Dobře řízená evropská firma dokáže odolat asijské konkurenci, tvrdí šéf Zentivy
Jiří Michal (55) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou, obor ekonomika a řízení chemického průmyslu. Celou svou profesní kariéru spojil s farmaceutickou společností Léčiva, nyní Zentiva, kam nastoupil v roce 1974. Postupně se stal provozním a finančním ředitelem, v roce 1993 byl jmenován generálním ředitelem. Je rovněž předsedou představenstva společnosti a viceprezidentem Svazu chemického průmyslu České republiky. Pod jeho vedením akciová společnost Léčiva získala většinový podíl ve slovenské farmaceutické firmě Slovakofarma. Fúzí vznikla společnost Zentiva. Jako první firma z nově přijatých zemí uskutečnila Zentiva primární emisi akcií na londýnské (a současně pražské) burze, loni získala největší rumunskou generickou firmu Sicomed. Jiří Michal je ženatý, má tři děti. Zajímá se o vážnou hudbu a výtvarné umění.
EURO: Jste spokojen s loňskými hospodářskými výsledky skupiny Zentiva? MICHAL: Dopadly podle očekávání analytiků i investorů. Byly příznivě přijaty i na akciovém trhu, takže je mohu hodnotit jako vcelku pozitivní. Podle předběžných, neauditovaných výsledků tržby stouply asi o desetinu na téměř dvanáct miliard korun, čistý zisk se zvýšil o šestnáct procent na 1,9 miliardy. Silný růst jsme zaznamenali v Polsku, Rusku i Rumunsku, v Česku se tržby zvýšily o necelá tři procent na pět a půl miliardy. Slibná je rychlost, s jakou se nám podařilo zavést na Ukrajině a v pobaltských státech. Osobně jsem poměrně spokojen s konsolidací byznysu v Rumunsku, kde jsme získali 75 procent akcií farmaceutické společnosti Sicomed. Pokud vydrží dosavadní trend a tato akvizice neovlivní očekávané výsledky v letošním roce, považoval bych to docela za úspěch, protože jde o poměrně velkou investici.
EURO: Jak velkou? MICHAL: Celkově asi dvě stě milionů dolarů. Je to jedna z největších českých zahraničních akvizic.
EURO: Je rumunský trh s léčivy perspektivní? MICHAL: Je to trh z hlediska populace dvojnásobný ve srovnání s českým, ve finančním vyjádření asi čtvrtinový. Jinak řečeno, spotřeba léků na hlavu je v Rumunsku poměrně nízká. Takže v souvislosti s očekávaným ekonomickým rozvojem je tam velký potenciál růstu. To se koneckonců týká celé střední a východní Evropy, na kterou se naše společnost převážně zaměřuje.
EURO: Chystáte nějakou podobně velkou akvizici jako v Rumunsku? MICHAL: Víte dobře, že jsme veřejně obchodovaná firma, takže nemohu mluvit o něčem, co nemá nějaký racionální základ. V každém případě bychom si nechtěli nechat ujít žádné další příležitosti, pakliže budou v souladu se strategií firmy a pomohou jí k rozvoji.
EURO: Teritoriálně by se to týkalo střední a východní Evropy? MICHAL: Myslím, že se takové příležitosti mohou vyskytnout jak na východě Evropské unie, respektive celé Evropy, tak i v západoevropských zemích.
EURO: Strategie obstarávat si zdroje na kapitálovém trhu se vám osvědčila? MICHAL: Myslím, že náš vstup na pražskou a londýnskou burzu v roce 2004 byl velmi úspěšný. Samozřejmě je nejhorší, když se člověk chlubí vlastním peřím a ani to moc nefunguje. Nicméně růst ceny našich akcií od roku 2004 ukazuje, že trh naši společnost dobře akceptoval. Myslím, že to pomohlo i pražské burze a celému českému kapitálovému trhu, který by se mohl ještě dále rozvíjet, ale musela by být provedena zejména reforma důchodového systému. Je-li firma dostatečně velká a naučí se pracovat transparentně, potom je dobře být na burze, protože cena vašeho cenného papíru neustále ukazuje objektivní hodnotu společnosti.
