NĚCO MEZI

R e g i o n á l n í     s t a t i s t i k a

Informace o výhradách EU vůči budoucímu územněsprávnímu uspořádání České republiky se nezakládají na pravdě. Konflikt se nekonal. Jenom se stalo, že rozměry budoucích čtrnácti českých krajů nevyhovují parametrům unifikované struktury územních jednotek používané v unii ke statistickým a analytickým účelům. To není hřích, ale nevýhoda a kdo ví, jestli ne úplně zbytečná.

Jednotná unifikovaná struktura územních jednotek - francouzsky La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques (NUTS) - byla zavedena statistickým úřadem Evropské unie Eurostatem v roce 1988. Využívá se ke statistickému monitorování a analýzám ekonomické a sociální situace v regionech, mimo jiné i při čerpání peněz ze strukturálních fondů EU. Z nich už od roku 1960 získávají pomoc regiony, v nichž hrubý domácí produkt (počítáno na základě parity kupní síly) na hlavu nepřevýšil v žádném z posledních tří let pětasedmdesát procent průměru unie, což u nás platí o všech nynějších krajích kromě Prahy. Jde o prostředky v řádech desítek miliard eur, a to ze zdánlivě čistě statisticko-metodické záležitosti dělá věc značného významu.

Jednotky NUTS mají pět velikostních stupňů (od NUTS 5 - obce - až po NUTS 1, což jsou celky o velikosti zemí) a zabezpečují vzájemnou srovnatelnost jednotlivých regionů, protože reálné územněsprávní uspořádání je v různých zemích rozdílné.

Je zajímavé, že prakticky v souladu s touto evropskou klasifikací je dosavadní struktura dělení státu na kraje a okresy zavedená shora, za značné kritiky zdola, už v roce 1960. Český statistický úřad (ČSÚ), kterému ještě Tošovského vláda uložila, aby u nás vymezil územní statistické jednotky podle systému NUTS, se už v prvním pololetí 1997 dohodl s Eurostatem, že nynějších osm krajů (včetně hlavního města Prahy) lze - s jistými výhradami, týkajícími se hlavně počtu obyvatel - klasifikovat na úrovni NUTS 2, okresy na úrovni NUTS 4 a obce jako NUTS 5. To by bylo výhodné, protože při zabezpečování velmi rozsáhlých souborů dat týkajících se především NUTS 2, které jsou adresáty pro pomoc ze strukturálních fondů, by bylo možné do značné míry plynule navázat na dosavadní sledování a dlouhodobé časové řady.

Situaci změnilo přijetí ústavního zákona č. 347/1997 Sb., podle něhož by mělo být v příštím roce zřízeno čtrnáct vyšších územněsprávních celků (VÚSC) - krajů - a o rok později i jejich orgány. Nové kraje se od průměrné velikosti NUTS 2 výrazně liší - co do počtu obyvatel jsou menší 2,5krát, co do rozlohy čtyřikrát. Velikostí nejlépe odpovídají NUTS 3 a podle Eurostatu by tak také měly být klasifikovány. Evropská unie zároveň doporučila, aby sdružováním budoucích čtrnácti krajů bylo pro statistické potřeby vytvořeno šest až sedm NUTS 2, přičemž klíčovým kritériem by byl počet obyvatel vyšší než milion při pokud možno rovnoměrném rozdělení. Tím by se vyřešily také kritické připomínky některých orgánů unie, že současný Západočeský a Jihočeský kraj jsou z hlediska parametrů NUTS 2 příliš malé.

Je třeba říct, že stav, kdy NUTS 2 nekopírují reálné územněsprávní dělení státu, není v Evropské unii ničím neobvyklým. Identické je to například v Německu, jehož poměry jsou v řadě případů v rámci patnáctky považovány za standard, nikoli však už ve Velké Británii. Ke sdružování žup či okresů by podle Eurostatu mělo dojít i v Maďarsku a Slovensku (čtyři NUTS 2 z osmi krajů na úrovni NUTS 3). Specifikou České republiky je ale to, že z územní struktury poměrně dobře naladěné na parametry Evropské unie vzniklo zrovna v klíčovém období integrace něco mezi tím. Divný kompromis politických, regionálních i osobních partikulárií, jehož užitečnost nedokáže nikdo kloudně obhájit. Za pozornost stojí skutečnost, že v Polsku neváhali jít do územní reformy opačným stylem a z devětačtyřiceti vojvodství vytvořili šestnáct větších celků odpovídajících parametrům unie.

Zatím není jasné, o kolik bude překročen kdysi vyslovený třicetimiliardový limit nákladů na nové územněsprávní dělení našeho státu. Jisté však je, že vznikne celá řada nových úřednických míst. Stejně jisté je to, že jestliže samo o sobě není splnění všech požadavků Evropské unie na regionální statistiku jednoduché, za daných okolností bude ještě složitější i nákladnější. Přechod na čtrnáct krajů vyžaduje mimo jiné rekonstrukci dosavadních časových řad, přičemž některé z nich už přepočítat nebude možné. Lze předpokládat, že nová výběrová šetření podle území čtrnácti krajů budou nákladnější nejen kvůli změnám samotným, ale i proto, že nové krajské samosprávní orgány se patrně těžko spokojí jen s údaji za NUTS 2, ale budou logicky požadovat stejně reprezentativní údaje za „svůj kraj.

Podle vrchního ředitele odboru regionální statistiky ČSÚ Václava Ježdíka by nicméně česká statistika měla být schopna poskytovat Evropské unii harmonizované údaje za nově zavedené NUTS 2 i za kraje (NUTS 3), a to v časové řadě přepočítané zpětně od roku 1995. První údaje jsou už k dispozici. Vzhledem k tomu, že nyní se připravuje pilotní projekt, v jehož rámci by unie měla poskytnout prostředky na restrukturalizaci průmyslu v severozápadních Čechách, bylo dohodnuto, že za nový NUTS 2 lze považovat území budoucích krajů Karlovy Vary a Ústí nad Labem. Podle rozhodnutí vlády akceptovaného Eurostatem vznikají další NUTS 2 sdružením českobudějovického a plzeňského kraje, jihlavského a brněnského kraje, olomouckého a zlínského kraje a krajů Liberec, Hradec Králové a Pardubice. Tři NUTS 2 by byly totožné s reálným územím krajů, a to Prahy, Středočeského a ostravského kraje. Jak je zřejmé, oproti doporučení Evropské unie (šest až sedm NUTS 2) jde o jeden statistický region navíc, nicméně Eurostat s tímto řešením souhlasí.

Celé území ČR by mělo být NUTS 1, což je obdobné řešení jako v Maďarsku, Slovensku, Slovinsku, ale i třeba v Dánsku, Švédsku či Irsku. Vytvořit na území České republiky dvě jednotky NUTS 1 jakožto historická území Čech a Moravy není v současné době možné, protože vymezení okresu Svitavy, respektive budoucího jihlavského kraje tyto hranice nerespektuje a byla by nutná změna zákona o vyšších územněsprávních celcích.