Něco za cibuli, něco zapřem

Kasl je možná čistý, o prodeji PVK se to říct nedá

Prodej Pražských vodovodů a kanalizací je už dva roky starou záležitostí. Přesto se znovu a s novou razancí vynořila právě v těchto dnech. Zatímco dříve ji provázely jen pochybnosti, teď se mluví o desetimilionových úplatcích.
Jako první o nich informovala televize Nova. Necelý měsíc před nadcházejícími komunálními volbami uvedla, že policie prošetřuje okolnosti prodeje PVK a v souvislosti s možnou korupcí podezírá i jednoho z pražských volebních lídrů, bývalého primátora Jana Kasla (více na str. 68). Kasl, který se znovu uchází o křeslo primátora, se domnívá, že se informace objevily proto, aby ho diskreditovaly.
Možná jde skutečně o načasované a účelové pomluvy, ale kauza Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) si o ně přímo koleduje. Nejprve stát a potom Praha prodávaly tento majetek značně nestandardním způsobem.

Nechtěla, musela.

PVK jsou provozní společností, která se v hlavním městě stará o zásobování pitnou vodou a o čištění vody odváděné do kanalizace. Má minimální majetek, protože vodárenská síť patří městu. Inkasuje vodné a stočné a část z něj odvádí Praze na nájemném. Její zisky jsou limitované, a případnou návratnost investic tak nejvíc ovlivňuje délka nájemní smlouvy.
Akcie PVK držel původně Fond národního majetku. Privatizační projekt z poloviny devadesátých let počítal s tím, že dvě třetiny nabídne v soutěži soukromým firmám z vodárenského oboru a třetinu bezplatně předá městu. V soutěži, která probíhala v roce 2000, se o PVK ucházely přední světové společnosti. Vyhrála francouzská Vivendi, která za akcie a nájemní smlouvu do roku 2013 nabídla 6,18 miliardy korun. Její konkurenti, francouzská Ondeo (dříve Lyonnais des Eaux) a angloamerické konsorcium International Water/United Utilities, byli ochotni zaplatit „jen“ 2,6 a 3,1 miliardy korun. Praha, která proti prodeji nejvyšší nabídce protestovala a od FNM požadovala alespoň část privatizačního výnosu, odmítla začátkem roku 2000 převzít zbývající třetinový balík akcií PVK. O jejich převzetí rozhodla až letos v květnu a na účet si je připsala koncem června. Hrdinství se moc nevyplatilo - stát si ponechal veškerý výnos a město se letos v létě připravilo o dalších 25 milionů korun, které inkasoval Fond národního majetku na dividendách za rok 2001. Jako první o tom informoval týdeník EURO v září (37/2002). Třetinový balík akcií PVK se v Praze dlouho neohřál. Další kolo prodeje oficiálně nastartovalo v srpnu, kdy ekonomický náměstek primátora Jiří Paroubek oznámil, že má recept na sanaci povodňových škod. Praha může prodat menšinové podíly ve společnostech, v nichž stejně nemá žádný vliv. Městská rada schválila přímý prodej 34 procent akcií PVK majoritnímu vlastníkovi, firmě Vivendi už 1. října. Zastupitelstvo jí tento krok posvětilo o dva dny později.

Rychle a na co nejdéle.

Francouzská firma Vivendi za třetinu zaplatí 880 milionů korun, za celé PVK je to však téměř sedm miliard korun. Pražská radnice, která nedokázala prvnímu prodeji zabránit a druhý označila za výhodný krok, se dnes netají tím, že na vysokou cenu doplatí obyvatelé města. „Neznám jiný zdroj pro návratnost takové investice než vodné a stočné,“ říká náměstek primátora Petr Švec.
Náměstek jistě ví, o čem mluví. Vodárenské aktivity města má na starosti již několik let. Jeho prohlášení je přesto pozoruhodné. Ač vypadá logicky, je vlastně novinkou. Pokud by Pražané věřili dřívějším prohlášením z magistrátu, museli už dávno nabýt přesvědčení, že cena vody na novém majiteli PVK ani na jeho investici vůbec nezávisí. „Nekontrolované zvýšení vodného a stočného nehrozí, protože o cenách bude i nadále rozhodovat město,“ obhajoval ještě letos v září náměstek Paroubek návrh na definitivní prodej akcií PVK (EURO 37/2002). Návrh předložil v rekordně krátkém čase. Zastupitelstvo ho schválilo 3. října, přestože byl na pořad jednání zařazen dodatečně a prakticky nikdo neměl čas si prostudovat složité a důležité smlouvy, jež mění dosavadní nájemní smlouvu a jsou podmínkou prodeje. Jejich uzavření si vyžádala firma Vivendi a tyto dokumenty mají zajistit prodloužení jejího hospodaření v Praze o dalších patnáct let, tedy až do roku 2028.

Voda na mlýn.