EURO: Byl jste v podnikatelském doprovodu ministra zdravotnictví při cestě do Saúdské Arábie. Znamená to, že se chcete aktivněji prosadit na Blízkém Východě? MICHAL: Ne. Naším hlavním záběrem zůstávají země střední a východní Evropy. Rozpoznali jsme, že naše hodnota je v rozšiřování moderní, dostupné léčebné péče prostřednictvím moderních a cenově dostupných léčiv. Když přicházejí na trh naše generické ekvivalenty originálních léčiv, ve své podstatě to vždycky znamená snížení úhrady z veřejných prostředků a rozšíření péče na větší počet obyvatel. Myslím, že by to každý národní zdravotní systém měl vítat.
EURO: Zejména v zemích, které jsou ekonomicky slabší? MICHAL: I v naší.
EURO: Takže jste zajisté spokojen, když ministerstvo zdravotnictví a vláda v poslední době mluví o podpoře generických léčiv a domácích farmaceutických výrobců. MICHAL: Zatím jsem se nesetkal s tím, že by česká vláda – jakákoliv – podporovala domácí farmaceutický průmysl. Zároveň si myslím, že by se vláda měla starat o nejlepší dostupnou péči. Ministerstvo zdravotnictví by jako orgán státní správy mělo nést odpovědnost za to, jakým způsobem je občan léčen. Většina obyvatel je léčena v oblasti takzvané primární péče, značná část lidí možná nikdy nepřekročí práh jiné ordinace, než tu u praktického lékaře. Nám jde o to, aby občan této země dostal nejlepší dostupnou péči už na této úrovni. Aby mu byla provedena správná diagnóza a jestliže není důvod, aby nebyl alibisticky a zbytečně posílán do dalších „pater“ medicíny.
EURO: Myslel jsem, že vám jde hlavně o byznys. MICHAL: Neironizujte to. Myslím, že lze obě věci skloubit. Podporujeme vzdělávání lékařů v první linii, aby už oni poskytovali pacientům tu nejlepší péči. Díky naší podpoře vznikají i doporučené terapeutické postupy, kterými se lékaři mohou řídit při rozpoznávání choroby a léčení. A tady se mohou uplatnit léky, které jsou kvalitní, ale nikoliv ty nejdražší. Ale ani ty nejlevnější. S výrobci originálních léčiv se shodneme, že nejlevnější léčba nemusí být ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu nejefektivnější. Tím se bráním tomu, když jsme napadáni, že se snažíme prosazovat, aby občané byli léčeni nejlevnějšími léky. To není pravda. Podíváte-li se na naše portfolio, zjistíte, že jsou to léky moderní a mnohdy v západním světě pořád ještě pod patentovou ochranou. To pramení z toho, že někteří výrobci v devadesátých letech včas nezareagovali na nový patentový zákon, takže vzniklo patentové okno, které pochopitelně všichni generičtí výrobci využívají.
EURO: Vy neuvažujete o výrobě originálních léčiv? MICHAL: Neuvažujeme, protože na to nemáme dostatečnou sílu, přestože se dá říci, že naše firma roste velmi dynamicky. Vývoj nového léku je neuvěřitelně drahá záležitost a musíte být firmou, která má charakter celosvětový. Nejde jen o to produkt vyvinout a vydat finanční prostředky na klinické zkoušky a celou velmi drahou schvalovací proceduru, ale musíte mít také dostatečnou sílu, abyste lék uměl prodat, A to ve světě, jeden trh nestačí. Nemusíte mít dvacetiprocentní podíl na jednom trhu, stačí vám jedno procento, ale na trhu celosvětovém. Vždycky, když je na trh uváděn nový lék, je úzce zaměřen a v první fázi využíván specialisty pro speciální léčbu. Mimoto originálních molekul v klasické léčbě stále ubývá. Často jsou za originální léky vydávány analogony originálů, které se jen vyznačují lepší snášenlivostí, mají menší vedlejší účinky a podobně.
