitálového trhu se svede velký boj, a to především mezi komisí samou a jejím úzkým spolupracovníkem – ministerstvem financí. Toho jsme již byli svědky, například když se rodila novela zákona o cenných papírech, jež bude platit od ledna příštího roku. V tomto případě zvítězila komise. Současný zákon o KCP platí od dubna 1998 a zatím nebyl ještě ani jednou novelizován. Nyní je ve hře především nové postavení Komise pro cenné papíry jako nezávislého úřadu, její možnost vydávat právní vyhlášky, což navrhuje právě sama komise. Ta již zaslala svou představu ministerstvu financí, zatím však z něj nedorazilo žádné oficiální vyjádření. Změna ústavy? Komise se především chce stát ústředním nezávislým správním úřadem. Tvrdí, že současný stav vede k podřízení její kontroly a řízení výkonné moci, což považuje za nepřijatelné, protože má být specifickým dozorovým orgánem, jehož činnost nesmí být závislá na vládě. Především tato navrhovaná změna se určitě stane předmětem vášnivých diskusí. Již nyní existuje materiál, který má týdeník EURO k dispozici, v němž se právníci, legislativci či organizátoři trhu shodují v tom, že ústava nezná pojem „nezávislý ústřední správní orgán (snad s výjimkou Nejvyššího kontrolního úřadu), a muselo by tedy dojít k její změně. Pusťte nás k tomu. Komise se také nehodlá smířit s tím, že je jí odepřena možnost podílet se na legislativním procesu přijímání zákonů. Legislativní věci jsou nyní plně v kompetenci ministerstva financí. Komise se sice fakticky podílí na přípravě zákonů, ale nelíbí se jí, že je pak v dalších fázích vyloučena a nemá oficiální možnost se k následným změnám vyjadřovat. Podobné je to i s vydáváním takzvaných podzákonných vyhlášek či předpisů, které sice komise připravuje, jejich schválení a vydání však současný zákon připisuje ministerstvu financí. „Komise to považuje za naprosto nevyhovující stav, který způsobuje neúměrné časové průtahy a neumožňuje pružně reagovat na potřeby kapitálového trhu, postěžoval si šéf KCP František Jakub. Mimochodem: za téměř tříletou existenci komise nespatřila světlo světa zatím ani jedna taková vyhláška. Oponenti zmiňovaného materiálu upozorňují, že vypracovávat legislativu nemohou ani regulátoři v jiných evropských zemích, například ve Francii, Velké Británii či v Nizozemsku. Komisi také vyčítají, že přenos legislativních věcí z ministerstva financí na ni by znamenal fakticky vytvoření ministerstva pro kapitálový trh, čímž by byl popřen základní důvod vzniku Komise pro cenné papíry jako regulační instituce. Došlo by rovněž k rozporu mezi uváděnou nezávislostí, kdy orgán, který by byl de facto ministerstvem, by nemohl být nezávislý na vládě. Dalším návrhem komise je zrušení institutu rozkladu proti některým jejím rozhodnutím. To znamená, že by rozhodovací činnost komise byla v některých případech pouze jednoinstanční. Postižený by měl možnost se odvolat pouze u soudu. „To by se týkalo nejzávažnějších případů, jako je uvalení nucené správy, pozastavení obchodování s cenným papírem či odejmutí živnosti pro příslušný subjekt, řekl Jakub. Oponenti naopak upozorňují, že soud by přezkoumával pouze zákonnost postupu správního orgánu, a rozhodnutí komise by tak byla v podstatě nepřezkoumatelná. Účastníku, plať. Mezi méně kontroverzní pasáže novely zákona o KCP bude zřejmě patřit návrh, aby se na jejím financování podíleli i účastníci trhu. Zatím je přibližně stomilionový roční plán komise hrazen zcela ze státního rozpočtu. Nově by 25 procenty přispěli sami účastníci trhu, což by znamenalo roční přínos do kasy asi 30 milionů korun. Obchodníci s cennými papíry by přispívali patnácti procenty podle výše ročního obratu, burza a RM–Systém by zaplatily pět procent z objemu obchodů a stejné procento by dodali emitenti podle výše nominální hodnoty jejich obchodovaných akcií. Nic platit by nemusely subjekty kolektivního investování a penzijní fondy. „Výše příspěvků by se pohybovala v řádu dvou či tří milionů korun u organizátorů, statisíců u obchodníků a desetitisíců korun u emitentů. Nemůžeme tedy hovořit o nějakém nadměrném finančním zatížení účastníků trhu, uvedl k tomu František Jakub. Novela by také měla mimo jiné stanovit, že funkce člena prezidia a šéfa komise by byly neslučitelné s politickou příslušností. Komise také chce, aby se ratingová činnost stala živností, která by podléhala jejímu souhlasu. Novela hodlá upravit působnost a kompetence prezidia a předsedy komise. Člena prezidia by i nadále odvolával prezident republiky, nově však bez předchozího souhlasu vlády. Návrh také upravuje spolupráci s takzvanými samoregulujícími se organizacemi, jako je Unie investičních společností a fondů, v tom smyslu, že komise by mohla delegovat na tato sdružení část svých pravomocí. Plánuje také, že by bylo vyloučeno právo státu vymáhat na členech prezidia, šéfovi a zaměstnancích komise úhradu za škodu způsobenou při výkonu práce, samozřejmě kromě jejich úmyslu či hrubé nedbalosti. Komise by rovněž chtěla napříště kontrolovat penzijní fondy (EURO 49/2000).
