„Helou mistér! Sí maj šop!“ zde neuslyšíte
Mají moře ropy a písku a jednou za rok se tam koná hadždž, velká náboženská pouť muslimů do jejich nejsvatějšího města, Mekky. Tolik běžné povědomí o zemi jménem Saúdská Arábie.
Navštívit ji ale není jednoduché. O turisty moc nestojí a víza se vydávají většinou jen k cestám z obchodních nebo náboženských důvodů. Málokterá země světa si může dovolit luxus odmítat dolary z cestovního ruchu, ale Saúdská Arábie mezi ně patří - díky největším zásobám ropy na světě, které vydrží ještě hodně dlouho. Škoda, protože v této zemi, čtyřikrát větší než Francie, je mnoho k vidění.
Hlavní město Rijád moc nenadchne. Roztáhlý shluk širokých bulvárů, obchodních domů a uzavřených rezidenčních čtvrtí leží na kraji pouště. Zajímavý je snad jen mrakodrap ve tvaru otvíráku, s velkým otvorem nahoře, skrz který by mohlo bez problémů proletět letadlo. Jen jestli se tímto pohledem neinspirovali atentátníci z 11. září 2001, kteří pocházeli většinou právě ze Saúdské Arábie…
Hamburgery a saúdizace
Saúdové jsou po Američanech druzí největší jedlíci hamburgerů v přepočtu na hlavu a taky hrozně rádi nakupují, nejspíš proto, že na to mají dost peněz. Typický obrázek z obchodního domu: nejprve kráčí Muž, velký macho, silný, tlustý a důležitý. Za ním cupitají jeho tři manželky od hlavy k patě v černých hidžábech, se značkovými kabelkami, ověšené dětmi. A nakonec jdou dvě filipínské služky, prohýbající se pod hromadou balíků a tašek.
Ženy to vůbec nemají lehké. Nesmějí například řídit auto a pochopitelně musejí chodit zcela zahalené. Dříve jsem se usmíval při čtení starých arabských básní popisujících skoro orgastické zážitky, když muž na druhém břehu Eufratu zahlédl lýtko mladé pradleny. Ale už se nesměju. Vím, že stačí týden, kdy z žen nevidíte nic nebo jen sklopené oči v černé škvíře hidžábu, a krátký pohled kolemjdoucí dívky vám rozbuší srdce. I když vlastně nedokážete říct, jestli to byla dívka nebo stařenka.
Cizinců zde pracuje několik set tisíc. Američani a Evropané obvykle ve velkých ropných a těžebních firmách, Filipínci a Indonésané jako pomocníci v domácnosti, Indové a Pákistánci ve službách a obchodu a Súdanci či Syřané na stavbách. Přítomnost tolika cizinců možná vysvětluje unikum Saúdské Arábie mezi všemi blízkovýchodními zeměmi: ani jednou neuslyšíte známé „Helou mistér! Sí maj šop!“, vlastně si vás nikdo ani nevšimne.
V posledních letech ale vláda provádí takzvanou saúdizaci, což je zjednodušeně řečeno snaha, aby pracovali taky někteří Saúdové. Tato politika mezi Saúdy pochopitelně není populární. Mnohé firmy dnes musejí zaměstnávat určité procento domácího obyvatelstva a saúdské noviny si z toho dělají legraci. V praxi si prý najdete nějakého pohodového Saúda, koupíte mu počítač a nejnovější hry a posadíte ho bokem od ostatních, aby nekazil morálku.
Když se modlíš, nepracuj
Nejzajímavější místa Saúdské Arábie jsou na jejím západě. Lákavá je pochopitelně Mekka, ale ta je i s okolím nemuslimům zakázaná. Nedaleká Džidda, velké historické a obchodní centrum země, si naštěstí udržela historické jádro. Na sever a na jih odtud se táhnou stovky kilometrů krásných pláží Rudého moře, zcela nedotčených turistickými resorty. I na předměstí dvoumilionové Džiddy je fantastické šnorchlování srovnatelné s čímkoliv v Egyptě na protější straně moře. S výjimkou ohrazených míst, se musíte koupat oblečení, ne v plavkách. Jinak vás zatknou (předtím se ale můžete obléct) a třeba nebudete mít stejné štěstí jako já na umírněného komandanta.
Pár kilomterů od Džiddy už se po břehu prochází velbloudi (pastevci je nahánějí pomocí velkých pick-upů) a v mělkém moři brouzdají plameňáci a dávají pozor, aby nešlápli na početné perleťové rejnoky. Pobřeží je tady tak mírné a rovinaté, že na některých místech příliv postoupí mnoho kilometrů do vnitrozemí. Poušť se bleskově změní v bahno, takže nestačíte ujet s autem a jak jsem zjistil, vyprošťování není moc zábavné. Je to ještě o mnoho horší než uváznutí v písečných dunách, protože nevíte, jak vysoko a rychle moře vystoupá.
Poušť zabírá většinu plochy Saúdské Arábie a ta písečná asi čtvrtinu. Duny jsou nádherné a ještě lepší je pocit, když se po nich kloužete dolů, když válíte sudy v prohřátém písku. Nezklamou ani další druhy pouště: kamenitá, skalnatá, solná, sopečná, oblázková, balvanovitá. Každá je úplně jiná. Pořád můžete objevovat nové scenérie, kopce a údolí, kaňony a průrvy, bizarní útvary, barevné horniny nebo jeskyně. Stejně jako je různorodá poušť, mění se i podoba místních lidských obydlí. Na jihu, u hranice s Jemenem, jsou například domy z perníku.
Při cestování po Saúdské Arábii nesmíte zapomenout, že se během modlitby, tedy pětkrát denně, všechno povinně zavírá. Netušil jsem to, když jsem po půldni jízdy dorazil do poměrně velkého města a chtěl se najíst. To snad není možné, říkal jsem si, všechno je zavřené, hned jedu jinam, tady není ani jediný obchůdek ani restaurace a ulice jsou prázdné! A tak jsem vyrazil do nejbližšího dalšího města, vzdáleného nějakých 200 kilometrů. Jenomže co se nestalo – byla zrovna doba další modlitby. Já to nevěděl a říkal jsem si: To snad není možné, všechno je zavřené, hned jedu jinam…
(Více fotografií naleznete na adrese www.HedvabnaStezka.cz.)