EURO: Jaké jsou vztahy mezi farmaceutickými firmami na českém trhu, kde jsou prakticky všichni nadnárodní výrobci inovativních léků a největším hráčem je vaše genericky zaměřená a také již nadnárodní firma? MICHAL: Jsou veskrze dobré. Samozřejmě že jsme konkurenti, což je správné, protože kdyby tady konkurence nebyla, utrpěl by pacient. Zdravotnický systém z této konkurence benefituje nízkou cenou u generických přípravků a rozumnou cenou u patentově chráněných léčiv. Cena léků v České republice je konkurenceschopná, v průměru jedna z nejnižších v Evropě, aniž by to negativně ovlivnilo kvalitu léčby. Nám se nemůže podařit dosáhnout spotřeby léků na hlavu jako v Německu z prostého důvodu, že i když ceny originálních přípravků jsou srovnatelné, ceny přípravků, u nichž se objevují generické ekvivalenty, jsou proti Německu zhruba třetinové. Originální léky jsou obchodovány celosvětově a mají tedy všude srovnatelné ceny, zatímco generičtí výrobci jsou vždycky zaměřeni lokálně a musí být citliví na to, s jakými prostředky zdravotnický systém pracuje. Nám se povedlo zorganizovat provozy a výrobní procesy tak, že dokážeme pracovat velmi efektivně a s poměrně vysokou profitabilitou i v tak nízkých cenách na trzích, kde jsou zdroje zdravotnického systému mnohem nižší než v západní Evropě.
EURO: Máte ale také podstatně nižší pracovní náklady než konkurence třeba v Německu. MICHAL: Osobní náklady nepředstavují zásadní položku a zdroje máme stejné. Jde o něco jiného. My nevidíme konkurenci, která by přišla ze západu, ale z východu. Nechceme dopadnout jako textilní průmysl, a proto se od začátku, bez ohledu na to, jaké máme osobní náklady, snažíme, abychom byli profitabilní na hlavu. A ukazuje se, že farmaceutický průmysl, bude-li dobře zorganizován, bude-li mít poměrně slušnou kapacitu a bude-li schopen obnovovat své produktové portfolio podle potřeb základní zdravotní péče, je schopen obstát i v indické, čínské a vůbec východní konkurenci. Indický výrobce má v podstatě stejné zdroje surovin jako my, musí používat stejně kvalitní zařízení, musí dodržovat podmínky správné výrobní praxe, a to není zadarmo. Bude-li chtít uvést své výrobky na trh, bude muset vložit nějaké prostředky do prodeje a marketingu. Takže co se týče efektivnosti farmaceutické výroby, jsme myslím schopni obstát a mimoto nejde jen o to poskytovat produkty, ale také služby. My máme v našich vizích, že se podílíme na zvyšování kvality lidského života. Má to určitý koncept a není to o tom, že dneska něco prodám a zítra už tady nemusím být. Tam, kde hrajeme roli národního hráče – to znamená v Česku, na Slovensku a v genericích v Rumunsku – neseme určitý díl odpovědnosti za kvalitu zdravotní systému. Já si nemohu dovolit říct: tak dobře, když mi nezaplatíte, odejdu a už vám nebudu dodávat. Vzhledem k tomu, že ze systému dostáváme peníze za naší práci, měli bychom se starat, zda ten systém funguje a jak mu můžeme pomoct.
