Ke konkrétním podnikatelským tématům se Jaromír Drábek vyjadřuje snad v každém čísle Profitu. Poslední rozhovor ve funkci prezidenta Hospodářské komory jsme proto úmyslně omezili na témata týkající se samotného fungování komory.
Odcházející prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek S vaší firmou Abegu, zaměřenou na poradenství v energetice, jste v roce 1992 patřil mezi zakládající členy okresní hospodářské komory v Jablonci nad Nisou. Řada podnikatelů přitom není členem komory dodnes. Co vás k tomu tehdy přivedlo? Už na začátku 90. let jsem viděl, že nejde jenom nadávat, jak se to dělá špatně, ale že je třeba pomoci a říci, jak se to dělat má. Tehdy bylo přelomové období – například od roku 1993 nastupovala nová daňová soustava, předtím byl přijat nový obchodní zákoník, měnily se a stabilizovaly předpisy týkající se podnikatelské sféry. Já i lidi kolem mě jsme měli pocit, že podnikatelská samospráva do toho má mluvit. Předsedal jste okresní jablonecké a pak i krajské liberecké komoře. Co vám z regionálního pohledu nejvíc vadilo na vedení celostátní komory, když jste v roce 2002 úspěšně kandidoval na jejího prezidenta? Především jsem zastáncem toho, že každá funkce má svůj čas a v určité chvíli je potřeba přepřáhnout. Nový člověk prostě přináší nové impulzy. Oceňoval jsem, jak byla v 90. letech vytvořena celá komorová síť úplně od nuly, i řadu dalších věcí. Já jsem pak chtěl posunout komoru zase o stupínek výš. Co bylo před těmi šesti lety na přechodu z regionu do Prahy, do světa „velké politiky“, pro vás nejtěžší? Ten přechod z úrovně okresu nebo kraje na republikovou úroveň byl hodně obtížný. Skutečně bych to přirovnal k politice – i když to někteří neradi slyší, má činnost je totiž v širším slova smyslu politika. Pro mne to byla těžká zkušenost zvláště v prvním roce. Hlavně proto, že jsem se tenkrát na funkci nijak nepřipravoval, mé zvolení vzešlo až z aktuální situace. Bylo to podobné, jako když dítě přejde ze základní školy na gymnázium – z kolektivu, kde je mezi třemi nejlepšími, do kolektivu, kde jsou takoví všichni. Stejně tak, když je někdo úspěšný starosta nebo hejtman, tak to ještě vůbec neznamená, že musí být úspěšný i v celostátní politice. VYTVÁŘÍME POLOVINU HDP Kdy vám bylo nejhůř? Nejtěžší období přišlo zhruba po prvním roce. S kolegy jsme viděli, že musíme změnit hospodaření komory, protože se vstupem do Evropské unie se nám výrazně změnila skladba příjmů. Předtím totiž tvořilo jejich významnou část vystavování celních dokladů, takzvaných ATA karnetů, což po vstupu do Unie nebylo zdaleka tolik potřeba, takže bylo nutné hledat jiné zdroje. Museli jsme přesvědčit všechny kolem sebe, že je potřeba hledat, připravovat se aktivně a ne čekat, co bude. Stíhal jste během uplynulých šesti let i vlastní podnikání, nebo jste si ve firmě nějak pozastavil činnost? Pozastavit činnost by ani nešlo, protože přímo ze zákona vyplývá, že každý funkcionář komory musí být podnikatel. Tedy buď osoba samostatně výdělečně činná, nebo statutární orgán nějaké podnikající právnické osoby. Firmě, v níž jsem začínal podnikat na začátku 90. let, se stále věnuji, i když času je samozřejmě hodně málo, zjednodušeně řečeno jen symbolické dvě hodiny týdně. Co se vám za šest let nejvíce povedlo? Podařilo se mi splnit hlavně dva základní cíle. Prvním bylo posílit informační podporu podnikatelů, vytvořit jim maximální zázemí. Stejně jako když občan potřebuje poradit, jde na radnici, tak aby podnikatel automaticky šel na Hospodářskou komoru. Druhým cílem bylo dostat se mezi povinná připomínková místa při tvorbě legislativy. Jak se změnila členská základna? Za poslední roky se zvedla zhruba o dvacet procent, dnes tedy máme 14 tisíc členů. Tito podnikatelé ale vytvářejí více než polovinu HDP tohoto státu a zaměstnávají necelé dvě třetiny práce schopného obyvatelstva. Projekt Informačních míst pro podnikatele začal fungovat v roce 2003. Čekají jej nějaké změny? Dnes už říkáme Jednotná kontaktní místa, protože poskytují nejen bezplatné informace a rady všem podnikatelům, ale zároveň slouží jako CzechPointy, kde je možné získat ověřené výpisy