Personální problémy na vysokých místech. Alexandr Vondra řeší, jak naloží se šéfem tajné služby
V českých tajných službách, které se mají starat o bezpečnost a chránit ekonomiku státu, to začíná po období relativního klidu opět vřít. Za velmi zvláštních podmínek opouští civilní rozvědku (Úřad pro zahraniční styky a informace – ÚZSI) její někdejší náměstek a posléze styčný důstojník ve Spojených státech Jan Beroun.
Nejistá je zatím rovněž pozice šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka. Tomu totiž na přelomu roku končí takzvaný závazek u armády a je všeobecně známo, že je kvůli osobním vazbám na bývalého ministra obrany Martina Bartáka v nemilosti u jeho nástupce Alexandra Vondry. Adeptů, kteří se na Páleníkův post třesou, je několik. A Ministr Vondra se k otázkám ohledně budoucnosti Páleníka nevyjadřuje.
Ze služby k Pinkertonům
Jan Beroun odchází z washingtonské rozvědné mise do civilu, aniž by se pro něj hledalo nějaké místo například v diplomacii. Podle informací týdeníku Euro chystá zakotvit v léta klimbající české pobočce americké detektivní firmy Pinkerton s ročním obratem pouhých tří milionů korun. Může taková společnost uspokojit finanční nároky dlouholetého elitního policisty a zpravodajského důstojníka? Těžko. Dobře informovaní lidé z bezpečnostních kruhů proto tipují, z jakých důvodů by měl být české expozituře Pinkertonu znovu vdechnut aktivní život. Nabízí se několik variant.
Beroun podal výpověď z rozvědky poté, co ho vedení tajné služby obešlo při chystané návštěvě premiéra Petra Nečase u amerického prezidenta Baracka Obamy. Součástí delegace byl i ředitel rozvědky Ivo Schwarcz. Styčný důstojník zpravodajské agentury v takovém případě standardně sjednává schůzky se zahraničními protějšky, v případě Berouna to tak ale nebylo. O chystané návštěvě a jejím obsazení se dozvěděl až od svého amerického kolegy.
Vztahy mezi Berounem a vedením služby úplně ochladly po nástupu Schwarze na post ředitele v roce 2007. Jedním z důvodů byla skutečnost, že je Beroun považován za spojence někdejšího šéfa rozvědky Karla Randáka, jenž se mimo jiné zviditelnil distribucí fotografií dovolené politiků s byznysmeny v italském Monte Argentariu.
Co s generálem?
K podobnému výsledku zatím spěje působení Ondreje Páleníka na postu ředitele Vojenského zpravodajství. Páleníkovi končí u armády závazek a ministr obrany Alexandr Vondra mu podle důvěryhodných informací týdeníku Euro dal před časem najevo, že s ním už nepočítá. Vondra i Páleník odmítají o vzájemném pracovním konfliktu hovořit.
Vztahy mezi oběma muži ochladly mimo jiné kvůli Vondrovým aktivitám ohledně vyšetřování korupce v kauzách nákladních Tater a obrněných vozů Pandur pro armádu. Navíc do sporu údajně zasáhl premiér Petr Nečas, který si přeje setrvání válečného hrdiny Páleníka na dosavadním postu. „Generál Páleník je kvalitní a respektovaný ředitel vojenského zpravodajství. Nemám více co dodat,“ reagoval premiér na otázky ohledně napjatého vztahu mezi Vondrou a Páleníkem.
Jedno je jisté, na Páleníkův post už si brousí zuby potenciální adepti. Páleník by byl podle neoficiálních informací rád, aby ho nahradil jeho nynější náměstek Rostislav Pilc. Podle zjištění týdeníku Euro má o post eminentní zájem rovněž někdejší šéf policejního Útvaru rychlého nasazení a později náměstek vojenské tajné služby Miroslav Kvašňák. Pokud by Páleník u služby skončil, někdejší signatář Charty 77 Kvašňák by mohl dostat od svého předrevolučního soukmenovce z disentu Alexandra Vondry zelenou.
