Nečitelný cíl

17. 10. 2003

Vladimír Špidla vypustil do světa nový mýtus o českém hospodářství

Stínová ekonomika je dravec s povahou křepelky. Místo toho, aby chlubně kroužil všem na očích, plaše mizí do skalních soutěsek. Tím pádem se ani přesně neví, jak je veliký. Jen to je jisté, že má šedočerné peří.

Ekvilibristika cifer.

Realistické odhady uvádějí, že velikost šedé ekonomiky se v České republice blíží pětadvaceti procentům hrubého domácího produktu, prohlásil na Ekonomickém fóru Hospodářských novin letos v červnu Vladimír Špidla. Zařadil tím Česko mezi málo civilizované země, v nichž je boj s undergroundovým podnikáním nejméně účinný. Částku, o kterou přichází stát kvůli stínové ekonomice, vyčíslil premiér na 200 miliard korun a vyjádřil ambici zdanit ji „v dohledné době“ alespoň na deset procent HDP.
Uvedená čísla vyvolávají u tuzemských ekonomů údiv. V zahraničí by ovšem mohla vzbudit negativní reakce s hmatatelnými důsledky. Dvě stě miliard daňových úniků můžeme násobit třemi, abychom se velmi zhruba dostali ke kolosálnímu číslu šest set miliard korun jako k celkovému objemu stínové ekonomiky. To je velmi blízko Špidlovu tvrzení – dle aktuálního odhadu objemu HDP za loňský rok vychází pětadvacet procent na 570 miliard korun.
Magické číslo 200 miliard nyní opakuje i Bohuslav Sobotka. Ovšem v jiném gardu: soudí, že to není částka, o kterou stát přichází, nýbrž odhad velikosti stínové ekonomiky. Sobotka se domnívá, že daňový únik může představovat zhruba čtvrtinu, tedy 50 miliard. Ministr financí takto decentně opravuje premiéra: objem stínové ekonomiky není 25 procent HDP, ale jen devět. Kdo má pravdu, to je těžké říci. Premiérem oficiálně vyslovený hrůzný odhad v každém případě bourá dosavadní údaje a může vyvolat i problém, pokud jde o prestiž České republiky a jejího ekonomického systému. Po premiérovi toto číslo zopakovala řada médií doma i v zahraničí a stálým opakováním se z odhadu stává jistota.

Mýty.

Ekonom Martin Fassmann ve své obsáhlé studii o stínové ekonomice uvádí jiný případ mýtu, který se tradoval celou druhou polovinu devadesátých let. Legenda praví, že objem stínové ekonomiky v Česku enormně narostl v počátcích transformace a dosahuje deseti až patnácti procent HDP. Tento odhad vyslovila, aniž by vysvětlila, jak k němu došla, ekonomka Růžena Vintrová. Poté ho přijal - a tím pádem „oficializoval“ - Český statistický úřad (ČSÚ), který s ním pracoval ve svých analýzách a prognózách makroekonomického vývoje. Na těch se podílela i Růžena Vintrová, která působila též jako makroekonomická expertka Úřadu vlády za Miloše Zemana a stala se rovněž členkou poradenského týmu Vladimíra Špidly.
„Ať už autorka ke svým výsledkům došla jakýmkoli způsobem, to podstatné zůstalo. Byla stanovena hranice odhadu stínové ekonomiky,“ poznamenává k tomu Martin Fassmann. Tato hranice, posvěcená navíc autoritou ČSÚ, se posléze tak silně zafixovala do obecného povědomí, že se od té doby pravidelně objevuje v analýzách většiny českých autorů. Všechny odhady jsou však předkládány přímo k uvěření bez sebemenší specifikace jak jevu samotného, tak i metody odhadu.“

Dramatická křivka.