Pražská radnice zdůvodnila rychlý prodej bez soutěže povodněmi a potřebou finančních prostředků. Materiály, které má týdeník EURO k dispozici, však naznačují, že se transakce zdaleka nezačala připravovat kvůli povodňovým škodám. Náměstek Paroubek jednal o prodeji akcií PVK se šéfem české Vivendi Philipem Guitardem už 15. srpna, tedy v den, kdy v Praze kulminovala tisíciletá voda. Z dopisu advokátní kanceláře Váňa, Pergl & Partneři vyplývá, že nešlo o žádnou informativní schůzku, na níž by se teprve oťukávaly možnosti prodeje. Vivendi na ní nabízela 700 milionů korun. V dopise, který byl sepsán bezprostředně po schůzce, zvýšila nabídku na 840 milionů. Tuto cenu podmínila změnou dosavadních smluv a na konci dopisu dokonce konkrétně navrhuje, jak by se měly upravit.
Návrh na prodej 34 procent akcií nakonec nepředkládal zastupitelstvu ani Paroubek, ani Švec, ale radní za ODS Zdeněk Kovařík. „Náměstci se nemohli dohodnout, tak to zůstalo na mně,“ uvedl pro deník Právo. Švec k tomu dodal, že nechtěl být podezírán, že má na materiálu osobní zájem.
Důvodová zpráva, kterou dostali zastupitelé před hlasováním, žádné pochybnosti nepřipouští, a naopak poměrně jasně popisuje, jak je prodej pro hlavní město výhodný. Proti neuvádí ani jeden argument. Zdánlivě nic nelze vyčítat ani navržené ceně 880 milionů korun, podepřené předčasnou dvousetmilionovou splátkou nájemného na příští rok a znaleckými posudky tří renomovaných firem.

Něco zatajíme.

Ve zprávě se uvádí, že firma EPIC Securities ocenila prodávané akcie na 796 až 875 milionů korun, Deloitte & Touche na 880 milionů a HZ Praha na 869 milionů korun. Ze jejich posudků ovšem vyplývá, že ani jeden z těchto znalců nepočítal ve svých kalkulacích s prodloužením nájemní smlouvy, tedy s faktorem, který hraje při ocenění podniků podobného typu klíčovou roli. „Cena se vždy odvíjí od délky nájemní smlouvy, a pokud se smlouva prodlouží na dvojnásobek, znamená to minimálně dvojnásobnou cenu,“ potvrdil týdeníku EURO Henri Sylvestre, generální ředitel české pobočky francouzské vodárenské společnosti Ondeo.
EPIC ani Deloitte nemohly o prodloužení smlouvy vědět, protože své ocenění vypracovaly už v červnu. Nezmiňuje ho však ani firma HZ, která byla přizvána až v září. Náměstek Paroubek přiznal, že Praha si její posudek objednala hlavně proto, aby prodej neztroskotal na ocenění od firmy EPIC, která dříve radila Vivendi a posudkem pro Prahu by se mohla dostat do střetu zájmů.

Alibi především.

Nynější trestní oznámení se týká jen prvního prodeje PVK. Upozorňuje na poškození zájmů hlavního města a na možnost porušení práv při správě cizího majetku. Přemrštěnou cenu za první dvoutřetinový balík zmiňuje i důvodová zpráva k letošnímu prodeji. „Cena, kterou zaplatila Vivendi Water Prague, se jeví jako cena značně nadsazená,“ uvádí se v ní.
Jakou roli hrál při tomto prodeji tehdejší primátor Jana Kasl? Spolu s předsedou finančního výboru zastupitelstva Radovanem Šteinerem byl členem privatizační komise, jež vybrala vítěze. Oba se vyslovili pro Vivendi, přestože se už tehdy objevily obavy, že vysoká cena vyvolá tlak na zdražování vody. Pražská radnice, která se na poslední chvíli zalekla nabízené ceny, navíc Kasla těsně před hlasováním pověřila, aby se privatizaci pokusil zastavit. Kasl se později bránil, že nabídka Vivendi byla nejlepší a hlasovala pro ni celá výběrová komise. On a Šteiner nicméně byli jedinými zástupci města. Zbývající členové zastupovali stát, takže se mohou alibisticky hájit tím, že chtěli získat pro státní pokladnu maximum.
Dodnes není jasné, proč Praha vůbec takový prodej připustila. V zahraničí je běžné, že o budoucnosti těchto vodárenských podniků rozhodují města a že garantovaná cena vody pro jejich obyvatele patří mezi hlavní či přímo rozhodující kritéria soutěží. V tendru na PVK se neuplatnilo ani jedno z těchto pravidel. Kaslův předchůdce Jan Koukal tvrdí, že se magistrát během jeho funkčního období zasazoval o změnu privatizačního projektu. Když však FNM v roce 2000 vyhlásilo tendr na PVK, Praha nepožádala ani o to, aby měla při výběru vítěze hlavní slovo.

Gumové argumenty.

Porozumět závislosti mezi nájemným, investicemi a cenou vody není jednoduché. Ve výběrové komisi, která nakonec přiklepla jednomyslně PVK firmě Vivendi, zasedal jen jeden vodárenský odborník: Jan Plechatý z ministerstva zemědělství (EURO 4/2001). Primátor Jan Kasl, který sám sebe a Šteinera do komise nominoval prakticky protiprávně, aniž by mu tuto nominaci schválila městská rada, se později hájil tím, že ho tlačil čas. Ke svému hlasování pro týdeník EURO uvedl, že sice vodárenství příliš nerozumí, ale „oslovil ho podnikatelský záměr“. „Při rozhodování jsem se řídil odbornými posudky, které zajistil privatizační poradce.“ (Komerční banka – pozn. redakce.) Důvodová zpráva sepsaná pro dokončení prodeje do rukou firmy Vivendi uvádí, že Praha bude mít nyní proti PVK účinnější páky. Jaké, to se ukáže už v příštích dnech. Město od srpna odmítá kalkulaci nákladů PVK na příští rok, v níž Vivendi mimo jiné požaduje téměř sedmiprocentní zvýšení vodného a stočného a nájemné, které mu zajistí zisk ve výši 330 milionů korun. Město dosud považovalo požadavky PVK za přemrštěné a na jejich hodnocení si objednalo odborný audit (EURO 41/2002). Pokud se město nedohodne s Vivendi na ceně vody a nájemném do konce roku, bude se obojí zvyšovat jen o inflaci.