Z armády nedávno „po dohodě“ odešli tři generálové a jedna majorka, aniž by to měli sami v úmyslu. Majorka, která oněm generálům postupně vedla kancelář, je údajně podezřelá z napomáhání cizí mocnosti, či dokonce ze špionáže. Znala se s vězeňským psychologem cizokrajného jména, avšak českého občanství, který se vloni vypařil, údajně do Moskvy. Proto ta ostražitost! Generálové mají štěstí, že neskončili tragicky jako maršál Michail Tuchačevskij v SSSR v roce 1937.
Celá story je však hrubě slátaná. Civilní a vojenská kontrarozvědka prý sledovaly onoho psychologa pět let. Za tu dobu ho měly buď obrátit na svoji stranu, nebo zavřít. On jim však utekl! Ale ani s tou špionáží to nemohlo být tak žhavé. Paní majorka nejen že není trestně stíhána, ale zůstala jí i po vynuceném odchodu z armády vysoká bezpečnostní prověrka. Jak mohla takto prověřená osoba „kontaminovat“ svým kontaktem s kolegou psychologem tři generály, jimž vedla kancelář?
Jestli tedy kontrarozvědky spolu s Národním bezpečnostním úřadem pět let pouze sledovaly, jak ruský špion proniká do armády, patří bez náhrady zrušit. Buď nic nedělaly, anebo si vymýšlejí, přehánějí a lžou, protože někdo dostal od válečných štváčů úkol zase trochu poštengrovat Rusy, abychom světu ukázali, jak jsou šíleně nebezpeční! Rusové přitom v rámci regulérní spolupráce s NATO dostávají možná ještě citlivější informace než naše armáda.
Ke všemu se ještě objevují náznaky příběhu pouze pro ty nejprostodušší, že prý se Rusové snaží přes armádu (!) prosadit, aby Temelín dostavěli oni. Nejspíše však má tato pseudoaféra mnohem přízemnější cíl – zlikvidovat konkurenci v boji o místo náčelníka Generálního štábu a další lukrativní posty. A to by byla skutečná kompromitace kontrašpionážního řemesla.