z katastru nemovitostí nebo obchodního a živnostenského rejstříku. Od poloviny letošního roku začnou vydávat i výpisy z rejstříku trestů. Na ta informační místa se postupně nabalují další funkce, přesně jak jsem na začátku zamýšlel. ŽIJEME PŘEDEVŠÍM Z PLACENÝCH SLUŽEB Jednotná kontaktní místa, stejně jako další činnosti regionálních komor, fungují na bázi ekonomické soběstačnosti. Co se ale stane, když si nějaký okres nemůže poskytování takové služby dovolit, tedy když ji neutáhne z členských příspěvků? Dostane dotaci z ústředí? Tuhle záležitost řešíme u jednotlivých projektů individuálně. Naše hospodaření je založeno nejen na členských příspěvcích, ale i na dalších zdrojích – tak jako u jiných komor v těch evropských zemích, kde nemají povinné členství. Takových států je teď v Unii přibližně polovina. Co jsou ty další zdroje a jaký podíl tvoří? Jsou to platby od objednavatelů služeb, tedy od státu nebo od podnikatelů. A v posledních letech jsou významným zdrojem také projekty Evropské unie. Devadesát procent vybraných členských příspěvků směřuje do regionů a oborových živnostenských společenstev. Pouze desetinu používáme pro celorepublikové záležitosti, takže „centrála“ žije hlavně z těch poskytovaných placených služeb a projektů. Jaké služby využívají podnikatelé nejčastěji? Určitě nejžádanější jsou informace a základní poradenství o právních předpisech týkajících se podnikání a živností obecně, bezpečnosti práce či daní. Druhou velkou část tvoří příprava projektů na čerpání evropských peněz. Rozumím tomu, že některé služby pro podnikatele jsou placené a doplňují tedy členské příspěvky. Říkal jste ale, že vám za poskytované služby platí i stát. Co si pod tím představit? Třeba právě ta informační místa pro podnikatele. Když jsme je krátce před vstupem do Evropské unie začali koncipovat, poučili jsme se z jiných zemí, například Rakouska nebo Portugalska. Je to veřejná informační služba, kterou buď poskytuje stát prostřednictvím nějakých svých agentur, nebo je nabízí někdo jiný, ideálně podnikatelská samospráva. A protože nemáme povinné členství, tak na provoz informačních míst původně částečně přispíval stát, konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu. Teď se snažíme převést jejich financování na evropské zdroje. Určitou službou z vaší strany pro stát je také připomínkování legislativy. Kvalitnější zákony pak vedou k menším překážkám podnikání a tím třeba i k většímu hospodářskému růstu. Byl byste tedy pro, aby stát přispíval i na tuto činnost komory? O tom v komoře probíhala hluboká diskuze. Na jedné straně stojí potřeba podnikatelské samosprávy nějak financovat svou činnost. Ale na druhé straně je velmi zásadní požadavek na nezávislost Hospodářské komory. Takže se sice snažíme získat zmíněné příspěvky na základní informační servis, ale určitě nechceme, aby stát přispíval i na činnosti, jejichž cílem je prosazovat zájmy členů komory. Protože pak by hrozilo riziko, že když vláda něco platí, tak to chce i ovlivňovat. Činnost související s legislativou a zlepšováním podnikatelského prostředí proto hradíme výhradně z vlastních zdrojů. NESMÍME JEN KŘIČET Je současná vláda otevřenější vašim připomínkám než ta předchozí, vedená sociálními demokraty? Já jsem velmi spokojený, jak se podařilo nastavit komunikaci mezi námi a ministerstvem průmyslu a obchodu už za minulého vedení rezortu. Ale za nynějšího ministra Římana je to ještě mnohem intenzivnější. Totéž se týká úřadu vlády či přímo premiéra. Minulá vláda měla trochu jiné mechanismy komunikace, existovaly různé platformy jako Hospodářská rada vlády. Současný kabinet je mnohem více nakloněn neformální komunikaci, takže s konkrétními záležitostmi jdeme přímo za konkrétními lidmi. Jaká ministerstva jsou méně vstřícná? Chtěl bych, aby stejně intenzivní komunikace jako s ministerstvem průmyslu a obchodu probíhala i v ostatních rezortech. Někde to jde, někde to ještě není úplně vyladěno. Mělo by být samozřejmostí, že když státní správa dělá něco vůči podnikatelům, vezme k tomu i zástupce komory. Po vašem znovuzvolení v roce 2005 jste řekl, že byste od připomínkování zákonů