Ve srovnání se Špidlovým tvrzením je ale Vintrové číslo ještě ohleduplné. Pětadvacet procent by znamenalo, že stínová ekonomika v Česku nebývale vzkvétá. Přímo dramatických rozměrů by tento rozkvět nabyl v provnání s údaji z konce osmdesátých let, kdy se problematika stínové ekonomiky začínala soustavněji zkoumat. Nejvyšší tehdejší odhady představovaly sedm procent HDP. Zajímavé je, že tehdy byl často citovaným expertem na stínovou ekonomiku nynější náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, který v té době pracoval ve Výboru lidové kontroly.
O velmi volném zacházení se stínovou ekonomikou svědčí i to, jak se ji ČSÚ poprvé pokusil zahrnout do oficiálních dat. V roce 1997 proběhla revize vývojových řad HDP a ČSÚ označil za stínovou ekonomiku zdroje, které bylo nutné najít pro vybilancování systému národních účtů. V současné době již postupuje při zahrnování rozsahu stínové ekonomiky do oficiálního odhadu HDP v souladu s metodikou Evropské unie. Za rok 1998 byl její podíl vypočten na 96, za rok 2000 na 100 miliard korun, to je v obou případech zhruba pět procent HDP. Společně se substituční, neformální ekonomikou zahrnující například zemědělské samozásobení nebo individuální bytovou výstavbu, to bylo v roce 2000 na 160 miliard korun, osm procent HDP.
ČSÚ se ovšem ve svých odhadech zaměřuje především na skrytou (zkreslování údajů, podnikání bez oficiální registrace) a neformální ekonomiku, méně už na nelegální ekonomiku vysloveně kriminální povahy. Jak připomíná Martin Fassmann, do odhadu není například zahrnuta nelegální přerozdělovací činnost (drobné krádeže zaměstnanců a nedovolené používání zařízení podniku), výroba, obchod a spotřeba narkotik, nelegální kopírování softwaru nebo padělání zboží. Nemluvě už o korupci, která je nepochybně součástí nelegální ekonomiky, ale pro jejíž kvantifikaci zatím nebyla vynalezena účinná metoda. Tedy pokud ji nezná ministr vnitra Stanislav Gross. Ten tvrdí, že na úplatcích v ekonomice koluje pouze miliarda korun.

Atraktivní téma.

Tyto závažné metodické problémy je třeba připomenout vždy, když se z boje proti stínové ekonomice stává kampaň. Toto úsilí je nepochybně potřebné, pro veřejnost snadno stravitelné, výsledky jsou ovšem špatně měřitelné. Martin Fassmann je v současné době ve výzkumu stínové ekonomiky uznávanou autoritou. Stojí za pozornost, že je zaměstnán jako šéf oddělení makroekonomických analýz Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), která na nedostatečné pozornosti věnované boji se stínovou ekonomikou založila své protesty proti takzvané reformě veřejných financí. Mluví-li předseda ČMKOS Milan Štěch o tom, že nezdaněné příjmy se v Česku odhadují na 80, načerno vyplácené mzdy na 30 a nezdaněné tržby na 100 až 120 miliard korun, noty mu určitě připravoval Fassmannův tým.
Neméně zajímavé je, že ČSSD blízké odborové ústředí v podobě boje se stínovou ekonomikou fakticky přihrálo vládě dobré propagandistické téma. Než s ním přišli odboráři, kabinet nijak zvlášť boj proti stínové ekonomice neakcentoval. Dnes je označován za jeden z pilířů druhé části reformy veřejných financí. Jak je zřejmé ze seznamu opatření z ministerstva financí, nejde o koncepční zásah, ale spíše o soubor dílčích kroků. Některé už vláda splnila v předtermínu: jak zákaz prodeje lihovin a tabáku na tržištích, tak zavedení celních skladů i stanovení minimálního základu daně.

Shoda.

