Evropské instituce se rády chlubí vysokou mírou otevřenosti, platí početné tiskové týmy a prohlašují, že jsou průhlednější než leckteré vlády. Žádná národní vláda například nepořádá každý den brífink pro novináře, kteří se mohou přítomných mluvčích zeptat v podstatě na cokoli. Evropská komise ano, dokonce pravidelně zve na brífingy experty, kteří jsou k dispozici poskytnout další informace.
Výsledná realita takto získaných informací ale bývá poněkud méně přesvědčivá. Za prvé, mnohé otázky zůstávají bez použitelné odpovědi. Často se stane, že mluvčí nemá k danému tématu co říct a odkáže na pozdější konzultaci. Někteří mluvčí pak mnhody jako kolovrátek odříkavají naučenou obecnou frázi, kterou se snaží novináře odradit od dalších otázek na nepříjemné téma. Za druhé, získat přístup k dokumentům a za ně zodpovědným lidem bývá ve složité hierarchii náročné i pro zkušené matadory. V podstatě neexistuje jeden registr, ve kterém by se dalo jednoduše hledat. Důsledná snaha získat určité informace se pak může proměnit v dlouhé soudní spory o to, zda se jejím zveřejněním neporušuje právo na soukromí, neohrožuje bezpečnost či vskutku jde o „vyšší veřejný zájem“.
A může být ještě hůř. Podle bruselského zpravodajského serveru EUobserver projednává dánské předsednictví nad Evropskou unií s ostatními členskými státy nová pravidla, která by měla složitě průchodný systém ještě ztížit. Z interního dokumentu vyplývá, že některé členské státy například chtějí přesněji definovat, co je „dokument EU“, aby vypadlo obrovské množství okrajového materiálu, například neformální e-maily. Členské státy a komise údajně požadují vyčlenit informace týkající se schůzek vysokých činitelů či soudců a zavést „speciální ochranu“ například pro citlivé případy vyšetřující porušování pravidel hospodářské soutěže.
Podle dánského diplomata citovaného EUobserverem předsednictví navrhne vyčlenit materiály, které nesplňují kritéria „předběžného dokumentu“. Například e-mail sepsaný unijním úředníkem, jenž obsahuje jeho soukromé názory a nebyl formálně schválen. Evropská komise se vzápětí ohradila, že jde o „nesmysl“ s tím, že „vždy byla a je nadále připravena diskutovat základní detaily svých návrhů“. Nicméně připustila, že už v roce 2008 předložila dosud neschválený návrh, jak systém upravit v souladu s existující legislativou. Podle mluvčího EK se na míře otevřenosti a přístupu k dokumentům nic nemění.
Paradoxní je, že zrovna tradičně otevření Dánové by šli proti snaze učinit unii průhlednější. A pokud se Evropská komise zaklíná tím, jak průhledná je, měla by takovou opravdu být nejen na papíře. Tajnůskářství se totiž často obrací proti unii samotné. Většina mýtů o EU totiž vychází z neznalosti a neschopnosti Bruselu rychle a srozumitelně vysvětlit, co vlastně dělá.
