Zrušení tendrů je jediným vhodným řešením
Poté, co současná vláda napravila některé privatizační excesy vlády předchozí (Unipetrol, dálnice do Ostravy), pustila se do své první velké kauzy – privatizace majoritních podílů v Severočeských dolech a Sokolovské uhelné. Dobrým krokem bylo rozhodnutí nepoužít přímý prodej, tedy jakousi formu darovací smlouvy. Následovala soutěž dle vypsaných kritérií, ale tam se objevil první problém – bylo třeba vytvořit transparentně diskriminační kritéria, nebo chcete-li kritéria diskriminačně transparentní. Seznam firem, které prošly sítem, neobsahuje strategické investory, zatímco ti, kteří jsou dle cvrlikajících vrabců předurčenými vítězi, jdou dál. Údiv Evropské komise nad podmínkami tendru nepřekvapil, protože tím byl zahájen proces, který snad ani z principu nemůže mít dobrý konec.
Strategičtí a jiní investoři.
Ať počítám, jak počítám, v obou tendrech byli tři strategičtí investoři (turecký Demir spolu s Independent Power, britský International Power a ČEZ). Všichni jsou vyřazeni. Důvody vyřazení jim sděleny nebyly. Opět stará písnička vlády, jež má jiný metr na sebe a jiný na občany – pro ty platí zákon o veřejných zakázkách s povinností důvody sdělit. Žádný z důvodů, pro které byli strategičtí investoři vyloučeni ze soutěže, však nemůže popřít jednoznačnou a logickou potřebu právě strategických investorů pro hnědouhelné doly. Byť to šéfa firmy ČEZ Jaroslava Míla stálo místo, udělal přihlášením se do tendru to, co musel – Severočeské doly jsou s elektrárnami společnosti ČEZ spojeny nejen technicky (dopravním pásem), ale vzhledem k chemickým a technickým parametrům uhlí a kotlů jde o symbiózu v biologickém slova smyslu. Nový majitel uhlí bude moci cenově tlačit na ČEZ a výrazně omezí jeho ziskovost. Člověk nemusí mít ani bujnou fantazii, aby si představil konec české energetiky podle kalifornského vzoru. Máloco je tak vzdáleno od energetické koncepce jako vyřazení ČEZ z tendru.
Týká se to i britské International Power a málo diskutovaného druhého tendru – na Sokolovskou uhelnou. Preferovaný favorit – ředitel Sokolovské uhelné Štěpánek – v tendru po odstoupení ostravských uhlobaronů osiřel. Z hlediska koncepce soutěže tak dojde ke kuriózní situaci: při due diligence budou sokolovští manažeři zkoumat sami sebe. Trochu to připomíná Alenku v říši divů – před zrcadlem budou manažery, za zrcadlem privatizátory. A vůbec, nepoužili sokolovští manažeři pro sestavení nabídky podané svou soukromou a nově vzniklou firmou informace získané v Sokolovské uhelné?
Jaká je cena slovíčka?
Obvyklým důvodem nesplnění soutěžních kritérií je překlep či vynechání nějakého slovíčka v deklaracích. Protože nevíme, co bylo důvodem vyloučení strategických investorů, zkusíme si udělat malé porovnání. V nabídkových dokumentech dokládají zájemci svoji schopnost „těžit uhlí“ a předkládají výroční zprávy s výsledky auditů za tři předchozí roky. O kompetenci firmy ČEZ nelze pochybovat, navíc vlastní 38 procent akcií firmy o niž se zajímá. International Power vlastní a provozuje v Austrálii hnědouhelný důl s elektrárnou, u nás je nejvýznamnějším nezávislým výrobcem elektřiny a tepla a jeho obliba ve východočeském regionu určitě pramení i z toho, že právě v Hradci Králové a Pardubicích jsou prakticky nejnižší ceny dálkového tepla. Co se lze dočíst z výročních zpráv Sokolovské těžební – nyní již jediného zájemce o Sokolovskou uhelnou – nelze odhadnout. Jde o společnost založenou před patnácti měsíci s realitní činností jako jediným předmětem podnikání. Cena, kterou musel nabídnout ČEZ za Severočeské doly, je díky ceně, za niž nakoupil svých 38 procent, o několik miliard vyšší než očekávání vlády. Rovněž nabídka International Power musela být postavena na tržní hodnotě, tudíž opět o několik miliard korun vyšší než indikativní nabídka sokolovských manažerů a očekávání vlády. Že dětská nemocnice v Motole potřebuje naléhavě několik miliard, jinak bude muset být zavřena, že ministerstvo kultury má pár set milionů na opravy (spíše flikování) památek, je asi nezajímavé. Zajímavé je dodržet transparentní kritéria obou tendrů.
Podpora exportu.
Naše vláda používá nemalé investiční pobídky pro zahraniční investory. Proč se v případě privatizace uhlí chová opačně, je záhadou. Proto se možná budeme divit, až nějaký investor neuzná Česko za vhodnou investiční příležitost, protože jeho kritériem je průměrné číslo bot mužské populace 43, a to třeba žatecký region nesplní.
Kompetentní ministři při zdůvodnění nevhodnosti účasti firmy ČEZ jedním dechem sdělili, že by se ČEZ měl zaměřit na zahraniční akvizice. Pokud se začnou cizí země chovat k potenciálním strategickým partnerům tak, jako my nyní, pak je vymalováno. Jestli mají průmyslníci a exportéři v této zemi ještě nějaké slovo, pak by měli vládu jednoznačně přesvědčit, aby současné tendry na uhlí zrušila.