Z kroků, které je ještě třeba učinit, je za klíčové označováno kolkování lihovin, zavedení registračních pokladen a majetkových přiznání. Proti kolkování lihovin, na němž už se koalice dohodla, je lobby výrobců. Ti patrně oprávněně namítají, že to přinese zejména zvýšení administrativy, a tudíž nákladů a cen, přičemž účinnost je sporná. A stejně oprávněně připomínají, že příčinou snížení daňových příjmů (a pochopitelně i omezení trhu pro tuzemské výrobce) může být prohloubení rozdílu mezi výší spotřební daně na lihoviny mezi Českem a Slovenskem.
Vnitrokoaliční dohody již bylo dosaženo i u dlouho konfliktních majetkových přiznání a registračních pokladen. Přiznání v budoucnu - výhledově od roku 2005 - nabytého většího objemu majetku (diskutuje se o hranici v intervalu od 0,9 do 1,5 milionu korun) by, tak jak to vysvětluje předseda rozpočtového výboru sněmovny, lidovec Miroslav Kalousek, fakticky znamenalo oznamovací povinnost vůči finančnímu úřadu, který by porovnal nabytý majetek s výší odvedených daní. Pojetí majetkových přiznání jako ohlašovací povinnosti, a nikoliv nutnosti automaticky prokazovat legální původ majetku je činí akceptovatelnými i pro US-DEU.
Už před časem, při jednáních v Kramářově vile, bylo dosaženo shody o registračních pokladnách vyžadovaných povinně od podnikatelů, kteří přijímají převážně platby v hotovosti. Přičemž ti obchodníci, kteří už registrační pokladny používají, je nebudou muset měnit za nové. I u dalších navrhovaných opatření, majících převážně přikazovací nebo represivní charakter, je zřejmé, že vzešly z dílny ČSSD. Neměly problémy ve sněmovně, ani kdyby je nepodpořili koaliční partneři, protože v tomto ohledu se komunisté se sociálními demokraty plně shodují.

Snadné sliby.

O tom, že nynější vládní „hlavní směr úderu“ byl připravován hodně narychlo, svědčí, že v seznamu opatření chybějí například nové zákony o konkursu a vyrovnání a o veřejných zakázkách, zákon o střetu zájmů i Grossův test integrity, chápané jako nástroj boje proti korupci. Především však naděje na reálné úspěchy v boji proti stínové ekonomice systémově oslabuje to, že se vláda ve svém pojetí reformy veřejných financí neztotožňuje s varováním, které vyslovuje každý, kdo se problematikou šedé ekonomiky zabývá: Vysoké daňové sazby, vícenásobné zdanění, stále se měnící daňové režimy jsou silnou pobídkou pro snahy o únik do neoficiální ekonomiky.
Špatná kvantifikovatelnost tím způsobených daňových ztrát usnadňuje sliby doplňkových příjmů. Bohuslavu Sobotkovi se tudíž lehce mluví o miliardách, které jsou už už na cestě, i když pro jistotu s nimi závazně nepočítá. Miroslav Kalousek je, pokud jde o účinnost opatření proti stínové ekonomice, podstatně skeptičtější: „Neslibuji si od toho žádný velký efekt.“

Opatření proti daňovým a celním únikům

zákaz prodeje tabáku a lihovin na tržištích (novela zákona o spotřebních daních, účinnost od 1. 1. 2004)

značení lihovin kontrolními páskami (předpokládaná účinnost od 1. 1. 2005)

nová koncepce daňových skladů pro komodity podléhající spotřební dani (novela zákona o spotřebních daních podepsána prezidentem, účinnost 1. 1. 2004)

institut minimálního základu daně, (novela zákona o dani z příjmu)

povinnost evidovat tržby v hotovosti v registračních pokladnách pro podnikatele, kteří přijímají převážně platby v hotovosti (předpokládaná účinnost od roku 2005)

majetková přiznání vztahující se na nákup automobilů, nemovitostí, lodí, letadel a obchodních podílů v ceně nad stanovenou mez nebo v případech, kdy cena je v nepoměru k příjmům (od roku 2005)