Nový stavební zákon měl přinést ulehčení a zmenšení byrokracie. Sociální demokracii se dokonce nějakou dobu dařilo přesvědčovat veřejnost, že tomu tak je. Skutečnost je však úplně jiná. Dříve se například u rodinné výstavby rozděloval schvalovací proces na úkony, které stačilo pouze ohlásit, a na ty, které musely být povoleny.
Nový stavební zákon měl přinést ulehčení a zmenšení byrokracie. Sociální demokracii se dokonce nějakou dobu dařilo přesvědčovat veřejnost, že tomu tak je. Skutečnost je však úplně jiná.
Dříve se například u rodinné výstavby rozděloval schvalovací proces na úkony, které stačilo pouze ohlásit, a na ty, které musely být povoleny.
Dnes se sice v zákoně hovoří o ohlášení i u těch druhých, skutečnost je však taková, že stavebník stejně musí všechno dokladovat, a kolaudační orgán vše kontroluje. Takže veškeré informace o zjednodušení legislativy a administrativy jsou jenom velmi líbivým podvodem.
Že se nic nezměnilo, konstatuje nakonec i vedoucí legislativně-právní sekce stavebnického svazu Pavel Novák. „Pro stavebníka zůstává povinnost projednat záměr s dotčenými orgány státní správy, s vlastníky a provozovateli inženýrské infrastruktury a vlastníky sousedních nemovitostí. Rozsah předkládané dokumentace je přesně stanoven a není nijak malý,“ říká.
Dalším problémem především v malých obcích je, že se nesmí stavět tam, kde není vypracován územní plán. Ten mají sice zpracovány velké obce, ale těm malým se pro přílišnou finanční náročnost nevyplatí. Nesmyslné opatření, které si vymysleli ekologové, tak v podstatě brání tomu, aby se venkov stále více nevylidňoval. Přitom právě do malých obcí na okraji velkoměst se dnes stěhují především lépe situovaní občané, kteří jsou schopni do malých obcí bez významného zaměstnavatele přitáhnout finance a s nimi i infrastrukturu a služby.
Po čtyřiceti letech komunistické diktatury je jak v soukromé, tak ve veřejné výstavbě obrovský deficit. Chybí infrastruktura, moderní zasíťování, pokulhává i rodinná výstavba. Deficit ještě nestačil plně srovnat polistopadový boom, a stát už hází stavebním firmám i jednotlivým stavebníkům klacky pod nohy nejrůznějšími nesmyslnými technickými, ekologickými a dalšími normami. V legislativním voluntarismu se v neposlední řadě daří pochopitelně i všelijakým korupčním praktikám. Přitom právě stavebnictví bývá indikátorem i tahounem celé ekonomiky. Stát nemusí dělat moc - stačí, když se bude snažit co nejméně překážet. Díky tomu vydělají nejenom stavebníci, ale nakonec i celý stát. Veškerá prohlášení o zjednodušení stavební legislativy jsou podvod.