Ve zpravodajských kruzích padají i další jména. Hovoří se o Pavlu Adamovi donedávna působícím v Bruselu, přidělenci v Moskvě Ladislavu Trněném nebo prvním zástupci náčelníka generálního štábu Miroslavu Žižkovi, jenž v letech 2002 až 2005 pracoval jako vojenský asistent Ředitele pro řízení operací na velitelství NATO v nizozemském Brunssumu a od roku 2008 byl velitelem pozemních sil české armády.
Jan Beroun
U Policie ČR začal pracovat v osmdesátých letech a později se tam stal šéfem Útvaru speciálních činností při policejním prezidiu. Tento útvar měl mimo jiné na starost nasazování policejních agentů do zločineckých sítí a ochranu svědků. Absolvoval zahraniční stáže, v USA navštěvoval prestižní školu FBI.
V březnu roku 2002 vyhrál výběrové řízení na náměstka policejního prezidenta pro uniformovanou policii. Ministr vnitra Stanislav Gross ale jeho jmenování nepodepsal. Protože pracoval v nově vznikajícím útvaru na ochranu svědků, do funkce místo něj nastoupil Vladislav Husák.
V roce 2005 byl už jako náměstek ředitele pro operativu Úřadu pro zahraniční styky a informace jedním z pěti kandidátů na místo policejního prezidenta, které navrhoval František Bublan.
Na jaře 2008 uvažoval, že opustí práci u rozvědky. Důvodem byla napjatá situace, která ve službě panovala po zveřejnění videonahrávky schůzky prezidentova kancléře Jiřího Weigla a lobbisty Miroslava Šloufa. Videonahrávka se do médií dostala v průběhu únorové volby prezidenta republiky. Po rozhovoru s ministrem vnitra Ivanem Langerem se rozhodl u ÚZSI zůstat a byl převelen z postu náměstka na místo stálého zpravodajského důstojníka české rozvědky ve Washingtonu.
Na konci roku 2010 byl jedním z kandidátů na policejního prezidenta po Oldřichovi Martinů. Jeho nominaci podporovaly Věci veřejné a TOP 09 spolu s opoziční ČSSD. Proti se postavil Petr Nečas.
Ondrej Páleník V říjnu 1987 nastoupil u prostějovské 22. výsadkové brigády speciálního určení, kde působil až do dubna roku 1999. Od prosince 1990 do dubna 1991 se zúčastnil jako velitel čety strážní roty československé speciální protichemické jednotky operací Pouštní štít a Pouštní bouře v Perském zálivu, v roce 1995 absolvoval zpravodajský kurz pro vyšší důstojníky v USA (Fort Huachuca, Arizona) a v roce 1998 prošel kurzem pro přípravu osob pro struktury NATO ve Vyškově. Od počátku dubna 1999 do konce července 2002 byl zařazen u vojenského velitelství NATO nedaleko belgického Monsu jako starší styčný důstojník Úřadu národního vojenského představitele České republiky. Prvního října 2002 se stal velitelem 6. skupiny speciálních sil v Prostějově, která byla o necelý rok později reorganizována na 601. skupinu speciálních sil (v mezidobí absolvoval od září 2002 do června 2003 Operační velitelský kurz generálního štábu na Univerzitě obrany v Brně). V letech 2004 a 2006 Páleník velel kontingentu speciálních sil v operaci Enduring Freedom na území Afghánistánu, a stal se tak vůbec prvním českým důstojníkem, jenž od druhé světové války velel v bojové misi. V prosinci 2006 byl jmenován šéfem Ředitelství řízení speciálních sil ministerstva obrany a vzápětí mimořádně povýšen do hodnosti brigádního generála. V srpnu 2007 se stal ředitelem Vojenského zpravodajství (28. 10. 2009 byl jmenován generálporučíkem). Ani za jeho vedení se tajná služba nevyhnula aférám, například pokusu o diskreditaci novináře nebo podezřelému nákupu osobních aut.