rádi přešli také k podávání vlastních zákonů. Uspěli jste? My jste sice nepředložili přímo formálně návrh zákona, ale velice úzce jsme spolupracovali s ministerstvem průmyslu a obchodu na vzniku zásadní novely živnostenského zákona. I na dalších opatřeních, která zjednoduší podnikání a odstraní zbytečnou zátěž. Například myšlenka jediné volné živnosti vzešla od nás a já to považuji za jeden z největších úspěchů, které se komoře podařilo prosadit. Uspěla také naše loňská výzva na zrušení investičních pobídek pro zpracovatelský průmysl. JAROMÍR DRÁBEK (43) Narodil se 5. března 1965 v Jablonci nad Nisou, kde vystudoval gymnázium. Poté absolvoval elektrotechnickou fakultou ČVUT Praha, získal doktorát v oboru řídicí technika, řízení složitých systémů. V roce 1991 spoluzaložil akciovou společnost Abegu Tanvald, kde byl od roku 1996 až do roku 2002 ředitelem. Patřil mezi zakládající členy Okresní hospodářské komory v Jablonci nad Nisou, v letech 2001-2002 stál v čele Krajské hospodářské komory Libereckého kraje. Prezidentem celostátní komory byl poprvé zvolen v červnu 2002, funkci obhájil také o tři roky později. Nikdy nebyl členem žádné politické strany, v roce 2006 však kandidoval do sněmovny jako nestraník na kandidátce KDU-ČSL. Jaromír Drábek je ženatý, má dvě děti a mezi jeho koníčky patří turistika, lyžování, literatura a hudba. Hodně jste si slibovali od systému RIA, tedy že všechny vládní návrhy zákonů musí obsahovat vyhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí… Zatímco dříve byl systém pro ministerstva jen doporučený, od loňského podzimu je konečně povinný. Nelíbí se nám ale přechodné ustanovení, podle něhož není RIA povinná pro předpisy, které se začaly připravovat před loňským podzimem. Například tak důležitý zákon, jako je nový daňový řád, by měl obsahovat rozsáhlejší vyhodnocení dopadů na podnikatele než jednu symbolickou větu. Vždyť na stejnou výjimku by se pak mohl odvolávat také nový obchodní zákoník, připravovaný také řadu let. Některým firmám přijde Hospodářská komora málo razantní. Vaším nejostřejším počinem byla ústavní stížnost kvůli zákoníku práce… Nejdříve se vždycky snažíme vyjednat maximum. Když je to vhodné a přiměřené, použijeme i mediální tlak. Ústavní stížnost v roce 2006 vyplynula jenom z marných snah vyřešit to předtím s politiky. Nechci, aby komora byla jenom tím, kdo křičí. To nepomůže. My to také musíme odpracovat. A výsledky jsou vidět nakonec třeba i u toho zákoníku práce nebo zmíněného živnostenského zákona či administrativní zátěže. Ti, kteří to nepochopí, si musejí zvolit jiné vedení nebo jinou organizaci. V posledních letech vzniklo pár menších podnikatelských sdružení. Vnímáte to jako drobení síly podnikatelského hlasu? Především bych chtěl říci, že všude v Evropě fungují vedle sebe komory i zaměstnavatelské svazy. Každý z nich má trochu jinou úlohu, trochu jiné zaměření. Nemáme problém ani se Svazem průmyslu a dopravy, ani s Konfederací zaměstnavatelských svazů – jdeme stejným směrem. Totéž platí o oborových sdruženích, která jsou většinou přímo součástí komory, jako třeba Svaz obchodu a cestovního ruchu, Svaz automobilového průmyslu či Asociace textilního a kožedělného průmyslu. Měl jsem na mysli sdružení s ambicemi vystupovat za podnikatele obecně. Hlavně Asociaci malých a středních podniků nebo Unii malých a středních podniků. Ano, je tady několik malých sdružení, která si postupem času z nějakého důvodu vybudovala nějaké samostatné postavení. My s nimi většinou docela intenzivně spolupracujeme. Ale jakkoliv uznávám jejich svéprávné rozhodnutí být samostatná, myslím, že by bylo mnohem jednodušší, kdyby se stala součástí Hospodářské komory. DO PŘÍMÉ POLITIKY NEPŮJDU Proč už nebudete kandidovat do dalšího volebního období? Myslím, že teď je vhodná doba, aby přišel někdo nový s novými impulzy, novými pohledy. Jestliže má komora postupovat dál, tak to chce nové nápady. Uznávám princip dvou volebních období a dost. Co budete dělat vy osobně po sněmu? Půjdete na nějaké ministerstvo, jak jsem mimo jiné zaslechl? To jsem nezaslechl (úsměv). Velmi rád si dám trochu volnější léto, protože