EURO: Když jste narazil na platby, vám platí odběratelé včas? MICHAL: My dodáváme velkoobchodním organizacím a účastníme se některých tendrů na přímé dodávky nemocnicím, ale to je jen malé procento. Na rozdíl od toho, co se kritizuje v médiích, ale musím říct, že pokud jde o zásobování jednotlivých zdravotnických zařízení léky, je situace v České republice stabilizovaná a funguje dobře.
EURO: Přesto, že nemocnice platí distributorům tak pozdě, je situace stabilizovaná? MICHAL: Pane redaktore, za léky se v této zemi utratí padesát pět miliard korun. A teď si vezměte, že je tady kauza o nějakých čtyř stech nebo já nevím kolika milionech, což je, nemýlím-li se, méně než jedno procento. Troufám si tvrdit, že jsou jiná zdravotnická zařízení, která umí hospodařit se svými penězi, dokonce platí včas. Jestliže někde chybí jedno procento, tak už bych se skoro začal zabývat tím, proč to tak je, když fakultních nemocnic je u nás jedenáct a kauza s dluhy vypukla kvůli třem. Takže si opravdu troufám tvrdit, že na rozdíl od jiných trhů, na kterých působíme, je u nás situace v zásobování léky a v platbách za léky poměrně stabilizovaná, až na určité výjimky.
EURO: Co situace na jiných trzích? MICHAL: V Ruské federaci byly například v loňském roce zavedeny pojistné systémy a platby pojišťoven se tam pohybují kolem 180 dní. V Rumunsku je to obdobné, takže zdravotní systém v Česku na tom z hlediska toku peněz není vůbec špatně. Problém je, že stát chronicky platil za své pojištěnce málo peněz. Jsou to nejdražší pacienti, ale stát se z mně neznámých důvodů rozhodl, že za ně bude platit málo.
EURO: Je české zdravotnictví v systémové krizi? MICHAL: Kvalita zdravotní péče v České republice za posledních patnáct let neuvěřitelně stoupla. Nejenom pokud jde o množství peněz, které tam proudí, ale například i podle počtu kvalifikovaných úkonů. Myslím, že lékaři se obecně a v naprosté většině chovají odpovědně a možná trpí tím, že v celém systému moc nefunguje ekonomika. Ve zdravotnictví nejsou transparentní toky peněz. Ekonomické parametry jako by tam ani nepatřily a jakmile se s nimi začne argumentovat, stává se z toho politikum. Já bych nechtěl být ředitelem nemocnice. Je mi jasné, že velká nemocnice je obrovský podnik s tisíci zaměstnanci, proudí do nich tisíce lidí denně, mají obrovskou infrastrukturu, takže řídit nemocnici, řídit ji dobře a uspokojit veškerá očekávání pacientů není vůbec jednoduchá záležitost. A právě proto se divím, že se nesnažíme, aby toto konání – a tím myslím využívání prostředků ve zdravotnictví vůbec, nejen v nemocnicích - bylo co nejvíc transparentní. Ale jinak říkám, že zdravotnictví není v krizi. Jestliže se tam pohybuje nějakých dvě stě miliard korun, tak by mělo být v krizi kvůli tomu, že chybí nějakých šest nebo jedenáct? Neříkám, že to není hodně peněz, ale není to krize. Kdyby peněžní toky byly transparentní, tak se možná ještě nějaká rezerva najde.
EURO: Jak mohou být transparentní? MICHAL: Jako všude jinde. My jsme podnik, který je obchodován na burze, takže musíme kvartálně zveřejňovat své výsledky. Jsme podrobováni auditu nezávislých společností a musíme mít jasný přehled o tom, zač vydělané peníze utrácíme a kam jdou. Kdyby se tak chovala veškerá zdravotnická zařízení, možná by se zjistilo, že se dá někde ušetřit a tyto prostředky by se naopak daly použít tam, kde je jich více třeba. Tomu se říká realokace zdrojů. Bohužel, jak vidíte, jakmile se kdokoli pokusí zdroje realokovat, nastane velký odpor.