vedení komory bylo časově i psychicky velmi náročné. Chci se také intenzivněji věnovat funkcím, které jsem dosud trochu zanedbával a neměl na ně tolik času. Ať už je to funkce předsedy národního výboru Mezinárodní obchodní komory, práce v Rozhodčím soudu při Hospodářské a agrární komoře, činnost na ministerstvu financí v expertní skupině při přípravě daňového řádu, členství ve správní radě Technické univerzity v Liberci… V tuto chvíli nemám žádnou ambici plánovat si svoje příští pracovní zařazení. Ale přesto: Převáží spíše návrat k podnikání, nebo vás to láká do přímé politiky? Samozřejmě se chci zase o něco intenzivněji věnovat vlastnímu podnikání. A určitě nemám v tuhle chvíli chuť vstupovat do přímé politiky. Hlavně si ale po těch šesti letech potřebuji dát určitý čas na oddech. Zatím jediným známým kandidátem na vaše místo v čele komory je dosavadní viceprezident celostátní a šéf pražské komory Petr Kužel… Ano, je jediným oficiálně přihlášeným kandidátem. Samozřejmě to neznamená, že se ještě neobjeví nějaký další. Ale myslím, že jsme velmi konzervativní institucí, takže kdyby někdo přišel pár dnů před sněmem, má jen velmi malou šanci na to, aby se u volitelů prosadil. Co vidíte jako hlavní úkol pro vašeho následovníka? Řeknu to jen ze svého pohledu, pochopitelně jej nechci nějak úkolovat. Především potřebujeme dotáhnout Jednotná kontaktní místa do skutečně jednotného místa pro všechny komunikační potřeby podnikatelů. To je práce ještě minimálně na rok či dva. Zároveň musíme zajistit stejnou laťku všude v regionech. Tedy abychom měli natolik konsolidovanou komorovou síť, abychom všude dokázali poskytnout stejně kvalitní služby. Mimochodem, dosavadní viceprezident Petr Kužel se poslední tři roky zabýval právě konsolidací komorové sítě. Druhým velkým úkolem je pak legislativní činnost. Blíží se projednávání a schvalování naprosto základních právních předpisů týkajících se podnikání – nového zákona o dani z příjmů, daňového řádu, obchodního i občanského zákoníku. U toho musíme být a prosadit, co podnikatelská sféra potřebuje. Zatímco některé regionální komory jsou aktivní, některé – alespoň z našeho novinářského pohledu – spíše jen přežívají. Podobné to asi bude i s kvalitou služeb. Jaké máte nástroje k případné nápravě? Komora je demokratická instituce stavěná zdola. Proto jsem byl vždycky velmi opatrný, abych nějak nepřiměřeně zasahoval do činnosti v krajích či okresech. Jak vím ze své předchozí činnosti v regionu, stejně by takový zásah nesplnil svůj účel. To nejde shora nadirigovat. Na druhou stranu potřebujeme, aby v celonárodních komorových projektech byla dodržena nějaká laťka. Takže razím přístup, že u republikových projektů máme jako ústředí kompetenci stanovit a vyžadovat určitou úroveň služeb. Regionální komory se k tomu musejí smluvně zavázat. Pokud by došlo k nejhoršímu, můžete – podobně jako třeba politické strany – rozpustit určitou regionální organizaci? Nemůžeme nějakou regionální komoru zrušit. Ale můžeme jí znemožnit účast na těch celostátních projektech. Hrozba, že určitá komora nebude moci poskytovat nějakou službu, je účinná. Ano, stává se, že někdo nesplní laťku v některých projektech a nemůže se na nich podílet. Většinou se to však během krátké doby vyřeší. Snažili jste se zpřehlednit regionální členění komor? Zatímco v některých krajích sdružuje krajská komora všechny okresní, jinde – typicky v Jihomoravském kraji – jsou okresy mezi sebou rozhádané.**
Každá demokratická struktura má svá rizika, která se projevují v některých regionech. To si musejí vyřešit samy.
Myslím, že ideální uspořádání komory je třístupňové: republika – kraj – okres či města. Roztříštěnost právních subjektů je příliš vysoká. Vhodná je právní subjektivita na úrovni kraje, tak jak to existuje v Jihočeském nebo Královéhradeckém. V rámci kraje pak lze dát dostatek pravomoci a samostatnosti těm místním složkám – mohou mít vlastní představenstvo, rozpočet, činnost… Ale nemusí se zatěžovat samostatným vedením účetnictví, mzdových listů a podobně. Někde se k této mé myšlence přiklonili, někde mají jiný názor. Je potřeba nechat to vývoji.
